TURISTIKU PODPORUJÍ
61 470 turistů a cestovatelů
110 435 výletů, turistických cílů, tras a cestopisů
1 366 009,- odměny za články

Horská Kvilda - diskuse

Přidat příspěvek do diskuse

Email se nezobrazí.
  • Horská Kvilda
    11.3.2009 11:07
    Horská kvilda
    Místo, na které bych Vás chtěl teď pozvat, je turistům dostatečně známé a řada z Vás přes něj již několikráte procházela nebo projížděla. Proto nechme stranou historické a zeměpisné údaje o této obci stojící v nadmořské výšce 1075 m.n.m. V dnešní době ostatně funguje dostatečné množství webových stránek, které tyto údaje obsahují.
    Horskou Kvildu jsem objevil již před slušnou řádkou let, kdy jsme sem zabrousili s přáteli jen na pár dní a od té doby se sem vracím každý rok. Je možná divné, že se tomu tak děje většinou v zimě, ale já prostě miluji pohledy na toto místo zahalené do bělostného hávu. Samozřejmě mám rád jarní probouzení zdejších luk, jejich letní barevnost i podzimní zádumčivost, kdy se nad planinou střídají mlžné páry s dešťovými mraky. I takovou Horskou Kvildu miluji, ale zimní týden strávený zde, mě ještě o něco více nabíjí optimismem, novými silami a mou mysl zbavuje všeho napětí a stresů, kterými se člověk v běžném životě naplňuje.
    Za svých pobytů v těchto místech, jsem se setkal s mnoha podobami zimy. Od těch deštivých a nadprůměrně teplých až po několikadenní vánice a silné mrazy. Ale ve všech případech jsem znovu a znovu nalézal romantiku a půvab tohoto místa, které se umocňovaly tehdy, kdy se zpoza mraků vynořilo slunce a ozářilo bělostnou pláň táhnoucí se od bývalého Polaufova hostince směrem k Vydřímu Mostu a Jezerní slati. Byl to a pořád je, působivý pohled na bílé nekonečno, z něhož vystupují štíty střech zdobené bělostnými proužky kouře, linoucího se z komínů jednotlivých stavení.
    Co mě však maximálně naplňovalo uspokojením a pohodou, byli ranní, či večerní procházky Horskou Kvildou. Člověk, se v takových chvílích, cítil být součástí organismu, který zde už po celá staletí tepe pravidelným rytmem lidského žití. Kde jinde se Vám podaří potkat starostu odhazujícího sníh před obecním úřadem a prohodit s ním pár přátelských slov? Vždy jsem si připadal tak nějak domácky, když jsme se toulal pomalu se probouzející obcí a věděl, že za volantem sněžné frézy, která vyjela odklízet noční sněhovou nadílku, sedí pan Honess, jehož paní peče tak skvělé borůvkové koláče. Že ta postavička v dáli je místní řezbář, který právě vyráží se psem na pravidelnou ranní procházku a že ten cinkot nádobí sem doléhá z restaurace U Honesse, kde se připravují první snídaně. Jsou to všechno drobnosti, ale drobnosti, které se z našeho života nějak vytratily. Je to zvláštně uspokojující, když Vám na pozdrav zamává řidič dodávky, která přiváží z Vacova čerstvé pečivo i silničář za volantem pluhu, čekajícího na příjezd prvního ranního autobusu z Kvildy do Vimperka, aby mu prohrnul a posypal jediné krátké stoupání na Horské Kvildě, k pensionu Rankl.
    Jak krásné je pozorovat první paprsky a krátící se stíny ve chvíli, kdy se počasí umoudří a modrá obloha se rozklene nad kvildskými pláněmi. To si člověk rád přivstane i v rámci své dovolené, prochází se mezi nově zbudovanými domky (vybudovány na základech původních stavení), pozoruje kouř stoupající z jejich komínů a s rozkoší vdechuje mrazivý vzduch. Když tu jsem na dovolené a mám tedy čas, často si zajdu až na Vydří Most, kde vítr kupí sníh až do výše 3 – 4 metrů a sněhová fréza Vimperské správy silnic, tu má plno práce, udržet tuto spojnici Horské Kvildy s Kvildou v provozu.
    A když se pak sešeří a první světla chalup začnou problikávat do houstnoucí tmy, i pak je krásné, jen se tak toulat zasněženou krajinou a těšit se na koláče paní Honessové, nebo na posezení ve zdejší hospůdce, kde Vás pravá nefalšovaná kachlová kamna zahřejí stejně dobře, jako „svařák“ či nějaké podobné „ohřívadlo“. Člověk může jen litovat, že dřívější posezení u zdejšího pana řezbáře při sklence něčeho dobrého a chutné šumavské klobásce, je bohužel minulostí. Pan Tittl se odstěhoval a tak za vůní dřeva a krásou jeho výrobků musí člověk zamířit do šumavského podhůří – do Velhartic.
    Když čas pokročí, vše se ponoří do hluboké tmy, vítr se utiší, z nebe se začnou tiše snášet sněhové vločky a já mířím do vyhřáté chalupy, v mysli mi vyvstanou ta krásná slova naší hymny „ a to je ta krásná země, země česká, domov můj“.

Přidat příspěvek do diskuse

Email se nezobrazí.

Zpět na příspěvek Horská Kvilda