Jestřábí vodopád.

Toto místo mě tak zaujalo, že si určitě zaslouží samostatný článek. Nejprve se mělo jednat o doplněk návštěvy jednoho z místních významných vrcholů. Později ovšem cesta, hledání i samotný závěr nad vodopádem na úzkém skalnatém hřebínku i atmosféra místa překonala veškerá očekávání. Přístup do těchto míst nebyl zdaleka snadný a rozhodně bych jej ostatním příliš nedoporučoval. Na druhou stranu jej osobně ani v nejmenším nelituji. Podle mapy by se zde mělo dát dostat po lesních cestách do oblasti Jestřabí nad Dolní Lomnou. Všude v mapě se ve jménu potoku píše krátké a, jen v případě vodopádu je dlouhé. Jestli je to správně nebo to je jen chyba v mapě, netuším. Nejbližší a asi nejvhodnější vlaková stanice je v Bocanovicích, předposlední zastávce před konečnou linky S2, kterou většinou jezdí pohodlné dvoupatrové vozy Elefant. Pro milovníky železnice se jedná o krásnou vlakovou soupravu z elektrické pohonné jednotky 471. Vyrábí ji Škoda Vagonka a používá „nízkonapěťové“ napájení stejnosměrným napětím 3000 V. Někdo jej nazývá „Ešus“, někdo označuje „Ledovec“. Celkový výkon 2MW, tažná síla 180 kN a maximální rychlost 140 km/h. A nejvíc se mi na jejich „mašinách“ líbí, že nesou ženská pojmenování. Pokud zrovna nedobíhám tak si vždy snažím všimnout, která krasavice mě poveze. Někdy je to třeba Markétka, jindy Jindřiška. :-) Jen těžko bych hledal jiný vlak, který jede klidněji, s jemnějšími rozjezdy i brzděním i celkovým „přehledem“ v jízdě. Na místní linky je i maximálka zcela dostačující. Jedinou vadou na kráse je, když svítí vnitřní osvětlení na okna, tak není za šera a ve tmě vůbec vidět ven.

 

Zpět od krásných vlaků k mnohonásobně krásnější krajině a umění paní PŘÍRODY. Jak jsem se k vodopádům „přibližoval“, když jsem je hledal, jsem popsal v jiném článku. Sestupoval jsem poměrně obtížnou cestou strmými svahy dolů k potůčkům a později zase podobně příkrými svahy nahoru.

 

https://www.turistika.cz/vylety/vylet-na-velky-polom-a-hledani-jestrabiho-vodopadu/detail

 

Příliš moc tuto cestu doporučovat nebudu, snadnější a bezpečnější patrně bude podle mapy cesta z Bocanovic po žluté turistické trase k zajímavému železničnímu viaduktu a pod ním po cyklostezce podél hlavní cesty do Dolní Lomné a kousek za přírodovědným střediskem URSUS, označující latinsky největšího „našeho“ savce, se připojíme na modrou turistickou trasu vedoucí k jedné z nejkrásnějších pískovcových věží v oblasti, skále „Severka“. Kdo neodolá, tak se k ní po velmi solidním stoupání sem a ještě větším ke skále samotné vypraví. Už z nemalé vzdálenosti se hrdě tyčí jako nějaká rozhledna. Když jsem ji zahlédl poprvé, myslel jsem si, že už vidím rozhlednu Tetřev. Ta je ovšem mnohem, mnohem dál. V tomto článku chci popsat Jestřábí vodopád. Pokud se chceme k němu dostat, tak patrně bude třeba využít některých lesních cest. Od skal musíme buď sestoupit západním svahem na asfaltovou cestu souběžně jdoucí s modrou turistickou trasou nebo se na ni vrátit po cestičce, kterou jsme ke skalám došli. Po turistické trase ovšem nebudeme pokračovat, ale naopak se budeme držet této lesní cesty. Zde jsem nešel a tak ji nebudu přesněji popisovat, ale myslím si, že by měla být schůdnější než ta „má“.

