Hrádek u Lipové aneb "Špacírštejn"

V Drahanské vrchovině v minulosti stávala řada hradů, ale téměř všechny už ohlodal zub času a do dnešní doby toho z nich moc nezbylo. K některým ruinám je navíc přístup zapovězen (Smilův hrad) a k dalším - např.Ježovu hradu a Čertově hrádku, jenž jsou dočasně zpřístupněny „Vojenským újezdem Březina,“ je možno podniknout túru pouze v pátečním odpoledni a přes den v sobotu a neděli.Vyjímkou je první z hradů v Otaslavicích, ze kterého se zachovala polovina válcového bergfritu... a pak také romantická zřícenina Hrádku u Lipové.Ta je ale novodobým výtvorem jednoho velice šikovného důchodce z obce Lipová - pana Zdeňka Procházky. (Díky příjmení tvůrce se miniaturní replice středověkého hradu říká také Špacírštejn.)

Stavěl ji mezi léty 1982 až 1992, tedy rovných 10 let. Jako náruživý houbař docházel do blízkého hvozdu. V místech, kde byl asi 1 300 m za vesnicí na svažité louce zbudován motokrosový okruh, jej zaujaly četné kamenné zídky. Vznikly z kamenů sesbíraných v dávných časech místními rolníky z jejich polí. Pak tu největší zeď někdo za pomoci bagru a nákladního auta ilegálně zlikvidoval a kamení přesunul na svůj pozemek, což pana Procházku přivedlo k rozhodnutí splnit si svůj sen. Ke stavbě malého středověkého hradu nejprve využil kamenů z okolních menších zídek (později pak ze vzdálenějšího pole) a tento materiál byl na „staveniště“ transportován toliko ručně a za pomoci kýblů. Jakožto zkušený stavebník kameny vyskládával nasucho bez malty. Ta přišla na řadu až později kvůli zpevnění základů věže a opěrných zdí.

 

V hlavní části hrádku se směrem k nebesům do „závratné výše“ tří metrů tyčí kruhová věž doplněná přístupovou chodbou. Je obklopena částmi opevnění se schodištátky a dále se tu nachází malá komůrka s dveřmi. Ta důchodci slouží jako sklad pro nářadí a ochrana před nepříznivým počasím. Tuto uzavřenou místnost označili fantazií obdaření návštěvníci za „Hladomornu.“ Mimo toho všeho tady stojí ještě jeden kamenný objekt – zásobárna. Pan Procházka zde zbudoval také větší posezení s lavičkami a ohništěm, oceňované hlavně turisty, kteří sem doputovali s malými dětmi.

I v dnešní době se pan Procházka spolu s vnukem Ondrou pravidelně věnuje údržbě „svého hradu“, v okolí vysekává trávu a sází okrasné dřeviny a květiny. Za veliký přínos turistice (a rovněž za svůj velkolepý stavební počin) obdržel v září 2021 1.cenu Olomouckého kraje v oblasti cestovního ruchu v kategorii „Neobjevený skvost.“

Špacírštejn se stal se velmi oblíbeným výletním cílem (jak pro místní, tak i pro návštěvníky zdaleka) a dokonce v obci už několikrát zastavil zájezdový autobus, ze kterého se směrem k hrádku vyrojily houfy zvědavých turistů.

Přístup k němu je přitom poněkud dobrodružný. Nevede k němu totiž žádná značená cesta, ba jeho směrem dokonce v obci neukazuje ani žádná šipka. Já se k němu dostal od horního konce Lipové, kde nad silnicí vystupuje hmota evangelické svatyně. Od kostela to bylo nejprve 300 m po silnici západním směrem. Pak bylo třeba odbočit za areálem bývalého JZD vpravo na polní cestu, která mírně stoupala po okraji lesa a pastviny v délce 800 metrů. Tady už jsem se ocitnul na horním okraji bývalého motokrosového závodiště. Jeho zákruty jsou lemovány křovinami i vzrostlými stromy a díky tomuto naprosto nepřehlédnutelnému terénu není hrádek odnikud vidět! Po sestupu k lesnímu rybníčku a spodní části svahu nad potokem Hloučelou jsem vyrazil loukou zase vzhůru a nazdařbůh si vybral jednu cestu vinoucí se svahem po vrstevnici. Zřícenina bohužel nestála ani za ohybem terénu... a když jsem přišel k jehličnatému lesíku a chtěl už hledání vzdát, najednou se mým zrakům zjevila velmi kvalitně „zašitá“ ruina na lučině hned za remízkem!

Po průzkumu hrádku jsem chvilku v klidu poseděl na jedné z laviček (kupodivu jsem tu byl za hezkého slunečného předjarního dne naprosto sám) a v duchu vzdal hold panu staviteli. Tolik lidí, kteří dokáží udělat radost nejen sobě, ale i druhým – u nás bohužel moc není...