Tento renesanční jednopatrový dům se sedlovou střechou a s loubím, tzv. Koudelnickou podsíní, vznikl na místě původního gotického objektu někdy ve 2. polovině 16. století. Průčelí domu je pozdně barokní ze 2. poloviny 18. století. V následujícím století došlo navíc ještě k několika stavebním zásahům do objektu. Sám velký znalec prof. Josef Simon si o tomto i okolních objektech myslel toto: „Další domy k Velkému náměstí č. 46 s korintskými sloupy (uprostřed 2 a na okraji stěny rovněž 2), čís. 45 (má podsíň, štít s 1 oknem), čís. 44 (má ve štítě 2 okna dovnitř vyhloubená) jsou také pěkným doplňkem starobylosti tohoto tichého kouta – nebýti pivovarských povozů – starého Hradce.“ Alespoň tato slova publikoval ve své stati „Staré domy královéhradecké“ v „Královéhradecku“, jež vyšlo 15. května 1937. A je pravda, že pohledu kolemjdoucího určitě tento objekt neujde, neboť se svým sousedem čp. 44 přímo z celé řady zdejších objektů vyčnívá.
V roce 1790 byl vlastníkem objektu Jan Doležal. Po jeho smrti ho zdědila jeho dcera Františka, jež se před rokem 1847 provdala za Ignáce Christense, protože právě tohoto roku požádala o povolení nástavby domu o jedno patro a zazdění podsíně. Tato úprava jí však nebyla povolena. Roku 1864 byl majitelem objektu Ignác Christens a po roce 1894 jeho dcera, ale teprve poté, co se jí podařilo uhradit dluhy svého otce, jež nadělal svými chybami v magistrátních účtech. Roku 1907 požádal královéhradecký mistr zednický J. Kohout o povolení opravy fasád na domech čp. 44-45. K povolení došlo po vyřízení návrhu městské technické kanceláře. O 3 roky později byla nemovitost prodána právovárečnému měšťanstvu.
Ohledně historie objektu je třeba se začíst rovněž do knihy „Hrst vzpomínek na starý Hradec Králové“ od Jiřího Vladimíra Tolmana, v níž se o něm píše toto: „Dům čp. 45 patřil magistrátnímu kancelistovi Christlovi, po něm jej zdědila dcera, stará panna a vyšívačka, u níž se učily slečinky z nobl rodin šít a vyšívat. V domě tom se nalézá koudelnická podsíň, jež se dosud zachovala. Ježto se na obci nalezly účetní nepořádky, dům zabaven a Christl s dcerou měli do smrti jen užívání, nyní dům koupen pivovarem. Christl dlouho hanby nepřežil, zemřel ochrnutím nohy. Míval zde dílnu knihařskou Morávek, bydlela zde Kačenka dohazovačka, jež dohazovala služby, skvosty a zlato, obstarávala na lichvářský úrok peníze sedlákům, obsazovala loterie po číslech na látky a jiné předměty. Bývala v obchodním spojení s předními paničkami, toužícími po levném nákupu zlata, skvostů a látek. Říkalo se všeobecně …..atá Káča.“
Právovarečné měšťanstvo používalo přízemí k obchodním účelům, někdy k vlastním, jindy ho pronajímalo. V patře bývaly pouze byty, občas využité jako kanceláře. V roce 1911 zde žili: typograf Karel Hála a ošetřovatelka chudých a švadlena Aloisie Marelová. Na přelomu 20. a 30. let 20. století se zde nalézala rovněž pozlacovačská dílna Adolfa Horáka. Roku 1931 v domě bydlela pouze posluhovačka Antonie Grusová. Po vzniku protektorátu zde bylo sídlo vládního vojska. Roku 1941 byl uváděn jako majitel domu nadále královéhradecký pivovar. Památková údržba objektu proběhla teprve v polovině 50. let 20. století. Dokončena však nebyla ještě v roce 1958, kdy zbývala barokní fasáda a některé další nedodělky. Do té doby byl objekt „domem hrůzy“.
Od 14. ledna 1964 je dům památkově chráněn, neboť byl zapsán do státního seznamu kulturních památek. Později sloužil pro stavební archiv města a mladým turistům, kteří tu sídlili zároveň s vodáky (Stanice mladých turistů při KDDM). V roce 1967 požádal vedoucí stanice o povolení probourat spojovací otvor v 1. poschodí mezi domy čp. 44 a 45 a tím je propojit. Povolení obdržel a práce byly zahájeny ještě téhož roku. Roku 1970 byla v zadním traktu pivovaru a na svahu návrší za čp. 45 provedena pětice archeologických sond, jež zdokumentovaly na tomto místě zejména valové opevnění hradeckého návrší z mladší doby bronzové rozšířené během raného středověku a vedle něho i část horní a parkánové hradby. Při rekonstrukci v 70. letech téhož století došlo k zachování tzv. černé kuchyně. Od roku 1991 jsou vlastníky nemovitosti Ing. Boris a Ing. Kamila Soukeníkovi. V roce 2005 tu byl otevřen obchod „Modrý ateliér“. Více o něm na:
http://www.modryatelier.cz, naopak přímo o objektu zde:
https://pamatkovykatalog.cz/mestansky-dum-15559398.