Dunajovické kopce

Turistické cíle • Příroda • Přírodní památka

Mapa 88 B2

Národní přírodní památka vyhlášena roku 1990. Významná především hnízdišti chráněných ptáků a stepní vegetace. Celkem se skládá ze tří menších lokalit, které nejsou od sebe vzdáleny více jak 300 m. Jedná se převážně o vrcholové partie vrchů. Nejvyšším vrcholem této vrchoviny je vrch zvaný Velká Slunečná s nejvyšším bodem ve výšce 286 m.n.m. Hřbet Velké Slunečné poskytuje některá místa k rozhledům do okolí. K lokalitě vede pěšina mezi vinicemi z Dolních Dunajovic. Cesta není značena TZN.

Podobné příspěvky

Dunajovické kopce

Dunajovické kopce (05/2014)

Národní přírodní památka "NPP Dunajovické kopce" je vyvýšené území nad obcí Dolní Dunajovice v okrese Břeclav, chráněné pro svoji přírodní jedinečnost uprostřed zemědělsky využívané krajiny. Jedná se o lokalitu v minulosti obdělávanou a poté ponechanou ladem. Následkem toho, a v závislosti na klimatických a geologických podmínkách, se tu vytvořil přírodně blízký stepní ekosystém. Ve spojení s okolními obdělávanými vinicemi a panorámatem Pálavy v pozadí, je toto území nesporně dalším kouzelným místem jižní Moravy. Mapa oblasti na mapy.cz: Dunajovické kopce (mapy.cz/turisticka)

Vegetace je tvořena zbytky teplomilných stepních trávníků s keřovými společenstvy s výskytem teplomilných druhů jako mandloň nízká (Amygdalus nana) a slivoň trnka (Prunus spinosa). Z nejvzácnějších druhů flóry se na lokalitě vyskytuje například šater latnatý (Gypsophila paniculata), katrán tatarský (Crambe tataria), kakost krvavý (Geranium sanquineum), pelyněk Pančičův (Artemisia pancicii) a len chlupatý (Linum hirsutum). Z orchidejí se vyskytují vstavač vojenský (Orchis militaris) a vstavač nachový (Orchis purpurea). K významným patří výskyt zárazy hořčíkové (Orobanche picridis), zárazy alsaské (Orobanche alsatica) a zárazovky nachové (Phelipanche purpurea).

Na stepní vegetaci je vázán výskyt mnoha vzácných živočichů, zejména hmyzu. Vyskytuje se zde kudlanka nábožná a četné druhy motýlů, pavouků a brouků. Z významných druhů ptáků obývají keřovité porosty například ťuhýk obecný (Lanius collurio), slavík obecný (Luscinia megarhynchos), hnízdí zde dudek chocholatý (Upupa epops) a krutihlav obecný (Jynx torquilla). Lokalita je udržována spásáním ovcemi, postupným sečením a odstraňováním náletových křovin s cílem zamezit zaplevelení území invazními druhy, např. akátem.

My jsme navštívili Dunajovické kopce na počátku května. Bylo krásné počasí a tak i výhledy byly nádherné – Pálava ze západní strany, město Mikulov se Svatým kopečkem osvětlené odpoledním sluncem, hladina Novomlýnských nádrží, stráně s vinohrady. Dojem kazí jen pohled na solární elektrárnu v údolí a v tomto ročním období také na nekonečná pole žlutě kvetoucí řepky olejky (tak jako v celé ČR).

Na vrcholu Růžové hory (282 m n. m.), nejvyšším místě Dunajovických kopců, roste památný strom – solitérní topol černý, který je vidět z dálky a ze všech směrů (viděli jsme jej z Pálavy, z Pouzdřanské stepi, ale i z rakouské strany), takže tvoří výborný orientační bod oblasti. Právě z tohoto místa je nejlepší rozhled.

Nejznámějším vrchem v Dunajovických kopcích je Velká Slunečná (263 m n. m.), která je tvořena plochým jakoby seříznutým temenem a opuštěnými stupňovitými terasami, na kterých měly být vinice, sady a políčka. Terasy vytvořil člověk a vtiskl tak krajině další nevšední kouzlo.

Podle dostupných informací to bylo v době, kdy v oblasti ještě žili a hospodařili německy a chorvatsky mluvící obyvatelé, kteří pak byli po 2. světové válce, tj. po roce 1945, z území násilně odsunuti (německy mluvící do Německa, chorvatsky mluvící byli rozptýleni po Moravě pro údajnou nespolehlivost v blízkosti státní hranice). Od této doby se lokalita Dunajovických kopců postupně přeměňuje z kulturní na stepní, protože nově nasídlení obyvatelé území na kopcích již zemědělsky nevyužívali.

V době naší návštěvy již nekvetla keříčkovitá mandloň nízká, která je fenoménem této přírodní památky a vyskytuje se zde na severní hranici areálu svého rozšíření. Jedná se o rostlinu v ČR kriticky ohroženou rostoucí u nás v přírodě pouze na několika lokalitách. Za růžově kvetoucí mandloní se sem musí v březnu, samozřejmě podle průběhu zimy v tom kterém roce. Její výskyt byl zjištěn především na jižní straně Janské hory a u vrchu Malá Slunečná. Podle této rostliny snad měla být kdysi pojmenována i Růžová hora.

Na Dunajovické kopce nevedou turisticky značené stezky. Každý si tak může najít tu svoji cestičku do tohoto krásného koutu jižní Moravy bez davů turistů. Kromě nás dvou tady byl pouze jeden zamilovaný pár sedící pod topolem, dva pozorovatelé motýlů, kteří se pohybovali po Liščím vrchu a skupinka přírodovědců s malými nádobkami na brouky, snažící se tyto živočichy vykutat ze spraší v části pod Velkou Slunečnou :-)

Text: Alexandra Prejdová
Fotografie: Jan Prejda

Další naše články z Jižní Moravy: