Dům čp. 163 v ulici V Kopečku v Hradci Králové

Na tomto místě se původně nacházely 2 domy, a to směrem severním renesanční a rohový dům se závěrem podloubí a schodištěm tu stál již v období nástupu gotiky. V období počátku baroka byly oba domy spojeny v jeden - dnešní čp. 163. Kolem roku 1770 vznikla jejich jednotící klasicistní úprava, jež zmizela v letech 1911-1912, kdy došlo k pseudobarokním úpravám spojením vzniklého objektu.

Prvními známými vlastníky nemovitosti jsou Kroupové-Kotečníkové, kteří jsou zde zaznamenáni v roce 1579, resp. nejstarší z nich Iziáš Kroupa Kotečník, později s přízviskem z Domoslavy. František, poslední z tohoto rodu, zemřel roku 1723. Ten prodal dům v roce 1701 královéhradeckým jezuitům, kteří jej ihned směnili s magistrátem za dům na náměstí, jenž potřebovali na získání stavebního místa pro kolej a seminář.

Roku 1774 byl majitelem domu Jan Josef Kriesbach (psán též jako Griesbach, ale objevují se též další verze jeho jména), což dokazuje nápis na soše sv. Jana Nepomuckého, která byla vystavěna a vysvěcena kanovníkem-kurátorem Václavem Bauerem de Hohenburg právě v tomto roce: „Svatému Janu ochránci cti, vystavěna a zasvěcena od Jana Griesbacha dne 15. května 1774“. Josef Kriesbach (Griesbach) vlastnil dům ještě roku 1790 a v letech 1806-1807 byl již v rukou jeho dědiců. V letech 1826-1836 patřil účetnímu solního skladu Janu Kleischmitzovi a po něm Františku Pajkrovi, který byl původně účetním v zastavárně, ale díky své píli i známostem se postupně vypracoval jako továrník na výrobu harmonií. V roce 1836 požádal František Pajkr o povolení stavebních úprav v domě pro svůj zamýšlený obchod. Roku 1884 si zase podle plánů místního stavitele Antona Dobrkovského vystavěl ve dvoře domu skladiště. Dědicové po Pajkrovi prodali dům ve veřejné dražbě Amálii Fuchsové z Kuklen, která za něj 26. ledna 1906 zaplatila 96 000 Kč. Jejím nástupcem se stal v roce 1910 Stanislav Fuchs. Tehdy se objekt proslavil díky známé kavárně, jež byla umístěna v jeho 1. patře.

Prvním kavárníkem amerického stylu se stal v domě čp. 163 Josef Anděl, který získal praxi jako kavárník v Chicagu. Po něm tady provozovali živnost spojenou s hostincem pánové Rákosník, Mařan, Vokal, Smutný a Filípek, alespoň podle J. V. Tolmana. Po koupi Amalií Fuchsovou došlo k mnoha úpravám, a to včetně názvu. 30. března 1910 požádal Stanislav Fuchs o udělení hostinské koncese a městská rada vyslovila souhlas pro vedení živnosti 9. května. Z kavárny se tak stala Slavie. Ta byla na počátku února 1912 uzavřena a zrušena. Místo ní byly místnosti adaptovány pro Záložnu, jejíž upravenou neobarokní fasádu z let 1911-1912 navrhl profesor architekt Rudolf Němec. Dodnes z ní můžeme obdivovat supraportu ve střední části nemovitosti se symboly spořivosti. Budova sama byla A. Fuchsovou prodána Záložně v roce 1911 za 145 000 K, přičemž přízemní část a část v podloubí sloužila k obchodním účelům. Zde se vystřídala dlouhá řada nájemců.

