Dům čp. 185 v Tomkově ulici v Hradci Králové

Stejně jako jinse, tak i na tomto místě stával původně gotický dům, který byl v renesanci a v baroku přestavěn (vždy po požárech města, které objekt několikrát zasáhly), aby nakonec získal klasicistní podobu. Dnes se jedná o řadový čtyřosý objekt s lichoběžníkovým štítem a sedlovou střechou s polovalbou, ale na předchozí dům jsou upomínkou valeně zaklenuté sklepy.

Vzhledem k požáru roku 1762 se řada starších zápisů nedochovala, takže majitele čp. 185 známe až z konce 18. století. V roce 1790 patřil objekt Ludmile Švandrlíkové a tehdy nosil staré čp. 168. V letech 1806-1809 byl zmíněn jako jeho vlastník Josef Švandrlík, v letech 1826 1866 Josef Šolín. Později náležel Hynku Česákovi a jeho manželce Emilii, roz. Šolcové. Za nich byla v roce 1882 postavena ve dvoře kůlna. Tyto práce provedl místní stavitel Josef Falta.

V knize "Hrst vzpomínek na starý Hradec Králové" od Jiřího Vladimíra Tolmana nenalezneme o čp. 185 rovněž nějaké větší množství informací: "Dům čp. 185 náležel truhláři Šolcovi, jeho dceru si vzal za choť řezník Česák a dům vyženil. Provozovalo se vždy řeznictví, vedle Bursy jedno z nejlepších, dodávající maso též vojen. posádce. Bydlíval zde Bek, "bürgerlichr Tuscherer", (postříhač sukna), jenž byl též zvoníkem u sv. Ducha a měl na starosti zvon "Orel".

Roku 1911 žili v domě, náležejícím Hynkovi a Emilii Česákovým: řezník Hynek Čermák, řeznický pomocník Josef Čermák, řeznický pomocník Jan Genrt a dámská krejčová Aloisie Nováková. Zmíněný vlastník domu zde provozoval řeznictví a Aloisie Nováková měla svůj krejčovský salon. V roce 1924 bydlel v čp. 185 průvodčí vlaků Adolf Bartoš a o 3 roky později úřednice berního referátu Jaroslava Hájková. Roku 1931, kdy budova patřila řezníku a jednateli Živnostensko-čtenářské jednoty v Hradci Králové Josefu Česákovi, byli zdejšími obyvateli: řezník Josef Česák, úředník Josef Hájek, holič Václav Hlavatý a povozník Jar. Petříček, přičemž zde bylo nadále provozováno Česákovo řeznictví a uzenářství.

V roce 1939 koupil dům Emanuel Štajner, který se se svojí manželkou pustil do jeho rekonstrukce. Vnitřní přestavby realizoval královéhradecký stavitel Ing. František Čížek. Roku 1942 byl vypracován plán na přestavbu podkroví ve 2 místnosti, jež by sloužily jako svobodárna, ale německé okupační úřady ho neschválily. Za německé okupace působil ve zdejším řeznictví Josef Hančil, jenž obdržel živnostenské oprávnění v lednu 1937 a nahradil tak Václava Malého, který odhlásil svůj živnostenský list o měsíc později a působil zde od října 1935. V roce 1946 bydlel v domě elektrotechnik ČSD ve výslužbě František Benda, jenž byl potrestán za to, že byl bez dokladů a ve svém bydlišti nebyl přihlášen.

Vzhledem k velikosti domu a jeho bytového fondu nebyli jeho majitelé nuceni k prodeji nebo k "dobrovolnému" převodu na stát. V roce 1959 byly zdejší byty prohlášeny za zdravotně závadné, ale nájemníci zde žili i nadále, protože městu chyběly byty. Roku 1972 požádali Emanuel a Růžena Štajnerovi o povolení přestavby bývalého řeznického krámu na garáž. To obdrželi o 2 roky později, kdy vše vyřizoval jejich syn Miroslav. Jemu jako novému vlastníkovi bylo v roce 1982 povoleno, aby do budovy zavedl plyn. 8. září 1987 byl zapsán do státního seznamu kulturních památek. Další informace o tomto domě, v současné době náležejícím Evě Palánové, lze najít na webu památkářů: https://pamatkovykatalog.cz/mestsky-dum-12554201.

Dům čp. 185 v Tomkově ulici v Hradci Králové na mapě