I zde můžeme uvažovat, že tu původně stával gotický objekt, který zanikl nejspíše v souvislosti s některým požárem města či nějakými válečnými událostmi, protože známa je nám na tomto místě pouze existence renesanční zástavby, z níž se dochovaly pouze základy a na nich byl vybudován v 1. polovině 18. století barokní objekt, jenž byl od svých počátků právovarečný a původně nosil staré čp. 206. Do klasicistní podoby se dostal až v 1. polovině 19. století.
V roce 1790 vlastnili tento dům dědicové královéhradeckého měšťana Driskyše. V té době šlo o malý kamenný a přízemní objekt se šindelovou střechou. V jeho části do ulice byla dvojice pokojů, vzadu kuchyň a navíc měl sklep. Roku 1805 byl jeho majitelem Jan Fabián, jenž dům prodal a v následujícím roce ho vlastnil již František Přibyl. Roku 1813, kdy byl dům oceněn na 1 835 zlatých, byl jeho majitelem V. Dittrich. V roce 1836 dům vyhořel a poté již dům vlastnili Dittrichovi příbuzní, kteří ho v letech 1840-1841 přestavěli. Díky tomu získal patro a byl rozšířen směrem do dvora. V přízemí tak vznikly 4 pokoje a 2 kuchyně, v poschodí 4 pokoje, kuchyň a 2 spíže. Celá přestavba tehdy přišla na 2 420 zlatých konvenční měny. Dlouho v něm však majitelé nebydleli, pokud ho nepřestavěli právě kvůli zamýšlenému prodeji, neboť roku 1846 byl objekt již v majetku Marie Tumlářové, jež zemřela o 6 let později a dům byl prodán v dražbě za 5 560 zlatých konvenční měny Janu Vančurovi. Dekretem z okresního hejtmanství byl od 26. června 1854 povolen v domě prodej piva. Majitelé domu se rychle střídali, a tak byl v roce 1859 jeho majitelem Tomáš Marčík, roku 1867 Jan Kubík a nakonec ho zakoupil královéhradecký choralista Vojtěch, zvaný „Ježišek“. Terezie Vojtěchová vlastnila dům v roce 1894, roku 1911 Anna Charvátová a dědici Michálkovi. V roce 1922 náležel již Václavu a Růženě Jánským.
V domě býval hostinec „V tunelu“ a v zadní části Plzeňská pivnice, do níž svého času chodíval např. Václav Kliment Klicpera, který si zde rád zahrál svou oblíbenou hru Bulku čili Šestadvacet aneb Trapulky do bulky. Tehdy se zde nesmělo kouřit, protože tabákový kouř neměla ráda zdejší hostinská. Zmínku o tom nalezneme i v díle „Hrst vzpomínek na starý Hradec Králové“ od Jiřího Vladimíra Tolmana: „Dům čp. 105, hostinec v „Tunelu“ náležel choralistovi Vojtěchovi, jemuž říkali „Ježíšek“, týž se pak přestěhoval do jím koupeného domu čp. 72 za sv. Duchem, tento pak náležel pekaři Růžičkovi, otci dnešního pekaře Růžičky, nyní je majetkem berního ředitele Jánského. V zadu byla Plzeňská pivnice, za hostinského Bělohoubka chodila sem vybraná společnost, po něm převzal hostinec Fojt, později Pohl. Bydlel zde vodák Kubík, profesor Svoboda, profesor dívčí školy a kartograf Josef Krejčí, otec profesora brněnské university Dobroslava. Do hostince tohoto chodíval za dávných dob slavný V. Kliment Klicpera a zde hrál bulku, bydlela zde hospodyně Valášková, jež vedla jistou dobu hostinec, její neteř Hartmanová, jež se provdala za hostinského Kuklenské besedy Zebiše. Týž býval jistý čas v domě čp. 86 hostinským u „Zeleného stromu“ a později na Plotišťské silnici před viaduktem. V „Tunelu“ se opil jednou kolář Matějka, posmívali se mu a vyhodili ho oknem ven. On ze vzteku si ukousl špičku jazyku. Vyprávěl o sobě vždy, že je ušlý po opici jako jasan, později se ze silného pití zastřelil. V domě tomto bydlel též za studií nezapomenutelný první ministr financí naší republiky Dr. Alois Rašín.“
Výše zmíněný hostinec měl časté problémy s veřejným pořádkem a prostitucí. 1. května 1895 převzal dosavadní hostinský Josef Šarf hostinec „U Modré hvězdy“. V roce 1906 mu bylo dokonce odebráno povolení k překročení policejní hodiny, a to kvůli častným nočním výtržnostem. Počátkem roku 1909 byla Anně Charvátové udělena c. k. okresním hejtmanstvím koncese k provozování hostinské a výčepnické živnosti. V roce 1911 tu čepoval hostinec Josef Černoch. To se zdejšímu hostinci říkalo „U Svatáků“. Tehdy v domě žili: absolvent gymnázia František Černoch, hostinský Josef Černoch, sladovník Josef Černoch, majitelka domu a soukromnice Anna Charvátová, vdova a posluhovačka Barbora Karafiátová. Zároveň se tu ještě nacházela dílna obuvníka Matěje Briksiho. Roku 1914 převzal zdejší hostinský Vaněk restauraci v Palackého třídě, jež vznikla z bývalého bazaru Štorch. V témže roce si pronajal hostinec v „Tunelu“ Josef Hájek, dříve hostinský od „Modré hvězdy“ a poprvé ho otevřel 15. července 1914. Roku 1931 byl Černochovým nástupcem Josef Musílek a v roce 1936 hostinský Václav Šulc, to již nesl hostinec opět pojmenování „V tunelu“. Roku 1931 žili v domě: hostinský František Černík, soukromník Josef Hájek, vdova Barbora Karafiátová a dělník Josef Pavlas. O 4 roky později byla zhotovena nová fasáda, navržená architektem Václavem Placákem. Kromě hlavního objektu byl ve dvoře též zadní objekt, který sloužil k činžovnímu bydlení, ale kolem roku 1922 byl tak sešlý, že musel být vystěhován a následně opraven. Generální opravy se však dočkal rovněž dům čp. 105, ale až v roce 1940. Kvůli těmto pracím, jež vyšly na 31 463 K, byl omezen i provoz hostince. O 6 let později došlo k dalším úpravám objektu, během nichž bylo zřízeno též nové sociální zařízení v hostinci. V červnu 1960 předali Václav a Růžena Jánští z Malšovic dům do vlastnictví státu. 14. ledna 1964 byl objekt zapsán do státního seznamu kulturních památek. V zadním domě byla do roku 1973 Drutka a přízemní místnost v nádvorním domě obýval nájemník. Dnes je vlastníkem domu společnost EXPAND HK s. r. o. Více o tomto domě, zmiňovaném též v díle Václava Řezníčka „Starší historie“, lze dohledat zde:
https://pamatkovykatalog.cz/mestsky-dum-12541026.