Stejně jako u jiných domů královéhradeckého starého města bude nejlépe citovat z Tolmanovy „Hrsti vzpomínek na starý Hradec Králové“, jež vyšla v roce 1928 a píše se v ni o objektu toto: „Poslední dům před schody býval Pajkrův čp. 163, známá kavárna řízená Andělem, Rákosníkem, Mařanem, Vokalem, Smutným a Filípkem, přešel do majetku Amalie Fuchsové z Kuklen, od níž byl zakoupen pro záložnu, má dvě vární práva. Bývalo zde papírnictví; protější boudu na podsíni měla najatu níťařka Troníčková, bydlel zde Pajkr, účetní zastavárny, pozdější továrník harmonií, nerozlučný přítel pokladníka Šolce, dále obuvník Kdán, Zmrzlík a Šlejtr, ti měli najatý krámek, nyní hudební nástroje. Vedle pod schody obchodoval řezník Pospíšil, Benoni, Tichý, jistou dobu byl zde holič Hofman, bydlíval zde soudní rada, později president soudu Hájek, israelita Mantler, finančník, za války 1866 jediný žid v Hradci, a krám směrem ke Cassinu později Besedě, býval vždy skladem kořalky, před fou Fränkl byl zde Weissenstein. Úřední místnosti měl zde telegraf. úřad, přeložený později do domu čp. 238 proti Grand Hotelu, úřadovali zde Russ a Mádr. Svatojánská socha postavená nezjištěným dárcem, bývala vždy předmětem oktávových pobožností v červnu za řízení pánů ze semináře. Starý pan domácí T. C. Weber byl hrůznou řadu let starostou Živnostensko čtenářské jednoty, rázovitý svým rukopisem, rozhledem i mluvou. Celá podsíň neměla v prvé době vůbec portálů, všude dvojité okenicové neb svinovací dveře. Skříní na podloubí nebylo, zde bývaly vesměs boudy, jež později ustoupily moderním skříním dnešních závodů. Doplnit ještě dlužno, že před fou Berger & Munk, dříve Kučera, býval obrovský sklep a nad ním na podloubí prodával zeleninu Kysela, hlavně jeho paní, jež měla větší řadu dcer, dobrých to prodavaček.“

V roce 1935 zažádalo vedení Záložny o povolení opravy fasády, kterou provedl zednický mistr J. Kraus. Po jejím dokončení byly na objekt zavěšeny 2 firemní tabule s nápisem: „Záložna zapsaná společenstvo s ručením omezeným“. Záložna vlastnila dům ještě na počátku německé okupace, ale výnosem ministerstva hospodářství a práce z 31. prosince 1942 čj. W-VI/3-164.519 bylo podle vládního nařízení ze 13. března 1941, č. 11/41 Sb. uloženo Záložně v Hradci Králové, aby splynula se Živnostenskou záložnou v Hradci Králové. Ta tu sídlila až do svého zestátnění.

Roku 1945 se objevily na budově velké trhliny, které byly následně vyspraveny. V roce 1956 požádal o povolení úprav v domě podnik Sběrné suroviny n. p. jakožto jeho vlastník. Jeho ředitelství tu zároveň tehdy sídlilo. O rok později se opět na domě objevila trhlina, a to ve stejném místě jako roku 1945. Z tohoto důvodu došlo ke statickému průzkumu, který zjistil mělkost základů domu a jejich narušení spodní vodou, takže objekt byl v neustálém pohybu. V roce 1958 tak úřady nařídily, aby byla zahájena generální rekonstrukce domu, kterou následně provedl Městský stavební podnik Hradec Králové. 14. ledna 1964 byla tato nemovitost zapsána do státního seznamu kulturních památek (viz https://pamatkovykatalog.cz/mestsky-dum-se-sochou-sv-jana-nepomuckeho-17842329). Roku 1992 v domě vznikla diskontní prodejna potravin, v krámech na podloubí se otevřela prodejna starožitností. V roce 1993 byla pod schody uvedena do zkušebního provozu Vinárna u svatého Jana a nakonec tady zůstal hostinec Batalion. Vedle toho tu bylo umístěno regionální ředitelství Raiffeisen stavební spořitelna, a. s. Roku 2002 získal objekt, jenž v současnosti náleží společnosti FINANCIAL CAPITAL, a. s., novou fasádu.