Eguisheim – alsaské městečko hrázděných domů, které si zamilujete

Ani ne dvoutisícové malebné městečko Eguisheim je skutečnou perlou francouzského Alsaska. Možná někdy až kýčovitě barevnou, ale určitě pozoruhodnou a nesmírně půvabnou. Koneckonců kolik městeček na světě se může pochlubit tím, že leží uprostřed vinic, pod zelenými kopci s trojicí hradních zřícenin a že jej tvoří převážně hrázděné domy, láskyplně vyzdobené květinami. Navíc Eguisheim zůstal dodnes středověkou vesnicí s úzkými, dlážděnými uličkami. Však je „květinová“ podoba obce pravidelně oceňována různými „tituly“ již od roku 1985, aby tato série byla završena v roce 2013 označením „Nejkrásnější francouzská vesnice roku“ (Village Préféré des Français). Uvedené unikátní barevné domy se špičatými střechami, které pocházejí z 16. až 18. století, doplňují další památky, jako jsou například historické renesanční kašny nebo pískovcový kostel, jehož nejstarší části pamatují I. čtvrtinu 13. století. A hned na úvod si můžeme prozradit, že v obci se často setkáme s připomínkou zdejšího nejslavnějšího rodáka, kterým je Bruno von Egisheim-Dagsburg, tedy pozdější papež Lev IX. (*1002).

Kromě pestrobarevných hrázděných domů a dlážděných uliček, vinoucích se kolem centra obce, jsou za symbol města považováni také čápi, resp. čapí hnízda, která zdobí i zdejší kostel a zámek, což je v základech hrad, vybudovaný poprvé již v 8. století. Nechybí však ani dřevěné holubníky. V každém případě se často říká, že kdo nenavštívil Eguisheim, nemohl poznat Alsasko. Už jen proto, že jsme v departementu Haut-Rhin v severovýchodní Francii, a tedy na slavné „Vinné stezce Alsaskem“. Výhodou městečka je, samozřejmě, také jeho velikost, protože ho každý bez problémů a v klidu projde pěšky. A z mnohem slavnějšího Colmaru je to sem, opravdu, coby jeden silnější kamenem dohodil.

Všeobecně se uvádí, že projít bychom měli hlavně uličky, bez kterých se neobejde žádná fotografie Eguisheimu. Jedná se hlavně o Rue du Rempart Sud (úzká ulička se zmíněným okouzlujícím holubníkem, která kopíruje linii bývalého příkopu kolem města a je celá lemována pestrobarevnými hrázděnými domy) a Grand Rue (zde množství modrých, žlutých, růžových a zelených domů – tolik typických pro Alsasko – doplňují různé panské dvory, z nichž nejstarší je datován rokem 1051, a hostince). Skutečné centrum městečka pak tvoří náměstí Place du Chateau, kterému se říká také náměstí Lva IX. Právě tady najdeme zdejší hradozámek, krásnou „Lví“ kapli i kašnu, malebné domy jako z pohádkové knížky a ... čápi. V městečku najdeme rovněž spoustu barů, restaurací a ubytovacích prostor, takže není žádným problémem si vychutnat zdejší atmosféru ani v noci. A k nasátí této atmosféry je nejlepší ochutnat místní víno, které je vysoce ceněné.

V úvodu zmíněné tři hrady nad Eguisheimem pocházejí z 10. až 12. století a jmenují se Le Wahlenbourg, Le Dagsbourg a Le Weckmund. A pochopitelně jsou s nimi spojovány různé legendy a pověsti (nejznámější je určitě ta o jejich vzniku – byly prý postaveny na pramenu vody, plamenu ohně a zlaté žíle), mnohdy patřičně strašidelné.

A co dodat na závěr. Půdorysnou podobu Eguisheimu zřejmě nejvíce určil rok 1257, kdy došlo k výstavbě hradební kruhové ochranné zdi a několik okruhů soustředných ulic, často připomínajících bludiště. Tato tvář městečku zůstala, včetně stále patrných germánských prvků. Eguisheim bývá také označován za kolébku alsaského vinařství, pyšnící se i dnes výjimečnými víny s celosvětovou reputací. Asi nejprestižnější zdejší značkou je Léon Beyer, objevující se v nabídce luxusních restaurací v Evropě, USA i Japonsku. Eguisheim by měl navštívit povinně každý, kdo má rád architekturu, květiny (jarní přehlídky) a víno, které městečku vládne zejména v posledním srpnovém týdnu, kdy zde probíhá přehlídka místních vinařů.