 

Podle mapy bychom měli po necelém půl kilometru přecházet několik přítoků potoku Jestřabí a po dalších asi 500 metrech odbočit doleva. Za chvíli by se mělo procházet kolem potoku a po této cestě bychom se měli dostat po přibližně kilometru a půl, možná o něco později buď po „hřebenu“ nebo o něco vzdálenější lesní cestě k místu, kde je asi nejlepší výhled na vodopád i nad ním umístěné poctivé „skály“. Tento popis není nejpřesnější, ale zní to méně odborně než třeba „mrazový srub“ nebo snad „mrazový zub“. V poslední části se pohybujeme nad svahem, kterým jsem sestupoval při „objevné cestě“ - nedoporučuji. Následující lesní cestou nebo hřebenem v horní části jsem také nešel, ale předpokládám, že by tento přístup měl být výrazně schůdnější. Pokud bychom pokračovali po „hlavní lesní cestě“ dále, dostali bychom se do míst, kde tato kopíruje hranici přírodní rezervace Velký Polom. Také by se mělo k vodopádům dát dostat z Dolní Lomné jen kousek za místy, kde se řeka Lomná přesouvá pod cestou na opačnou stranu (u autobusové zastávky) Jestřábský potok přes Budzošu, následně oblast Jestřabí a v místech, kde se tato cesta „rozdvojuje“ jít pravou odbočkou a po asi kilometru odbočit v ostré zatáčce doleva na lesní cestou a to bychom se již měli dostat k vodopádům.

 

Zajímavost, o které jsem se dozvěděl až později je tzv. „lesní kostel“. Jedná se o připomínku dávných těžkých časů „reformace“. Jako na mnoha místech jak tady ve Slezsku, tak hodně i na Valašsku, byli evangelíci a další lidé neuznávající „hlavní vlnu“ křesťanství pronásledováni a měli za své vyznání nemalé problémy. I proto bylo strategickým tahem aby místa setkání byla velice nenápadná. Mnohdy to byl jen kámen se znaky. Převážně tedy se znakem kalichu. Znám jen několik takových míst. Jedno z nejvýznačnějších je mnoho desítek kilometrů jihozápadně až za dalekým Vsetínem a to kousek pod vrcholem s rozhlednou „Vartovna“. Pod ní se nachází pro spoustu procházejících nenápadné místo s kamenem a kalichem jako připomínka jedné velice významné události popisující ryzí odvahu tehdejších lidí schopných vzdorovat přesile těch „nadřazených“, kteří si zaplacením odpustků „narovnají pravdu“ a stanou se „čestnými a dobrými“. Jen představa, že se zde vzbouřilo několik tisíc lidí proti vrchnosti nahání hrůzu. Ale i v oblasti nedaleko polských hranic se nachází několik míst, které byly používány jako kazatelny. Příkladem je třeba skalní objekt, který je dneska označen jako „Památník Jana Třanovského“ což je vzpomínka na významného evangelického všeobecně vzdělaného člověka – spisovatele, překladatele, hudebníka, kněze a básníka. Tento skalní útvar se nachází na západním svahu Velké Čantorie.

 

V místech u Jestřábího vodopádu se nachází další menší kámen, který měl podle všeho také dost pohnutou historii. Místo se nazývá „Kostelky“ - neplést s pojmenováním nedalekého vrcholu. Prý, když na něm uviděli v dávných dobách lesníci protestantské znaky – kalich, tak tyto symboly poškodili a kámen shodili do potoka. Je teď otázkou jestli do potoka nad vodopádem nebo do nějakého jiného přítoku? Východně odtud, na opačné straně vodopádů se nachází oblast „Noclehy“. Zde měli evangelíci po těžké cestě a kázáních přečkat noc. Z pochopitelných důvodů se kázání konaly právě v noci. I tato informace dodává na hloubce tomuto tajemnému místu. Průhled ze skalního srázu na sever, kdy se v člověku mísí úcta, představy dávných drsných časů a pocit krásy, ale i opatrnosti. Těžko se příliš kochat, když velmi silně působí pocit výšky a člověk se musí kontrolovat kam udělá další krok. :-) Toto nebezpečí hrozí především pro ty, kteří rádi fotografují. Při něm se často zapomíná jak daleko nebo spíš blízko je nebezpečná hrana. Tyto všechny pocity dávají hlubokou sílu okamžiku. Pro okamžiky za kterými se do hor chodí. A přitom jsou prakticky jen pár kroků za „humny“.