Kamenná kašna – středověký monument v Kutné Hoře

Tato krásná a mohutná kamenná kašna patří mezi skvosty pozdně gotické architektury v Kutné Hoře a je také významnou a hodnotnou památkou technického charakteru, i když dnes už do ní, ani z ní voda neteče.

Intenzivní důlní činnost ve středověku znamenala také mimo jiné narušení pramenů a tudíž problémy s pitnou vodou. Zásobování bylo řešeno pomocí tří kilometrů dlouhého dřevěného akvaduktu, který ústil do nádrží ve městě. Jedna z nich se nacházela také na dnešním Rejskově náměstí v Kutné Hoře, v místě kde se scházejí ulice Husova a Rejskova. Kolem kašny nechal v letech 1493-1495 postavit Jan Smíšek z Vrchovišť, majitel Hrádku, zajímavou kamennou stavbu. Realizaci zadal svatobarborské huti Matěje Rejska, který se podílel mimo jiné na budování zdejšího Chrámu svaté Barbory nebo Prašné brány v Praze. Vznikla tak vzácná stavba vyjadřující to, že kutnohorští měšťané chápali pitnou vodu jako vzácnost. Kašna sloužila jako rezervoár pitné vody především pro hořejší město až do roku 1890. Voda tam přitékala patrně z bylanských pramenů.

Stavbu tvoří kamenný dvanáctiboký hranol bohatě zdobený dekorem kamenných kružeb a fiál ve stylu pozdní gotiky. Byla celá zhotovena z kutnohorského biodetritického vápence. Původně zde bylo patrně také několik soch na konzolách, které se však nedochovaly. Zdi jsou Vysoké až čtyři metry. Doloženo je však také to, že stavba byla původně nastavena kamenným atikovým zábradlím, které navazovalo na Vysokou šestibokou střechu.

V letech 1887–1890 se uskutečnila rozsáhlá rekonstrukce podle plánů a pod vedením Ludvíka Láblera. Původní zastřešení nebylo opraveno, jelikož ho nechali ještě předtím odstranit. Stavba byla v dezolátním stavu včetně ornamentálních prvků a tak většina původní kamenické výzdoby byla vyměněna za kopie z hořického pískovce. V horní části byl objekt ukončen jednoduše pojatou římsou. Z výše uvedeného je jasné, že tyto práce byly prováděny z důvodu zlepšení špatného stavu kašny a zachycení dochovaného stavu. Nejednalo se tudíž o návrat k původnímu vzhledu. Zvolené prostředky a použité postupy nemusí z dnešního pohledu každý schvalovat. Důležité je však určitě to, že se stavba i díky této rekonstrukci zachovala do dnešních dnů a vypovídá něco o době, kdy vznikla. Avšak v následujících letech se ještě proto muselo něco učinit. Volba hořického pískovce se totiž ukázala jako nepříliš vhodná, ba dokonce problematická.

V průběhu 20. století se uskutečnilo několik nepovedených pokusů o opravu a tak v devadesátých letech byla kamenná kašna opět celkem zchátralá. Z tohoto pohledu se jeví jako zásadní rekonstrukce provedená v letech 1993 až 1997, která byla poměrně rozsáhlá. Zatím to vypadá, že také úspěšná. Před pěti lety se nějakou dobu věnovali kašně restaurátoři a po jejich zásahu získala tato středověká památka autentičtější výraz, který více odpovídá jejímu skutečnému věku. Vzhled kašny po restaurování respektuje přirozené stárnutí kamenné památky a její stavebně-historický vývoj, přičemž její životnost by se měla prodloužit a degradační procesy zpomalit. A tak ji i v budoucnu můžou lidé obdivovat spolu s celou městskou památkovou rezervací, která je zařazena na český seznam památek Světového dědictví UNESCO.

Kdo obchází kašnu a pozorně se dívá, určitě si všimne nápisu, respektive letopočtu. I když to tak nevypadá, tak se jedná o číslo 1495, tedy rok dokončení stavby. A jelikož mě to zajímalo, tak jsem vznesl dotaz a pan Ondřej Seifert z Městského úřadu v Kutné Hoře mi velice ochotně odpověděl a vše vysvětlil. Text je napsán gotickou texturou. První číslo je jednička, druhé je polovina osmičky, čili čtyřka, devítka je zřejmá a to poslední není sedmička, ale pětka.

Na internetu se lze dočíst, že gotické písmo byla etapa ve vývoji latinky, která se časově kryla se středověkým gotickým slohem. Na rozdíl od karolínské minuskuly a renesanční humanistické antikvy je ostře lomené a z dnešního pohledu obtížně čitelné. Nástupcem gotického písma je lomené novogotické písmo: fraktura, kanzlei a kurent. Karolínská minuskula začala ztrácet pevnou formu s úpadkem franské říše po smrti Karla Velikého v roce 814. Na konci 9. století ve švýcarském klášteře sv. Havla v St. Gallen vyvinuli úspornou techniku psaní: kondensované a kompaktní písmo. Ke konci 11. století, ale především během století následujícího je karolinské písmo naplno vytlačováno písmem gotickým, které se definitivně prosazuje s rozvojem reformního clunyjského hnutí. Přechodným prvkem se stává tzv. romanogotika a navazující gotická minuskula, jež má tři typy: základní, dekorativní (textura) a zběžnější. Vedle této gotické minuskuly vzniká také potřeba po dalším typu písma, které by lépe vyhovovalo daným společenským potřebám rychlého psaní. Vytváří se tedy gotické písmo kurzívní, taktéž odvozující původ z karolinské minuskuly. Lze rozlišit následné typy kurzívy: bastardní písmo, kaligrafická polokurzíva a běžná polokurzíva. Písmo je silně nakloněné, využívá různých ligatur, spojování písmen smyčkami a tahy. Rozlišení mezi základními druhy písma je dáno jejich tvarem, způsobem tvoření, postavením ve slově a velikostí písmen.

Humanisté považovali gotické písmo za úpadkové a barbarské. Nedokázali se však rozhodnout, zda restaurovat antické majuskule či karolínskou minuskulu. Nakonec tento problém vyřešili tak, že zavedli psaní velkých písmen na počátku vět a vlastních jmen. Tento jev je ve světovém měřítku naprosto ojedinělý. Z těchto důvodů jej sdílí pouze řecké písmo a cyrilice. Zatímco latinské texty antických autorů byly prakticky od počátku vynálezu knihtisku tištěny renesančním písmem, církevní a právnické texty byly až do 16. století vytisknuty novogotickým švabachem a později frakturou. Českých zemí se to z převážné většiny týkalo až do roku 1848, v Německu pak až do druhé světové války.

Blog o dalších navštívených místech a cestách autora článku: http://bubinga.blog.cz/