Kamenný hřebínek vrcholu Bradlo.

   Dalším zajímavým místem letošní Bezručovy Moravice byl i vrcholek, který už z dálky vypadal jako kamenný nebo dokonce skalní. Nikdy nevyšel čas, až nyní. Na začátku letošního pochodu jsem měl ještě spoustu sil a tak jsem si trasu zpestřil od „Občerstvení u Čápa“ cestou po náhonu [1] – [7]. Od něj se nevydávám po červené, ale vybírám si psychicky poněkud náročnější, ale o mnoho krásnější cestičku po „tělese“ samotného náhonu do žimrovických papíren, dnes firmy Smurfit Westrock, ale kdysi stavby mnohem slavnějšího průmyslníka Karla Weisshuhna. Ne nadarmo má tento velikán dnes svůj pomník v Zálužné u třetího (posledního) kontrolního bodu a zároveň otočky pochodu Bezručovy Moravice. Náhon o délce neskutečných tří kilometrů je mnohde vysekaný ve skále a voda protéká třemi tunely. Ve výjimečných okamžicích okolo velkých prázdnin je možné si náhon prohlédnout i vypuštěný. Tehdy se provádí jeho čištění a údržba. Pohled je to velice zajímavý a tunely i celá krása známá přes celý rok se tehdy zcela změní. Alespoň já jsem čekal, že náhon bude mnohem hlubší. Na druhou stranu míst, kde by se dalo lehce vylézt nahoru není až tolik. Nyní je ale standardní výška vody a já kráčím po pravém břehu proti proudu. Najednou vidím malý mostík na druhou stranu a tak právě on určuje mé další kroky. Dostávám se do suťového pole. Pokud bylo ráno vcelku chladno, tak zde se během chvíle dostávám na provozní teplotu. Někdy je mi dokonce vcelku horko. Balvanům nebo spíše malým skalním výchozům jen těžko dokážu odolat a vydávám se k nim. S každým ukrajovaným výškovým metrem se stávají větší a strmější. Mohl bych je lehce (možná ne až tak lehce) obejít, ale to není ta správná cesta. Více mě láká ta zajímavější, tedy jít alespoň trochu přes ně. Na druhou stranu vidím, že pod sebou už mám dosti velký a prudký svah, kde určitě žádnou větší chybu udělat nechci. Vybírám si mě hodnou cestičku, tedy ani ne tu nejobtížnější, ale ani takovou, kterou bych bral jako „zbabělou“. Vylézt nahoru se mi daří a ze svého výkonu mám radost. Teprve nyní si mohu zaslouženě dopřát chvíli úspěchu a kochání se okolní krajinou (to jen abych se elegantně vyhnul poznámce, že jsem se potřeboval vydýchat a trochu uklidnit z výstupu).

   Již snadnější a bezpečnější cestičkou pokračuji směrem k dalším skalkám, které odtud vidím. Spolu se strmým svahem vypadají impozantně. Celá trasa Bezručovy Moravice nabízí spoustu nevšedních odboček protknutých historií, přírodní krásou i krásou práce lidských rukou. S duší dobrodruha umí pořádně zacloumat a výrazně si dotyčného podmanit. Kdo má rád štoly, skály, lomy, zříceniny hradů a nevšední místa, tak ať se na trasu ani nevydává. Ne, dělám si srandu, jen může čekat, že se mu cesta poněkud protáhne. Ač už ji chodím několik roků, stále jsou zde místa, kde mohu provést „výpad“ a už tak velký zážitek si zpestřit ještě něčím dalším. Není těžké propadnout duchu míst a lehce se přesunout o větší desítky a možná i nějakou tu stovku let do historie.

   Z vrstevnicové, skoro neznatelné pěšinky se dostávám na vrcholový hřebínek, který samotný je už dosti podmanivý. Pokračuji po něm ke kamennému vrcholu i když ve skutečnosti mírně klesám. Na jednom z nejvyšších kamenů je nakresleno srdce a tak si sám pro sebe vrchol označuju jako „Skalka pod srdcem“. Pohled dolů je úchvatný a budí respekt. Hlava říká jasné NE! Zvědavost je ovšem silnější a tak volím lest.

   Vrchol obejdu a pokusím se o průzkum z jiné strany. Svahy spadají skoro ze všech stran vcelku strmě dolů, snad jen kromě cestičky po které jsem shora přišel. Z mého pohledu do údolí volím pravou stranu hřebene. Pohled na protější kopec s národní přírodní rezervací Kaluža taktéž doplňuje nevšední atmosféru okamžiku, z lesů totiž stoupá mlha. Už z boku vypadají skalky zajímavě, ale nejlepší je pohled osvětlený měkkým ranním sluncem až se k nim více přiblížím. Země je krásně „šklhající“ a tak velmi často beru zavděk skalním a kamenným výstupkům nebo alespoň trochu pevným kořenům. Pomalu se má mysl stává součástí místa. Skalky jsou krásné a dokonce na fotkách vypadají mnohem větší než ve skutečnosti. Pod sebou vidím, že kamenný hřebínek nekončí, ale pokračuje dolů. Sestupovat tímto směrem se mi nějak nechce a tak volím naopak cestu nahoru. V hlavě se mi vytváří nejrůznější cestičky a opět nechci volit tu nejjednodušší, ale ty zajímavější už zase nejsou tak jisté a spadnout určitě nechci. Navíc přilbu na hlavě nemám a kameny jsou špičaté…

