Dům čp. 747 v ulici Karla Hynka Máchy v Hradci Králové

Tento třípatrový dům v ulici Karla Hynka Máchy, zvaný rovněž jako „Záštita“, byl postaven na jaře 1928 založeným charitativním spolkem „Blahočin“ (ustavující valná hromada se uskutečnila 18. března 1928, protektorem sdružení zvolen královéhradecký biskup ThDr. Kašpar) jako domov zestárlým a osamělým ženám, a to za přispění senátora a prvního předsedy spolku Mons. ThDr. Františka Reyla, odtud se mu též říkalo Reylův dům. Stavební práce provedla firma V. Nekvasil a Ing. Robert Schmidt a sama ulice tehdy nesla pojmenování Jeronýmova.

Zmínky o tomto spolku a zamýšlené stavbě se objevily také v celostátním tisku, čehož důkazem mohou být „Lidové noviny“ z 23. března 1928, v nichž se píše: „Stavba domu pro opuštěné ženy v Hradci Králové. V neděli utvořilo se v Hradci Král. sdružení Záštita, jež má za účel postaviti v Hradci Králové dům pro osamělé ženy, kde by dožívaly své stáří. Pokud tyto ženy mají finanční prostředky, přispějí podílem na stavební náklad. Ženy nemajetné budou v útulku umístěny bezplatně. Pravidelné roční příspěvky na údržbu domu jsou zajištěny. Vedoucí sdružení, senátor dr. Reyl, věnuje na stavbu 300.000 Kč. Útulek bude postaven v Jeronýmově ulici a se stavbou má se započíti v dubnu.“

Objekt, jenž vznikl nákladem 1 milionu korun, se měl stát trvalým památníkem k 10letému výročí založení Československé republiky, který ve 30 pokojích poskytoval jeho obyvatelkám samostatný útulný byt s otopem, ústředním topením a elektrickým osvětlením a v domácí jídelně jim byla podávána chutná a pestrá strava. Později kvůli své neobsazenosti přijímal na byt a stravování v omezené míře též studující dívky a úřednice. Roku 1931 tak v něm žily: poštovní úřednice Zdena Güttlerová, Filoména Hlavatá, Františka Horáková, vdova Otýlie Houžvičková, úřednice Růžena Hrabánková, Matylda Janková, Františka Kašparová, Boh. Kořínková, Leop. Kosinová, Václava Kubešová, vdova Julie Lindnerová (zapisována rovněž jako Lyntnerová), Františka Mrkvičková, Marie Novotná, Otýlie Pírková, Kateřina Plošková, Josefina Reisnerová, Růžena Rusová, Františka Řeháková, Božena Schmilauerová, Marie Schmoranzová, úřednice Marie Sýkorová, Františka Škodová, Teresie Šturmová, Anna Vaníčková, Marie Vinařová, Anna Vítová, Anna Vlčková a posluhovačka Františka Vyšanská.

K jeho slavnostnímu vysvěcení královéhradeckým biskupem Mons. ThDr. JUDr. Karlem Kašparem, který sám věnoval na výstavbu této budovy 10 000 Kč, a vložení pamětního kamene s běžnými mincemi a pamětní věnovací listinou do sklepního zdiva budovy došlo 28. října 1928, přičemž církevní obřady zahájil dámský pěvecký sbor pod řízením Dr. Svobody a prelát ThDr. František Reyl, který vylíčil význam tohoto útulku. Objekt byl postaven pod ochranou Spasitele, Dobrého Pastýře, jehož socha s ovečkou na rameni byla v roce 1929 umístěna na jeho fasádě. Vytesána byla státní sochařskou školou v Hořicích podle návrhu profesora Znoje za dozoru učitele Jozefa a byla darem ministerstva školství a národní osvěty. Uvnitř byla situována kaple, zasvěcená Panně Marii, do které věnovala oltářní obraz paní Russová. V přízemí byla umístěna strojní pletárna Anny Vítové (přesídlila sem 20. listopadu 1928) a fotografický atelier J. F. Langhans a spol., atelier pro uměleckou fotografii v Hradci Králové, který se sem přestěhoval v červenci 1929 z budovy Adalbertina a nově vzniklé prostory vybavil modernějšími přístroji, než měl v dosavadním působišti. Přestože byl tento dům věnován k charitativním účelům a jeho osazenstvo nemělo mnohdy kdovíjaké příjmy, stávalo se obětí pravidelných krádeží, jejichž pachatelé se neštítili ničeho, neboť např. 21. ledna 1930 byla z dětského kočárku odcizena pokrývka.

