Hořiněveské lípy, Tumplac a Rejdiště, tří názvy pro jedno návrší nad Hořiněvsí

Na rozhraní Podkrkonoší a Polabské nížiny se nachází nad obcí Hoříněves mírné návrší s podložím z křídových slínovců s příměsí vápenitých jílovců, na jehož nejvyšším místě stojí z daleka viditelná dvojice prastarých Hoříněveských lip přes 550 let starých. Podle pověsti měly být vysazeny na paměť dobytí zdejší tvrze Tábority pod vedením Jana Bzinky a Prokopa Holého, k čemuž došlo v únoru 1425. Ta náležela bratrům Pavlíkovi a Prokopovi z Hoříněvsi, stoupencům kalicha. Důvod neznáme, ale nejspíše šlo o to, že majitelé Hoříněvse náleželi k Sirotkům. Nejstarší lípa měla v roce 1993 obvod kmene přes 470 cm a výšku přes 30 m. Nejmohutnější byla zničena vichřicí roku 1988 a zbylo z ní torzo. Obě lípy srdčité byly 23. srpna 1983 prohlášeny chráněnými přírodními výtvory a 7. srpna 1998 památnými stromy (s účinností od 31. srpna 1998). V roce 2006 vysazeny na tomto místě 2 nové lípy, a to při slavnostním otevření naučné stezky Josefov Smiřice – Chlum 1866. Odtud se dnes tomuto kopci, který dosahuje 320 m n. m., říká rovněž „Hoříněveské lípy“. Původní název tohoto vrchu je však „Rejdiště“ a ještě předtím roku 1713 byl zapsán v obecních spisech jako „Na Tom place“, odkud vzniklo pozdější německé pojmenování „Tummelplatz“, jež bylo počeštěno na jméno „Tumplac“, které se využívá v katastrálních mapách dodnes jako název celé lokality.

Celé návrší „Rejdiště“ je vlastně velká prehistorická nekropole, na jehož části byla nalezena žároviště s popelnicemi různého stáří. Slezské popelnicové pohřebiště bylo nalezeno při dobývání štěrku pro násep tratě při stavbě obchodní dráhy pod Hoříněvsí. V roce 1882 v den zahájení jízdy na dráze z Hradce Králové do Ostroměře prozkoumal konzervátor Šnajdr toto místo znovu a v jiném šutrovníku na opačném konci „Rejdiště“ objevil pazourkový škrabák. Mezi 6. a 15. zářím téhož roku tu nechal kopat kustod dvorního muzea František Heger. Za tohoto průzkumu bylo odkryto 21 hrobů s 1 celou bronzovou jehlicí a zbytky 2 dalších a s mnoha keramickými popelnicemi či jejich střepy. Ojedinělé nálezy byly objeveny též v následujících letech. Mnohé z nich však zmizely beze stopy, případně se v průběhu let zapomnělo, že pocházejí právě odtud.

V roce 1713 hospodařili na části „Tumplacu“ Marie Dědková z čp. 48 a Jiří Horák z čp. 47. Za sedmileté války posloužilo návrší jako bojiště. Z této doby zde bylo nalezeno množství lidských koster, zbraní a kulek různých velikostí. Roku 1840 byla část této lokality v panských rukách a vedle toho vlastnil její část rovněž Josef Pražák z čp. 16. K jeho pozemku také náležela necelá východní třetina Hoříněveských lip, zbytek byl majetkem vrchnosti. Tento stav můžeme vidět v císařském otisku stabilního katastru z roku 1840 od adjunkta 2. třídy Franze Rösslera a geometra 4. třídy Josepha Klabzuby, v němž byla tato lokalita pojmenována jako „Tumel plac“. V roce 1863 koupil velkostatek (bývalé panství) liberecký velkoprůmyslník Jan Liebieg. Mezi jedny z jeho prvních kroků patřilo rozparcelování částí panských pozemků na „Tumplace“ na dlouhodobé splátky.

Josef Volf napsal ve svém díle „Vzpomínky na válku roku 1866 (Zároveň průvodce po bojišti královéhradeckém).“ z roku 1934 o tomto návrší toto: „Prošedše lesem na východ, opět se naskytne velkolepý rozhled na Krkonoše a Orlické hory. Odtud lze přehlédnouti bojiště pravého rak. křídla a postup II. armády pruské. Odtud jdeme do vsi Máslojed, kde obejděme prvý zděný statek na západní straně vsi položený, jenž byl na celém bojišti nejvíce od děl zasažen. (Střely dosud lze spatřit. Stodola u statku postavena teprve roku 1867.) Doleji na záp. straně vsi nachází se vojenský hřbitov. Jdeme odtud doprostřed vsi, kde pod velký hostinec vede polní cesta a od této pod vsí upravený chodník k nedaleké bažantnici. Tímto nádherným lesem širokou údolní cestou kol letohrádku lze projít na východní okraj lesa a vyjdeme-li z lesa ven, spatříme zde stát veliký pomník 40. rak. pěš. pluku. Odtud spatříme na temeni vrchu dvě věkovité lípy, k nimž se dáme cestou od pomníku napravo, došedše okr. silnice, z této po kratičké cestě jdeme polní cestou nalevo, a z této po chvilce se dáme širokou mezí k lípám. Zde stojí pomník rak. 57. pěš. pluku. Tyto lípy se staly památnými tím, že kor. princ pruský, když o 11 ½ hod. dopol. dojel na lysinu u Chotěborek (6 km odtud na sever lze vidět), naznačil odtud tyto lípy své, kupředu postupující armádě, za cíl, odtud pak věž kostelíka na Chlum. Z »Tumplac«, tak se toto místo nazývá, naskýtá se turistovi opět nádherný rozhled na sever a západ. Z Tumplac dolů přes Hoříněves na nádraží 1 ¼ km, odkud obyčejně jede vlak kol 5. hod. do Smiřic, později po 6. hod. přes Sadovou ke Hradci Král.“

Z výše uvedených řádků je jasné, že toto návrší na sebe nejvíce upozornilo za prusko-rakouské války v roce 1866. Nejprve tu 3. července téhož roku kolem 8.00 hod. pálilo 40 rakouských děl k Benátkám a Želkovicím po postupujících pruských vojácích, ale již v 11.30 hod. se celé návrší stalo cílem střelby 90 pruských děl z jejich postavení mezi Vrchovnicí a Račicemi. Později se místo stalo styčným bodem obou postupujících pruských armád. Zbylá rakouská baterie však již neměla náboje a z Lochenic poslané byly větší ráže, takže byli všichni Rakušané buď zmasakrováni, nebo museli odtud utéct. 13. října 1867 tu polní kaplan P. Burian z Josefova posvětil pomník rakouského 57. pěšího pluku od M. Ježka z Hradce Králové. Roku 1868 zde postavil hoříněveský představený Jan Hušek železný křížek z peněz určených pro místní chudé. Vztyčen byl nad hromadným hrobem vojínů c. k. 57. pěšího pluku – většinou Poláků od Tarnova. Ještě před oním konfliktem se tu nacházel dřevěný kříž, jenž zde byl nejspíše vztyčen v 18. století, pokud ne dříve. Turistická značka královéhradeckým bojištěm z roku 1866 sem vede od roku 1936, kdy bylo provedeno značkování všech tras, jež vypracoval prof. Josef Simon, který dozíral též na jeho provedení. Později se na tato místa jaksi pozapomnělo, ale dnes se postupně vše vrací do starých kolejí, kdy péče o objekty kolem prusko-rakouské války bývala vzorná.

Hořiněveské lípy, Tumplac a Rejdiště, tří názvy pro jedno návrší nad Hořiněvsí na mapě