   Mech taky není správnou cestou, ale nakonec si zvolím něco co se mi líbí a nahoře jsem zaslouženě zadýchaný, tedy zvolená cestička nebyla ani úplně zbabělá, ale ani ta nejtěžší – to bych se válel v lepším případě o pár (spíš více párů) metrů níž… Místo mě zcela nadchlo, ale nemohu marnit veškerou sílu, ale hlavně čas, který je na padesátikilometrovou cestu určen jako limit. Vím, že jej umím ujít s rozumnou rezervou, ale „doplňky“ k cestě dokážou z tohoto času hodně vzít. Vracím se již bezpečnou cestou k serpentinám lesní cesty, ale po chvíli opět odbočuji, protože mě zaujme jiná pěšinka, kdy musím občas podlézt, jindy přelézt padlý strom, ale pohodička. Netrvá to dlouho a stojím pod akvaduktem. Když se otočím, tak za sebou vidím kamenný hřebínek, který stoupá až k vrcholu „Pod srdcem“. Kdo ví kdy na něj dojde čas, třeba právě při Bezručově Moravici 2027, ale určitě si místo zaslouží i tento směr. Pochod se normálně chodí po asfaltce červené turistické značky, ale podchodem pod náhonem se svět zcela změní. Krajina se stane mírnou divočinou a jméno potoka určitě dostojí své pověsti. Jsem v údolí nedaleko vesniček, v nejlepším případě městeček, ale krajina dostává spíše horského nádechu. Celá „krajina břidlice“ je taková a zaručuje zábavu na mnoho výletů. „Průzkumník“ a dobrodruh zde bude ve svém živlu...

***********************************************************************

Pokračování v psaní článku po několika týdnech…

************************************************************************

   Nakonec mi to nedalo a tak jsem na další průzkum nečekal a při letošním Heroes Race v Hradci nad Moravicí jsem si denní plán doplnil i „kontrolou“ tohoto místa. Den byl poměrně velice náročný, ale podařilo se mi stihnout spoustu nevšedních a nepříliš často opakovaných akcí, například exkurzi papíren v Žimrovicích, které se podle všeho konají maximálně tak jednou za pět let nebo při nějakém výročí. To, jestli se stihnu dostat na start dalšího závodu, „Skřipovské litačky“ [9], jsem si nakonec s postupem času nebyl až tak jistý. Nečekaně se poštěstilo, že jsem na hřišti byl necelé dvě hodiny před výběhem nejdelší trasy, tzv. „Pštrosího běhu“ [9]. Den to byl velice hezký, ale i náročný, což jsem poznal v neděli. To se mi ani nechtělo vstávat. Den tak zajímavý, že si zaslouží svůj vlastní článek, možná několik dalších, snad někdy příště.

   6. června 2026 jsem se vydal cestou opačnou, tedy již těsně od mostu akvaduktu žimrovických papíren (Weisshuhnův kanál) nahoru. Pochopil jsem, že za tu krátkou dobu od „Bezručovy Moravice“ 4. dubna, uběhlo více času než bych si přál. To, co ještě před dvěma měsíci bylo vcelku dobře „průhledné“ se nyní stalo objektivům nepřívětivé. Určitě je lepší se zde vydat v zimě, to ale zase bude prudký svah mnohem náročnější.

   Jsem trochu zklamán. Skalky jsou jen na začátku hřebínku v údolí a na konci kamenné části s obrázkem srdce. Hřeben Bradla si tedy mohu pro příští Bezručovu Moravici odškrtnout jako „prozkoumáno“ a vymyslet si jiný doplněk trasy...

 

DOPORUČENÁ A POUŽITÁ LITERATURA A ZDROJE:

[1] https://www.nizkyjesenik.cz/seznam/weisshuhnuv_kanal/index.htm

[2] https://www.youtube.com/watch?v=FjNRFjo-KUU

[3] https://www.youtube.com/watch?v=2xNBtEyro5U

[4] https://www.youtube.com/watch?v=5xT5Kk2SGe0

[5] https://www.youtube.com/watch?v=VBPvUn_NWS0

[6] https://www.youtube.com/watch?v=gGKS7XouiiU

[7] https://www.youtube.com/watch?v=neUiMLa1EcY

[8] https://www.kruzberk.cz/turisticke-informace/zajimave-osobnosti/neco-o-karlu-weisshuhnovi/ … Carl Weisshuhn.

[9] https://www.youtube.com/watch?v=ByiDSTFdn0A … Skřipovská litačka 2026.

[10] https://www.youtube.com/watch?v=IQq3uhyS-U4 … Kamenný hřebínek Bradla nad Weisshuhnovým kanálem.

[11] https://www.youtube.com/watch?v=yY15xdcz6mk … Heroes Run, varianta čistého běhu v terénu jakožto doplněk kategorie borců, tedy ryzího překážkového běhu hrdinů s názvem Heroes Race. Minulý rok měly překážky významné výročí, tedy deset let od prvního. Taktéž to byl první ročník, kdy se běžel jen čistý běh bez překážek, pro ty, kteří ještě nemají na sebevražedné překážky, především různé vysoké hrůzu nahánějící bariéry, „vlnovce“ a vysoké sítě… Minulý ročník je zde:
https://www.youtube.com/watch?v=fAPJSyNTh0E

[12] https://www.youtube.com/watch?v=6jO5CCsSi30 … medaile Heroes Race (Run) a Skřipovské litačky 2026.