Původně se jednalo o gotický dům, jenž byl v polovině 16. století přestavěn do renesanční podoby. Z této doby se nám dochovala přízemní velká síň a podloubí s 1 obloukem. Zadní trakt a vrchní část domu byly v 19. století upraveny klasicistně a během těchto prací vzniklo rovněž vestavěné schodiště. V klenáku pískovcového vstupního portálu jsou vytesány iniciály J. K., nejspíše majitele domu, který dům přestavěl do současné podoby, kdy jde o jednopatrový tříosý řadový dům se sedlovou střechou a s podloubím.
Po prvním očíslování obdržel objekt staré čp. 71 a teprve později získal to dnešní. Prvním známým majitelem domu byl v roce 1790 František Samuel. Roku 1806 vlastnil budovu Jan Bořek, v roce 1859 Jan Kavka a po něm Barbora Holzbachová. O 5 let později byl majitelem čp. 66 Hieronym Veit, roku 1868 Marie Kračmerová a v roce 1888 Josef Holzbach. Ten téhož roku nechal stavitele Josefa Faltu, aby vybudoval na dvoře nové toalety a přebudoval rovněž vchod do dvora. V přízemí býval hostinec "U Zlaté hvězdy", ovšem ne v přední obytné části, nýbrž na konci mázhausu, takže jeho okna směřovala do zahrady. Na přelomu 19. a 20. století bydlela a působila v 1. poschodí roku 1872 diplomovaná porodní babička Terezie Herzánová, jež byla mezi zdejšími rodičkami velmi oblíbená.
V roce 1904 byl dům radikálně přestavěn, takže ztratil mnoho z původní krásy. Roku 1911, kdy objekt náležel Barboře Holzbachové, zde žili: vdova po cukráři a soukromnice Barbora Holzbachová, soukromnice Anna Kopecká, dělník Ferdinand Krejza a hostinský František Vávra. Kromě toho tu Václav Provazník provozoval hostinec "U Zlaté hvězdy". Tehdy bylo také majitelce domu povoleno v přízemní místnosti zřídit krám. Před 1. světovou válkou měl v nájmu hostinec Antonín Nimshaus, který si pravidelně žádal o prodloužení policejních hodin, což mu bylo vždy za stejný poplatek povoleno, neboť s tímto hostincem nebylo tolik problémů jako s jinými ve městě. V roce 1928 byla majitelkou domu dcera Josefa Holzbacha - Filoména Matějovská. O 3 roky později náleželi mezi obyvatele domu pouze: soukromnice Filomena Holzbachová a hostinský Josef Klíma, jenž měl v nájmu zdejší hostinec. Vedle toho zde Zdeněk Barbier vedl vetešnictví, jemuž se říkalo "za Sv. Duchem". Další oprava proběhla roku 1934, když Filoména Matějovská opravila uliční fasády, střechy a hostinské místnosti. O rok později zrekonstruovala i kanalizační přípojku, přemístila kanalizační jímku a nechala odmontovat vodovodní stojan.
Jiří Vladimír Tolman ve své "Hrsti vzpomínek na starý Hradec Králové" o domu píše toto: "Dům čp. 66 náležel Holzbachovi, výrobci medu, jenž vystavoval na četných výstavách a dobyl nespočetný počet medailií, diplomů a vyznamenání. Před tím patřil dům Troníčkové, milovnici koček, na níž uličníci pokřikovali "Fräulein Čiči", od níž zmíněný Holzbach z Jaroměře, její její synovec, dům zdědil. Týž měl tři dcery, nyní dům vlastní dcera Filomena. Bydlel zde policajt Hynek, oberlajtnant Mattiasko od 18. pluku a četní jiní důstojníci. Je zde hospoda "U zlaté hvězdy", v níž provozoval živnost šancfrajtr od genistů Vejsko, po něm Holzbach, Provazník, pak Zelinková, choť řezníka. Hradební vojenský personál t. zv. Schanzpersonal, byli samí šikovatelé a šancfrajtři. Prvým se říkalo Wallmeistři. Jmenuji zde Grassera, jehož syn byl generálem a dcera chotí řezníka Bursy. Grasser r. 1866 zachránil Vodičkovy kasárny před požárem, granáty až sem lítaly; byl zde v tu dobu vojenský špitál. Grasser včas oheň uhasil a vyznamenán stříbrnou medailií. Dále zde byli Walmeistry Meslinger, Geister, otec majora a pí Poledníková a Horák."
Ještě v roce 1951 byl objekt v soukromých rukách, protože patřil Marii Hakové a Ing. Bohuslavu Novákovi, jenž zemřel roku 1957. Někdy poté se dostal dům do rukou státu, resp. města, protože již v roce 1963 ho vlastnila a spravovala Domovní správa města Hradce Králové. Ta téhož roku odeslala Státnímu ústavu pro rekonstrukci památek a měst v Praze plány uvažované generální rekonstrukce. Souhlas s ní byl udělen 5. února 1964. Během ní byl dům opět radikálně přebudován, neboť z něj zmizely nebytové prostory a vše bylo využito k činžovnímu bydlení. Zanikla rovněž většina z klasicistní přestavby. Zatímco přízemí zůstalo valeně klenuté, tak v patře vznikly rovné stropy. Kolaudace tohoto díla, provedeného Městským stavebním podnikem, proběhla o 2 roky později. 14. ledna 1964 byl dům navíc zapsán do státního seznamu kulturních památek. Další informace o tomto objektu, náležejícím dnes Evě Palánové, lze zjistit na webu památkářů:
https://pamatkovykatalog.cz/mestansky-dum-cp-66-15560740.