Loading...
Antický chrám v portugalské Évoře byl na městské akropoli vztyčen v 1. století našeho letopočtu a původně byl součástí starověkého římského fóra, kde jej obklopovalo jezírko a kryptoportikus. Navíc je možné, že na chrám navazovala ještě bazilika.
Od 17. století byl chrám nesprávně přisuzován bohyni lovu Dianě; teprve na přelomu 80. a 90. let minulého století odborníci zjistili, že byl zasvěcen císaři Augustovi (uvažuje se ovšem i o bohu Jupiterovi). V roce 1910 se tento chrám stal portugalskou národní kulturní památkou a od roku 1986 je – coby součást historického centra města – také položkou na seznamu světového dědictví UNESCO.
Augustův chrám je typickým příkladem sakrální stavby římského období; má obdélníkový tvar se sloupy uspořádanými v hexa-peripterálním stylu. Z celé budovy se dochovalo pouze vysoké pódium, část sloupoví a fragmenty architrávu a vlysu, které sloupy podpíraly. Pódium je postavené z nepravidelných žulových kvádrů, má rozměry přibližně 25 x 15 m a je celkem asi 4 m vysoké. Přístup na pódiovou plošinu je po stále viditelném schodišti.
Sloupů se dochovalo celkem 14, přičemž nejzachovalejší zůstala severní strana se šesticí původních sloupů i částmi architrávu a vlysu. Na západní straně naopak zůstaly neporušené jen tři sloupy a několik fragmentů architrávu a vlysu. Sloupy v řecko-římském a korintském stylu mají kanelované dříky, kruhové základny jsou vyřezány z bílého estremozského mramoru, který je velmi podobný tomu carrarskému, a vrcholové zdobné korintské hlavice ze stejného materiálu. Zbytek chrámu byl postaven z místní žuly.
Z vnitřních konstrukcí chrámu se nezachovalo nic, protože vnitřní zdi byly zbourány během stavby mešity a kostela, při stavbě jatek byl rozbit původní přístupový chodník a část starého fóra byla zastavěna novými budovami, např. muzeem. Později zde opakovaně probíhaly archeologické průzkumy, které přinesly několik zajímavých nálezů, většinou však jen fragmentových. Přes výše uvedené je římský chrám v Évoře považován za jednu z nejlépe dochovaných staveb svého druhu na celém Pyrenejském poloostrově. V Portugalsku se dokonce jedná o unikát.
Na závěr ještě pár informací o dějinách chrámu pro fajnšmekry:
Chrám podle pověsti nechal postavit římský vojevůdce Quinta Sertoria po dobytí města roku 70 př. n. l., ale ve skutečnosti se začal stavět v rámci rozvoje města až v 1. století n. l. Celá stavba trvala dvě století a chrám byl zasvěcen císaři Augustovi. Dokonce prý až k němu vedl akvadukt a vedle se nacházela fontána a vítězný oblouk. Již ve 4. století však byl chrám opuštěn.
V 5. století chrám částečně zničili barbaři. Nejpozději v roce 716 přeměnili muslimové, kteří město dobyli, římský chrám na opevněnou mešitu s cimbuřím. Roku 1165 se Évora vrátila do rukou křesťanů a z mešity se stal kostel se zvonicí, snad dokonce tzv. Stará katedrála. Kostel zde fungoval do roku 1204 a chrám potom získal vzhled mudejárského a manuelského slohu. Ve 14. století tato stavba sloužila jako pevnostní věž, která se následně změnila v sýpku a poté v jatka. Ta zde fungovala ještě v polovině 19. století.
Ještě v II. polovině 19. století bylo součástí někdejšího římského chrámu cimbuří ve tvaru pyramidy a také slepé štíty, z nichž vyčnívaly sloupy. Poté již proběhl první velký archeologický výzkum a v roce 1860 se započalo s odstraněním zdiva kolem původní stavby. Roku 1871 zahájil arch. Giuseppe Cinatti uvedení chrámu do původní podoby a ještě v 19. století se sem dočasně nastěhovalo Archeologické muzeum. Demolice zdí jatek ale učinila původní stavbu – přes přirozenou odolnost použitých materiálů – zranitelnější, např. zemětřesením.
V roce 1907 se „ruiny římského chrámu“ staly kulturní památkou, od roku 1910 národní. V letech 1982 až 1990 zde proběhly vykopávky, které vedly k důležitým objevům o historii města v římském i novověkém období. Byly nalezeny např. zbytky schodiště i vodních nádrží. V roce 1995 byl proveden výzkum, který prokázal využití a úpravy fóra i chrámového komplexu po římském období. Následující rok pak přinesl objevy, které vyvolaly otázky ohledně přítomnosti možné baziliky.
I ve 21. století však docházelo k chátrání stavby, což dokládal pád části korintského sloupu. Následně byla tato památka částečně zakonzervována, vyčištěna i restaurována. Veškeré práce byly dokončeny v roce 2017.
PS: Celá fotogalerie pochází z února roku 2017, kdy se mi podařilo toto nádherné město navštívit. Je přitom zajímavé, že zcela současná podoba některých zdejších staveb se mi líbí podstatně méně. Nezaujatí pozorovatelé mohou sami posoudit …