Hraniční strouha (okres Šumperk)

Hraniční strouha je velmi zajímavou záležitostí, kterou najdeme v mikroregionu Zábřežsko a pro kterou je zařazení do kategorie potok vlastně neodpustitelnou urážkou. Jedná se totiž současně o středověké vodní dílo i nejvýraznější bod na úseku cyklostezky mezi Postřelmovem a Postřelmůvkem (a tím i na části cyklotrasy 6231). Celková délka tohoto toku je asi 10,1 km a na jeho atraktivitě i zajímavé historii nic nemění ani fakt, že se skutečně jedná spíše o strouhu, která se navíc do povědomí většiny turistů na Šumpersku zapsala až v roce 2019. A vzhledem k celému textu je docela zajímavé, že katastrálně bývá spojována hlavně s Rovenskem, kde vlastně její „život končí“.

Začněme tedy tím místem, kterým je lávka pro cyklisty a pěší turisty a její nejbližší okolí. Lávka přes Hraniční strouhu toriž skutečně silně připomíná hraniční přechod. Na jedné straně (postřelmovské) toto místo „zdobí“ odpočinkový dřevěný přístřešek, na té druhé (postřelmůvovské) zase dřevěný kříž s plechovým Ukřižovaným. Ten je replikou kříže, který neodolal zubu času někdy v 60. letech minulého století.      

Pro mnohé bude jistě překvapivější dávná historie potůčku. Tomu se totiž původně říkalo Tunklova strouha a je tedy zřejmé, ze vznik tohoto vodního díla můžeme spojiova s moravským panským rodem Tunklů z Brníčka a na Zábřehu. Strouha tehdy (na konci 15. století) sloužila k napájení rybniční soustavy - dnes již neexistujícího - Závořického rybníka, který býval svého času největším rybníkem nejen v regionu, ale snad i na Moravě.

Desetikilometrová Hraniční strouha spojuje obec Klášterec s Rovenskem, u nějž se vlévá do potoka Rakovec, který pak její vody odvede do řeky Moravy (ústí do ní asi 1,7 km od Lesnice). Dá se tedy říct, že její počátek najdeme za kostelem v Klášterci a její cesta pak vede okrajem Zábřežské vrchoviny mezi Vyšehořím a Chromčí až k Rovensku (délka strouhy do tohoto bodu je ovšem jen 5,8 km). Tam se strouha stáčí k východu a už jako Rakovec míří do míst, kde se kdysi nacházelo dno Velkého Závořického rybníka (jeho budování bylo zahájeno v osmdesátých letech 15. století).

Před zahájením stavby prý byla uzavřena smlouva o náhradách pro „poškozenou“ (zejména) postřelmovskou vrchnost i poddané. A také bylo stanoveno, že „strouha bude mít osm loket šířky na dně a hloubku podle potřeby“. K tomu si postřelmovští vymínili, že z náhonu vyvedou vodu v témže množství, jaké teklo jejich starým potokem. A také se musel Jiří st. Tunkl zavázat, že vybuduje na všech cestách přes strouhu mosty a bude je udržovat. Náklady to musely být obrovské, ale o jedinečnosti tohoto díla nejlépe svědčí fakt, že - i když dnes už neslouží svému původnímu účelu - stále ještě existuje.

Za zmínku ještě stojí fakt, že více než pět století stará „vodní cesta“ v podobě umělého kanálu vede podle jedné hypotézy podél někdejší zemské stezky, která prý spojovala Olomouc s Kladskem a Slezskem. Neobvyklá je také skutečnost, že v místech někdejšího Hraničního mlýna (svého času tady byl postaven Hraniční a Šikulův mlýn) se Hraniční strouha spojí s Postřelmovským potokem, aby se po pár stovkách metrů od sebe opět oddělily. A doplnit bychom ještě měli informaci o tom, že po většinu své trasy je Hraniční – dříve Tunklova – strouha lemována stromy a vytváří tak velmi cenný biotop.