Tento počin byl výjimečný též v rámci ČSR, neboť dům musel vidět rovněž ministr zdravotnictví Jozef Tiso, který navštívil Hradec Králové 11. prosince 1928. 29. června 1930 se musely podívat do tohoto zařízení i účastnice pracovní konference pražského Svazu katolických ženských spolků, jež se uskutečnila v Hradci Králové. V té době žilo v „Záštitě“ již 40 žen. O 3 roky později bylo povoleno na domě zřízení reklamního návěští čistírny a barvírny Jana Mildnera z Kuklen a v roce 1934 si na něj umístila dvojici výkladních skříní firma Langhans. Svým účelům zařízení sloužilo i během období 2. světové války, kdy ho nechali fungovat i němečtí okupanté, což můžeme vidět ze stanov z let 1928-1942 a z dochovaného účetního materiálu z let 1928-1943. Ještě 31. října 1948 bylo v domě vzpomenuto 20. výročí posvěcení a otevření ústavu. Později však objekt převzal do svých rukou stát, resp. obec, a lidé do něho mířili kvůli fotografickému ateliéru a prodejně Drobného zboží, a to zvláště za tehdy nedostatkovými dětskými kočárky. V té době se z něj též stal bytový dům a jeho správu měl na starosti Bytový podnik města Hradce Králové.

I dnes je čp. 747 v majetku města Hradce Králové, které najímá jeho přízemí jako obchodní prostory, v nichž se vystřídala již řada nájemců (od roku 2000 působí v bývalém fotoateliéru Bazalka Ve Dvorku - samoobslužná restaurace; od roku 2013 prodejna Milly-fashion; v letech 2005-2011 byla v domě květinka Ing. Miroslava Voňky ze Smiřic; v letech 2017-2019 prodejna stylových doplňků a dekorací „INSPIRACE“; v letech 2019-2020 pekařství ČIPEK, s. r. o. z Činěvse a po něm prodejna Pekárenských podniků s. r. o. z Prahy; od roku 2019 prodejna „Živé boty“ apod.), a v patrech se nachází činžovní bydlení. K přestavbě domu došlo v polovině 80. let 20. století. Roku 1992 se objevil první záměr prodeje domu do soukromých rukou. V roce 1995 Ing. M. Vídeňský provedl půdní vestavbu, ale následujícího roku bylo stavební povolení zrušeno. V roce 2009 byl do všech bytů zaveden společností ERKOR internet. Roku 2016 byly zdejší byty navrženy městskou radou opět do prodeje, přičemž poprvé k tomuto kroku mělo dojít před 2 lety. Tato věc byla později schválena i městským zastupitelstvem, a to 27. května 2014 a 26. dubna 2016. Následným prodejem by město vydělalo na objektu, který postavil a zaplatil někdo jiný, na jehož existenci nemá žádnou zásluhu a získalo ho jen díky poúnorové komunistické chamtivosti. V roce 2017 byla podána městu žádost o prodej nemovitosti pro potřeby sociálního bydlení pro děti, které po dosažení plnoletosti opouštějí dětské domovy. Zprvu město souhlasilo, ale nakonec městské zastupitelstvo 9. března 2020 přijalo záměr, aby dům čp. 747 nebyl k výše zmíněným účelům prodán.