Filipova Huť - Srdce Šumavy

Filipova Huť

Śumava je známa jako velmi oblíbená turistická oblast, vhodná především pro pěší turisty, v létě pak i pro cyklisty a v zimě pro běžkaře. Proto psát, že je tu mnoho krásných míst, by asi nebylo nic objevného. Přesto si nemohu odpustit a musím vzpomenout na jedno z míst, kam se vždy moc těším od té chvíle, kdy jsem začal poznávat zdejší kraj.

Filipova Huť se mohla ve své historii pochlubit hned několika nej. Především je nejvýše položenou osadou Šumavy. S drsnými povětrnostními podmínkami v nadmořské výšce 1093 m.n.m.se tu lidé museli vyrovnávat odedávna. Bylo tomu tak i v době, kdy původně plavci dřeva Franz Denk a Franz Weber z Horních Hrádků založili sklářskou huť nesoucí, jak tomu v tehdejších časech často bývalo, jméno majitele panství – Filipa Kinského.V místech bývalé obchodní cesty z Kašperských hor do Pasova, tedy již od roku 1785 šikovné ruce šumavských sklářů ze skelné taveniny vyráběli, tehdy velmi žádané duté sklo. Historie sklárny však neměla dlouhého trvání. Huť neprosperovala Nebylo vinou sklářů, že tehdejší majitelé nabídli huť k prodeji, byť se všeobecně vědělo, že kníže Schwarzenberg sklářskému průmyslu nakloněn není, a budoucnost vidí v bohatství dřeva okolních lesů. V roce 1820 tak výheň hutě definitivně vyhasíná a původně sklářská osada se rychle mění v dřevařskou. Právě pro dřevorubce zde bylo vybudováno 17 domků. Na dřevo bohaté okolní lesy a blízkost Vchynicko-tetovského plavebního kanálu, sem lákaly další osadníky a roku 1880 tu svůj domov mělo na 1620 obyvatel. Roky následující přinesly odliv obyvatel, a v roce 1930 tu žilo již jen 12 českých a 488 německých obyvatel. Těžkou ránu pro Filipovu Huť znamenal odsun německého obyvatelstva a pozdější vznik hraničního pásma. Osada měla samozřejmě i své německé jméno, ale zůstaňme raději u toho českého a neoživujme staré časy i s jejich křivdami a zášťmi. Poloha osady v údolí Filipohuťského potoka ve slatinné oblasti Plání zajišťuje tomuto místu dostatek vláhy po celý rok, která je doplňována bohatými sněhovými srážkami v zimním období. A tak se není co divit, že zdejší louky každého jara rozkvétají tisíci květů, tvořící žlutavé koberce, pokrývající zdejší louky. Jak krásně se tu sedí na jarním sluníčku, vdechuje opojná vůně květů a trav, vnímají hřejivé sluneční paprsky, poslouchá zpěv ptactva omámeného blízkostí léta, zatímco z lesů ještě stále občas zavane chladivý dech odcházející zimy, dávající o sobě vědět zbytky sněhu v příkopech podél silnice, protínající osadu.

Život na tomto, bohem tak trochu zapomenutém místě nebyl nikdy snadný. Drsné podnebí jako kdyby však příroda chtěl kompenzovat nádherným výhledem, který se zde člověku nabízí na celý pohraniční hřeben vč. obou dominant zdejšího kraje – Malého a především Velkého Roklanu, kterým Šumaváci neřeknou jinak, nežli Prsa Matky Boží. Už ani nevím, kolikrát mě sem toulky po Šumavě zavedli. Nejdříve s přáteli, a v posledních letech s mou partnerkou, se sem vracíme v každou denní i roční dobu, jisti si tím, že nikdy nebudeme zklamáni atmosférou tohoto místa, s jedním z nejkrásnějších výhledů na šumavské vrcholky. Je jedno zda jsou jejich siluety ozářeny sluncem, prozařujícím jejich zelenavé, či naopak sněhem pokryté stráně, nebo za podmračených dnů, kdy se naopak vrcholky kopců schovávají v těžkých, vodou či sněhem nasáklých mraků, hrozících tím, že co chvíli spustí svůj těžký náklad na šumavské lesy a stráně.

Roztroušená horská osada - to je Filipova Huť  •  Foto: pavka07 Když dnes přijedete na Filipovu Huť, naleznete tu, po okolních loukách roztroušenou horskou osadu, jenž na člověka zapůsobí svou klidnou, domáckou atmosférou. Takřka vedle sebe tu stojí dva horské pensiony s kvalitní kuchyní a příjemným ubytováním. Najdete tu nejen starší, drsným podnebím poznamenané, ale vůní dřeva prodchnuté chalupy, ale i domky nové, které tu začaly vyrůstat v posledním dvacetiletí. Je třeba kvitovat s povděkem to, že se tu zatím nenaskytl žádný extrémní projekt, který by svou atypičností narušil přirozený ráz zdejší osady. Je dobře, že se tu kromě několika stavení s původními stavebními prvky, dochovala i usedlost čp. 16 s málokde již vídaným nájezdem do stodoly na půdě stavení. Najít ji není složité. Stojí při silnici spojující Modravu s Kvildou, hned vedle parkoviště, na kterém se otáčí autobusová linka spojující Sušice - Filipova Huť. Ani nepatrné zbytky se bohužel nedochovaly po zmiňované sklárně, ani po čtvercové kapli, která zmizela z povrchu zemského v letech 1962 – 1964.

Přijeďte sem někdy i Vy! Přijeďte načerpat energii a nasát atmosféru pravé, nefalšované Šumavy!