Dům čp. 194 v Dlouhé ulici v Hradci Králové

Jedná se o jednopatrový nárožní dům se sedlovou střechou, který se nachází na rohu ulic Klicperovy a Dlouhé ulice, z níž do něho vede rovněž vchod. Původně se nejednalo o samostatný objekt, protože šlo o zadní dům, jenž náležel k čp. 180. Z prvotního gotického domu se zachovaly sklepy a část zdiva do výše přízemních oken, naopak dispozice a klenby v přízemí jsou až klasicistního původu a 1. patro je plochostropé.

Prvním známým majitelem tohoto objektu byla vdova Anna Jelínková, a to až roku 1806, jinak šlo předtím o vlastníky již zmíněného čp. 180. V té době bylo k domu přistavěné dřevěné stavení, jež bylo zbouráno v roce 1814. Následně Anna Jelínková prodala svoji polovinu domu klempíři Ignáci Jelínkovi, a to za 750 zlatých. Ten vlastnil dům ještě roku 1836, ale později ho získal Ignác Kemlink, který je jako majitel objektu zmíněn v roce 1838.

V dobových záznamech nacházíme čp. 194 v souvislosti se zdejším nájemníkem - patentním invalidou, šikovatelem a bývalým skladníkem tabáku Františkem Turkem, jenž se dostal do finanční tísně a 17. května 1847 zažádal o povolení k prodeji části svého nábytku veřejnou dražbou, která se uskutečnila o 9 dnů později. 7. září 1836 zde rovněž zemřel Antonín Oehner, zakladatel 3. nejstaršího královéhradeckého průmyslového závodu - továrny na zpracování cikorie, jež mu náležela již před 6 lety a po jeho smrti přešla na Jiřího Marka a spol., kteří ji rozšířili a upravili na zpracování cikorky a produkci octa, k čemuž obdrželi povolení guberniálním dekretem č. 10.457 z 8. března 1838. Takže v roce 1845 zaměstnávala 25 pomocných dělníků, zpracovávala 3 000 centů cikorie a vyrobila 1 100 věder octa.

Roku 1866 byl dům v majetku Marie Svobodové a v roce 1894 patřil Antonínu Vackovi. Po něm objekt patřil Josefu Udalrikovi (zemřel 3. května 1905 ve věku 42 let, když ho ve schůzi městského zastupitelstva ranila mrtvice) a roku 1903 vdově po účetním v měšťanském pivovaru Anně Udalrikové. Kromě ní tu v roce 1911 žili: odborný učitel měšťanské školy chlapecké Alois Vacek, inženýr městských elektrických podniků Bohuslav Vacek, vdova po povozníku Františka Vacková a úřednice v městském popisném úřadě Zdeňka Vacková. Kromě toho se v domě nacházelo kartáčnictví Matěje Náhlíčka. V roce 1928 patřila budova Josefu Náhlíčkovi, který téhož roku musel nechat opravit ucpanou kanalizaci. Roku 1932 nechal opravit všechny omítky a zároveň došlo k výměně vchodových dveří. V té době byli obyvateli domu: vdova Marie Ambrožová, vrchní oficiál Josef Havel a kartáčník Josef Náhlíček, jenž zde měl v přízemí kartáčnictví.

Podrobnější informace o čp. 194 nalezneme v knize "Hrst vzpomínek na starý Hradec Králové" od Jiřího Vladimíra Tolmana: "Dům čp. 194 náležel Vackovi, majiteli povozů. Synové jsou učiteli měšťanské školy, ingenieur vodárny a elektrárny. jeden padl ve válce, býval sluhou ve Spořitelně, dcery jsou provdány za účetního pivovaru a obecního staršího Udalrika, jenž zemřel raněn mrtvicí mozkovou ve schůzi, jedna jest přednostkou popisného úřadu města. Dům zakoupil kartáčník Náhlíček, jehož otec nedávno, jako osmdesátiletý stařec zemřel. Bydlívala zde rodina Vackova, obuvník Brixi, písař Jelínek, švakr starého kupce a později sluhy obchodního gremia Kumprechta, otce pí Andrlíkové."

Krátce potom se začaly na domě objevovat trhliny, z nichž ta nejzávažnější se objevila v klenbě kuchyně bytu nájemnice Marie Ambrožové. Následné komise konstatovaly, že je nutné provést základní rekonstrukci celého objektu, s níž však majitel domu nespěchal, nejspíše kvůli její finanční náročnosti, a tak byl úřady mnohokrát vyzýván k nutným rekonstrukčním opravám, např. v roce 1932. Dalším problémem bylo to, že se ona nájemnice nechtěla ze svého bytu přestěhovat, takže se stav domu vlivem sesedání podmočených základů nadále zhoršoval, což můžeme vidět z toho, že se roku 1941 rozpadly na domě komíny a kartáčník Josef Náhlíček požádal o povolení jejich přestavby.

Ty byly sice obnoveny, stejně jako přilehlá část střechy, ale jinak se stav domu nijak nezměnil, spíše se stále zhoršoval. Zdejší byty byly v 50. letech 20. století několikrát prohlášeny za zdravotně závadné. Tento problém však neměl řešení, protože roku 1965 byly majitelkami domu nemocná Marie Hrůzová-Náhlíčková a její dcera Marie Pešková. 14. ledna 1964 byl dům zapsán do státního seznamu kulturních památek, aby o 5 let později prošel rekonstrukcí. V roce 1975 již objekt náležel pouze Marii Peškové, aby se později stal majetkem města. K rekonstrukci domu došlo až v letech 1984-1987, kdy dům patřil k Okresní knihovně Hradec Králové se sídlem v sousedním domě čp. 177. Ta tu měla v nebytových prostorech své kanceláře. V letech 1993-1994 byl sklep adaptován na vinárnu "U Královny Elišky" a v letech 1998-2002 sídlil v objektu učitel hudby a klavírní virtuos Vladimír Župan (Volodymyr Zhupan). Více o tomto domě, náležejícím stále statutárnímu městu Hradci Králové, lze nalézt zde: https://pamatkovykatalog.cz/mestansky-dum-12554542.

Dům čp. 194 v Dlouhé ulici v Hradci Králové na mapě