Dům čp. 556 na třídě Čs. armády v Hradci Králové

Josef Jihlavec náležel mezi několik významných místních stavitelů, kteří během své kariéry postupně skupovávali různé stavební parcely po městě a na nich postupně stavěli objekty různého zaměření, většinou šlo o domy pro činžovní bydlení, čímž tak utvářeli moderní ráz Hradce Králové a zanechali nám tak řadu architektonických skvostů. Některé domy postavil podle vlastních plánů, ale pro většinu svých prací si vybíral různé architekty, někdy šlo již o vyhlášené kapacity v oboru, jindy si naopak všímal talentu mladých architektů a dával šanci, aby se prosadili oni. Tímto způsobem získal několik stavebních pozemků v tehdejší Jiříkově třídě, dnešní třídě Československé armády, kde před 1. světovou válkou zrealizoval několik výjimečných staveb, k nimž náleží i čp. 556.

Nejprve v těchto místech vyrostl v roce 1913 sousední dům čp. 543 (povolení k obývání stavby na parc. 3.b v bloku VI bylo městskou radou uděleno 27. října 1913). Ještě téhož roku se rozhodl zastavět i zbylou parcelu a opět si vybral jako tvůrce plánů architekta Bohumila Waiganta, u jehož prací vidíme postupný odklon od raných modernistických prací k monumentální a klasicizující architektuře, přičemž od sebe odlišil i oba zmíněné domy, neboť čp. 543 dal vzhled horizontálně zaměřené fasády a čp. 556 koncipoval naopak vertikálně a na jeho průčelí nás upoutá zejména šestice sloupových pilířů a v 1. patře segmentově vypouklé šestidílné okno, nad nímž se pak nachází balkon. Tento výsledek však vznikl až na druhý pokus, protože první projekt počítal s úplně jiným objektem, dokonce vyšším o 1 patro. Pro nesouhlas města však došlo k jeho přepracování, aby novostavba zapadla mezi sousední objekty a nevyčnívala z nich. Povolení ke stavbě dvoupatrového domu na parc. č. 3.a v bloku VI. v tehdejší Jiříkově třídě bylo městskou radou vydáno 6. dubna 1914 a povolení k jeho obývání bylo uděleno počátkem následujícího roku, kdy zde zahájilo činnost komisionářství Františka Černého, jež nabízelo veškerou zeleninu, stolní ovoce, dalmatská vína, sůl ve velkém a mimo to bylo velkoobchodem s petrolejem. V patrech pak byly různé kanceláře a činžovní byty, v nichž kromě majitele žili roku 1924: továrník Robert Arnold, soukromnice Klára Geduldigerová, vdova Františka Kašparová a vrchní oficiál Václav Nejedlý.

Další změny na domě nastaly nedlouho po vzniku ČSR. V roce 1925 byl totiž ozdoben 2 dekorativními plastikami provedenými v umělém červeném kameni. Vznikly podle návrhu akademického sochaře Josefa Škody ml. v sochařské dílně Josefa Václava Škody v Hradci Králové. V téže dílně byly provedeny v pískovci 2 ozdobné ženské hlavy na nově opraveném domě čp. 238, patřícím Všeobecné úvěrní společnosti. Tento dům patřil původně rodině Fultnerově a byl postaven dle návrhu architekta Josefa Gočára. Roku 1926 bylo Bance pro obchod a průmysl povoleno zřídit na domě radiovou anténu. O rok později již byla budova jejím majetkem, když ji odkoupila od stavitele Josefa Jihlavce, což potvrzuje i zmínka v knize "Hrst vzpomínek na starý Hradec Králové" od Jiřího Vladimíra Tolmana: "Dům čp. 552 jest hotel "Start", nyní přezvaný "Paříž", majetek Novotného, dům čp. 553 v Jungmannově třídě náleží kameníku a sochaři Z. Ježkovi, čp. 554 mlékaři Hofmanovi, čp. 555 jest městská Orlická elektrárna, čp. 556 v ulici Národního vojska stavitele Jihlavce, nyní Länderbanky, čp. 557 Václava Urbana a čp. 558 Josefa Halvigra. Další domy popisovat nebudu, jsou již z novější doby, tedy dosti ve svěží paměti. Vesměs vystavěny před desíti lety." Ještě v témže roce se odsud i se svou stavební kanceláří odstěhoval. V následujících letech došlo k různým stavebním úpravám objektu pro účely této banky a 26. srpna 1929 do budovy přesídlila kompletní královéhradecká filiálka Banky pro obchod a průmysl, jež vznikla v roce 1921 z pražské filiálky Rakouské Länderbanky (něm. Österreichische Länderbank) ve Vídni. Ta byla zmíněna jako vlastník budovy i o 2 roky později, kdy v domě bydleli: bankovní ředitel Robert Arnold, šofér Rudolf Beneš a soukromnice Klára Geduldigerová.

Výše uvedená bankovní filiálka sídlila v domě i na počátku protektorátního období, a to až do svého zániku, když byla její mateřská banka donucena roku 1941 k fůzi s Českou eskomptní bankou. Kromě ní se v domě nějakou dobu nacházel Národní klub, který se později přestěhoval do vlastního objektu čp. 287, kde fungoval až do své likvidace v roce 1940. Ve 30. letech 20. století byly v budově umístěny rovněž služební byty Městských elektrických podniků. 20. ledna 1981 byl dům zapsán do státního seznamu kulturních památek. Do konce 80. let 20. století se zde vedle bytů nacházelo rovněž podnikové ředitelství závodu Potraviny Hradec Králové, od 50. let 20. století známého jako Pramen Hradec Králové a počátkem 90. let 20. století se tu usídlila Komerční banka, jež měla v objektu pracoviště depozit, na němž si její klienti mohli založit termínované vklady, osobní konta, bankokonta (B-konta), stavební spoření či penzijní připojištění. Toto pracoviště bylo uzavřeno roku 1996, aby následně došlo k rekonstrukci domu pro jiné bankovní služby. Šlo o opravu uliční fasády a adaptaci přízemí a 1. patra. Později se banka s domem rozloučila a dnes jsou jeho vlastníky JUDr. František Loskot, CSc. a Mgr. Pavel Bureš a nalezneme v něm zejména advokátní kanceláře. Více informací o tomto objektu lze nalézt na následující dvojici odkazů: https://pamatkovykatalog.cz/mestsky-dum-12603853 a https://kam.hradcekralove.cz/objekt/20-cinzovni-dum-josefa-jihlavce-i.

Dům čp. 556 na třídě Čs. armády v Hradci Králové na mapě