Dům čp. 177 v Tomkově ulici v Hradci Králové

Současná novobarokní budova ústředí knihovny na nároží Tomkovy a Klicperovy ulice čp. 177 byla postavena na místě dvojice zbořených domů s podloubím čp. 177 a 195, které jsou zaznamenány v indikační skice stabilního katastru z roku 1840 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=HRA201018400) a patřily rodině Isakovicsů a podle okolních sklepů byly gotického stáří. Františku Kusurovi dům patřil v roce 1790. V letech 1801-1804 je uváděn jako majitel Ondřej Riedl. V té době žádal o povolení stavby konírny při domě. O 2 roky později dům vlastnil Václav Paul s manželkou Kateřinou. Další zmínka z roku 1813 dokazuje, že část domu koupila od Václava Paula, který zakrátko zemřel, vdova Apolena Poláková, a to za 696 zlatých. Druhá část domu patřila Kateřině Paulové. V tomtéž roce dům 9. března vyhořel. Vdově Polákové náležel dům ještě v roce 1826. Dvanáctinu domu od Václava Chaloupeckého koupil roku 1836 Alois Kemlink. Jiří Isakovics je uváděn jako vlastník domu v roce 1864 a o 30 let později dům patřil Josefu Bursovi. Tento měšťan a mistr řeznický zemřel v roce 1900.

O jeho historii rovněž vypráví Jiří Vladimír Tolman v knize "Hrst vzpomínek na starý Hradec Králové", v níž se dočteme následující: "Dům čp. 177 a 195 náleží teď Průmyslové bance, byly to dva domy, zbořeny a dřívějším Záložním úvěrním ústavem postaven na jich místě pro účele bankovní palác, jenž jest nyní pronajat bernímu úřadu a berní správě. Oba tyto domy patřily Isakovicsům. Bydlíval zde obrázkář Hanousek, čepičkář a kožešník Tonda Marek, zvaný „Pan To“ nebo „Graf Auersperg“, jenž měl svůj závod v domě Dvořáčkově, nyní Špalkově na Velké podsíni, dále pekař Králíček, po něm Jeřábek, oba zde měli v domě krámek, též tak švec Slezák, švec Růžička, tak zv. „Bohatý“, švec Smutný, děd nynějšího restauratéra z Grada v Pospíšilově třídě, dále Fasner." V roce 1893 byl zmíněn v čp. 177 pekař Josef Pátek, který podle svých reklam nabízel 2x denně čerstvé pečivo, a to brzy ráno a poté odpoledne. Šlo jak o tmavý i bílý chléb, tak o zázvorky, strojem strouhané žemličky, jemně i hrubě mletou mouku a čerstvé kvasnice, z čehož je vidět, že kdo nechtěl přímo jeho pečivo, mohl si ho upéct doma sám ze zde nakoupených surovin.

V žádosti o povolení stavby bankovní budovy nalezneme zmínku o tom, že ústav koupil dům od dědiců Bursových. Stavební povolení pro novou budovu Záložního úvěrního ústavu vydaly úřady 19. ledna 1904. Výstavba se prováděla podle plánů od firmy Karla Nekvasila, c. k. stavitele, a pokračovala velmi rychle. Novostavba se totiž kolaudovala již 28. března 1905 a 18. dubna téhož roku se sem z čp. 30 přestěhoval onen bankovní ústav. Autorem fresek byl akademický malíř Josef Douba, četné sochařské a štukatérské práce obstarali profesor Pekárek z Jaroměře a František Čermák z Hradce Králové, umělecko-zámečnické Jan Rabas a Ilja Radulovič z Hradce Králové. Nedokončené tak zůstaly pouze chodníky. Ústav totiž trval na tom, aby je město vydláždilo mozaikovou dlažbou, i když se jinak chodníky dláždily pískovcovými deskami. Zástupci města ubezpečili v dopise vlastníka stavby, že mozaiku již v květnu 1905 objednali od firmy Bárta a Tichý v Praze a jakmile dlažba dorazí, začne se s pracemi. 18. dubna 1910 bylo navíc vydáno povolení probourat dveře do sousedního domu čp. 178 a oba objekty tak spojit.

O 2 roky později se do objektu přestěhoval c. k. berní referát a berní úřad, protože Záložní úvěrní ústav se přestěhoval do nově dokončené budovy, v níž dnes nalezneme Galerii moderního umění. Vedle něho však objekt nadále sloužil také k činžovnímu bydlení, takže podle adresáře z roku 1911 zde žili tito lidé - vrátný v Záložním úvěrním ústavu František Kosař, služka Anna Nohejlová, služka Anna Tichá, z čehož vidíme, že šlo o zaměstnance výše jmenované instituce nebo jejího vedení. To se nezměnilo ani o 20 let později, když jsme zde mohli narazit na tyto obyvatele - berního podúředníka Em. Štochla a úřednici Annu Štochlovou.

Roku 1934 si berní úřad rozšířil své úřadovny o místnosti dříve užívané berní správou. V roce 1936 se na domě poprvé opravovala fasáda. Provedla ji firma Jaroslava Soukeníka z Hradce Králové. V té době patřila budova filiálce České průmyslové banky. Roku 1939 byl objekt zakoupen městem Hradec Králové pro kulturní účely. Obecná hodnota domu byla úředně vyčíslena na 787 000 K. 22. února téhož roku je budova již nazývána jako Kulturní dům města Hradce Králové. Objekt se poté zrekonstruoval pro knihovnu, jež se sem nastěhovala již v dubnu 1939, a v 1. poschodí se nacházely výstavní místnosti. V roce 1956 se do skladu nih zavedlo ústřední topení. O 2 roky později zde byl přezkoušen knižní výtah s nosností do 50 kg. Stejná kontrola se provedla i v roce 1963, kdy se navíc rekonstruovalo podkroví pro další využití. V letech 1983-1985 byla provedena Krajským podnikem pro opravu a údržbu památek se sídlem v Opočně oprava pláště budovy. Nejspíše z toho důvodu, že k 1. únoru 1985 byla budova zapsána do státního seznamu kulturních památek (viz https://pamatkovykatalog.cz/okresni-knihovna-13795655). 10. ledna 1986 bylo vydáno povolení k zavedení přípojky plynu a o rok později byly zrestaurovány nástěnné malby v zasedací místnosti. Vnitřní omítky se opravily v roce 1992. Interiér restauroval Český fond výtvarných umělců - Dílo. V malém sále v podkroví se od roku 1995 konaly besedy se spisovateli nazvané „Čaje o páté“, ale již o 5 let dříve jsme zde mohli navštívit podobné akce, např. s akademickým sochařem Vladimírem Preclíkem. V březnu 2013 se však Knihovna města Hradce Králové přestěhovala do nových prostor v bývalé továrně Vertex a od té doby je dům prázdný.

Dům čp. 177 v Tomkově ulici v Hradci Králové na mapě