Dům čp. 209 v Úzké ulici v Hradci Králové

Dávná romantika a aura záhadnosti Úzké ulice se postupem času vytratila a stejně tak se dělo se zdejšími objekty, jež se oproti minulosti v mnohém změnily. Nebýt památkové ochrany, tak bychom asi málokterý dům viděli v jeho staré kráse. Ale tyto věci se děly již dříve, protože nic nezůstávalo stejné a docházelo k různým stavbám a přestavbám.

Obdobně tomu je u domu čp. 209, z jehož původního gotického objektu zbyly pouze základy a snad i část sklepení, které se však řadí až k následující renesanční stavbě, jež byla během 1. poloviny 19. století upravena a přestavěna do dnešní klasicistní podoby, kdy se jedná o jednopatrový řadový dům se sedlovou střechou, který je v přízemí valeně klenutý a jinak plochostropý.

Ohledně vlastníků domu, který původně nosil staré čp. 141, se mnoho dokladů nedochovalo, takže jako prvního známého majitele musíme uvést až Kateřinu Herbergovou, a to k roku 1790. V letech 1806-1826 byl jako vlastník domu uváděn Karel Šplíchal, v roce 1836 jeho vdova a v letech 1839-1866 pekař Josef Polák, jenž se zasloužil o přestavbu původního širokého průjezdu ve skladiště, čímž dům změnil radikálně podobu.

Později se budova dostala do rukou rodiny kočích a obchodníků Halounků. Roku 1894 náležela Anně Halounkové a v roce 1903 uměleckému zámečníku Karlu Halounkovi, jemuž patřila ještě roku 1941. Svoji dílnu stavebního a strojního zámečnictví si zde však otevřel již v roce 1896, ale vedle ní si našel čas na účast v politickém, společenském a kulturním životě města. Od roku 1903 byl městským radním, v roce 1910 se stal předsedou dozorčí rady Družstva k nákupu strojů pro české živnostníky v obvodu obchodní a živnostenské komory liberecké se sídlem v Hradci Králové a do roku 1923 zasedal v představenstvu Nákupního družstva mistrů zámečnických v Hradci Králové a okolí. Vedle toho bychom ho našli ve vedení mnoha místních spolků a korporací. Pestrý byl také přehled těch, kteří v domě bydleli. Roku 1911 jimi byli: stavební, umělecký a konstruktivní zámečník Karel Halounek (ten tu měl též svoji dílnu), obchodní cestující Berthold Hasenberg, městský policejní strážník Josef Pražák a městský lampář Václav Zajíc. O 20 let později zde žili nebo podnikali: dělník František Čáp, stavební, umělecký a konstruktivní zámečník Karel Halounek (stále zde měl svoji dílnu), truhlář Josef Šafařík, kloboučník František Šafránek, kloboučník Viktor Šafránek, úředník Boh. Škop a posluhovačka Anna Škopová.

Jiří Vladimír Tolman ve své knize "Hrst vzpomínek na starý Hradec Králové" píše o tomto objektu následující: "Dům čp. 209 náležel pekaři Polákovi, otci solic. advokátního a notářského, praporečníka Sokola, nyní bankovního zřízence Poláka, později jej koupil fiakrista Halounek, dnes jej vlastní jeho syn, bývalý městský rada a zámečník Karel Halounek. Otec vedle fiakru obchodoval též se senem. Bydlíval zde jako koncipient advokát Dr. Jaroslav Fultner, později člen městské rady, choť dcery F. Hanuše, jenž se později zastřelil. Byl rodem z Nového Hradce, synem stárka z Opatovic, dále zde bydlel obecní lampář Zajíc."

Vzhledem k velikosti domu nebyl projeven zájem ze strany města a státu o to, aby byl vyvlastněn nebo byl majitel donucen k jeho "dobrovolnému" odevzdání. 16. ledna 1964 byl dům zapsán do státního seznamu kulturních památek. Tehdy byli jeho majiteli Josef Pečínka a Karel Doležal. O rok později požádal Josef Pečínka, zda by si mohl tento dům zadaptovat, což mu bylo povoleno. Toho času došlo také k demolici staré kovárny, která byla přistavěna ke zdi sousedního domu čp. 208. V té době byla budova již vedena jako rodinný dům. Roku 1994 byla podána žádost o zavedení plynové přípojky a v roce 2011 byly zadokumentovány dvorní objekty před svou demolicí. Šlo o objekt někdejší kovárny se zámečnickou dílnou a zděnou kůlnou ve dvoře. Více o tomto objektu, náležejícím dnes Ing. Pavlu Krausovi a Marcele Pehlové, lze nalézt na stránkách památkářů: https://pamatkovykatalog.cz/mestansky-dum-12569009.

Dům čp. 209 v Úzké ulici v Hradci Králové na mapě