Kaproun (Kunžak) – Jára Cimrman u kolejí ležící, nespící, detrainizovaný aneb poutní místo všech Cimrmanologů

Pod pojmem poutní místo si většina z nás asi představí něco trošku jiného než je malá lesní zastávka u úzkokolejné železniční trati. V malé jihočeské osadě Kaproun, která je (sou)částí městečka Kunžak i České Kanady, to ovšem možné je. A za všechno může - zatím pouze neoficiálně - největší z Čechů, málem zapomenutý génius, Jára Cimrman.

Tomu by jistě udělalo radost, že všechna data s tímto místem spojovaná, se dobře pamatují. Sám Jára byl v těchto místech detrainizován (krásný výraz pro vyhození černého pasažéra z vlaku) v roce 1900. O tři desetiletí později zde vznikla romantická železniční zastávka a posledního červnového dne roku 2000 i Cimrmanova „socha“, pamětní deska, kamenná mohyla (ta neustále roste, jak sem návštěvníci z celé země přivážejí kameny na počest českého velikána) a ohniště, u kterého si náš génius údajně ohříval své prokřehlé údy.

Řekněme, že všechno začalo asi takto: V toce 1900 cestoval Jára Cimrman z Vídně do Prahy, aby zde shlédl premiéru své hry Němý Bobeš. Bohužel však uvízl v dolnorakouském Gmündu a nezbylo mu, než pak nastoupit do prvního ranního vlaku, který odjížděl kolem půl třetí ráno do Jindřichova Hradce. A protože už Jára neměl peníze, jel bez jízdenky a nenápadně předstíral spánek. Při kontrole jízdenek však byl odhalen a na kilometru 22,3, uprostřed hlubokých hvozdů, následně z přepravy vyloučen. Za odjíždějícím vlakem pak Jára hrozil utrženou brzdovou hadicí a křičel „To je vrchol!“. Proto byla zastávka Kaproun později určena vrcholem českých zastávek a byla sem umístěna Vrcholová kniha (dnes se s ní zde setkáme jen v létě, o Vánocích a na Nový rok). V té první jsou zapsání i herci Divadla Járy Cimrmana, kteří zde „kdysi“ odhalili Mistrovu pamětní desku.

Rok po „kdysi“, tedy v roce 2001. se podařilo zjistit, že při nedobrovolném opuštění vlaku se Cimrmanův korpus otiskl do měkké lesní půdy a zapadal jehličím. V rámci  archeologického průzkumu se podařilo tento otisk najít a očistit, aby následně mohl akademický sochař pan Drtílek zhotovit jeho odlitek. Tak svět získal Cimrmanovu betonovou sochu, bohužel pouze v poloze řití vzhůru. A tím také vlastně vzniklo oblíbené poutní místo všech Cimrmanologů, ať již profesionálních nebo ryze amatérských.

Zastávka z roku 1930 sice nevznikla na počest výše popsané události, ale dobře se ten příběh „prodává“ (je i na turistických vizitkách a v různých průvodcích i mapách). Svého času dokonce „Cimrmanovo lesní nádraží“ vyhrálo anketu o nejunikátnější turistický cíl jižních Čech.

Zastávka se nachází asi 2 km od samotného Kaprounu a vede k ní od silnice zelená TZ.