Druhá historicky doložená cesta na Sněžku z roku 1569

Úplně první návštěva Sněžky se udála již v roce 1456 (viz https://www.turistika.cz/mista/kterak-benatsky-kupec-prosel-roku-1456-krkonose/detail), ale je jasné, že někdo z tamního obyvatelstva na ní stanul již dříve a samozřejmě i po něm, přičemž se jednalo zejména o dřevorubce a hledače drahých kovů (již roku 1511 přišli míšeňští havíři do Obřího dolu, aby se pokusili pod Sněžkou dolovat zlato, neboť důl na Šibeničním vrchu u Trutnova jim byl zaplaven vodou). Nebýt toho, že se psala pouze 2. polovina 15. století a onen návštěvník sem zavítal až z Apeninského poloostrova, tak by výprava nám po jménu neznámého Benátčana nepřišla nijak zajímavá a nejspíše by se na ni časem zapomnělo.

K mnohem důležitější cestě došlo až v roce 1569, kdy byl známý báňský měřič Jiřík z Řásné vyslán do Krkonoš, aby změřil výšku tamních vrchů. Nebyl však prvním, kdo se zde v této oblasti pohyboval, protože např. již roku 1563 byla Kryštofem Schillingem změřena výška Sněžky (podle všech známých dokumentů se mělo jednat o její první zaměření; některé zdroje kladou jeho pokusy do let 1563-1566, takže nejspíše svoji činnost několikrát zopakoval). Výsledek však nebyl nijak zářný, protože díky svému "matematickému instrumentu" došel k závěru, že má Sněžka 5 880 m, čímž by byla mnohem vyšší než všechny alpské vrcholy, a to včetně Mont Blancu. Ale psalo se 16. století, lidé se ještě v mnohém báli čar a kouzel Rübezahla (německého předobrazu našeho Krakonoše či polského Liczyrzepy), a tak musíme spíše tuto snahu ocenit.

Avšak zpět k Jiříku z Řásné, jehož bychom si měli zprvu v krátkosti představit. Jednalo se o syna kutnohorského zlatníka a od roku 1523 vladyky Hanuše, a tak bylo jasné, že převezme otcovské řemeslo. V jeho dílně se rovněž vyučil a po jeho smrti převzal v roce 1552 jak zlatnickou dílnu, tak dům čp. 272 v ulici, kde se tehdy říkalo "za černým orlem". Jeho největší oblibou však bylo řezání pečetí a mincovních kolků, v čemž byl nesmírně obratný a jeho dílo bylo vždy řemeslně i umělecky až nadmíru výtečně zpracováno. Však se na něho obraceli mnohokrát i z jiných míst (zejména z Prahy a z Jáchymova) a dokonce si na něj vzpomněla rovněž královská komora. Možná právě kvůli své řemeslné zručnosti se roku 1557 dostal do královských služeb (do té doby byl kutnohorským šepmistrem čili konšelem), v jejichž rámci byl pověřen maršejdnickými pracemi, což přeloženo do dnešní češtiny znamená, že vykonával práce horního čili důlního měřiče, a to až do roku 1569, kdy se navrátil ke svému původnímu řemeslu, v němž však měl později řadu nesnází. Nejprve byl v roce 1585 obviněn z toho, že od Pavla z Jedonic koupil stříbro podezřelého původu, neboť to pocházelo z ukradených kalichů z hořelického kostela a roku 1595 měl spory s formanem Pavlem Pankartem ohledně vzájemných dluhů. Ty byly rozsouzeny mětskými konšeli a vzájemnému vyrovnání došlo o 2 roky později. V té době se však již necítil moc dobře. Z tohoto důvodu učinil poslední pořízení a v roce 1599 zemřel. Mnoho zajímavého o něm a vůbec o tehdejší Kutné Hoře můžeme najít v "Pamětech Mikuláše Dačického z Heslova".

V době, kdy byl kutnohorským mincmistrem vyslán do Krkonoš, aby "trutnovské hory a lesy v jejich obvodu s údolími, vodními toky, mýtinami a jednotlivostmi se vší pílí obešel a v náležité zmenšení a mapu uvedl tak, aby v případě nutnosti kdykoliv bylo možno podnikání v jmenovaném pohoří co nejlépe předsevzít a seznat, jak dlouho potřebám kutnohorských dolů v svém nynějším stavu bude moci vyhovět" (údajně kvůli plnomocníkovi Kristiánu Dietrichovi, jenž 29. prosince 1568 přišel ve své zprávě s tím, aby byla krkonošská krajina počátkem následujícího roku zmapována), tak vyvstal o tato místa až obzvláštní zájem. Nešlo jen o již zmíněné dobývání vzácných rud, ale vůbec o poznání tohoto kraje, aby se toho dalo využít i při případné obraně království Českého a rovněž při jeho kolonizaci, kdy se objevila řada sporů o průběh hranic mezi vrchnostenskými majetky. K ruce dostal nejen horní zřízence, ale na Sněžku, tehdy známou jako Obří hora (současné pojmenování nese až od roku 1823), ho v létě 1569 (některé zdroje kladou cestu až na podzim téhož roku, resp. na říjen 1569 - Lokvencovy "Toulky krkonošskou minulostí") doprovázel také trutnovský měšťan a malíř Šimon Hüttel, jenž mu byl nápomocen při pracích, ale více je známý tím, že po sobě zanechal v rukopisu obsáhlou kroniku Trutnova a jeho okolí "Chronik der Stadt Trautenau". Bohužel o této výpravě se mnoho informací nedochovalo a i sám Šimon Hüttel uvedl ve své kronice pouze to, že výška Obří hory (Sněžky) byla vyměřena na 774 sáhů či 1920 loket a pán z Řásné utratil za svého čtyřtýdenního pobytu v Krkonoších 82 zlatých, přičemž za onu mapu trutnovských lesů si měl naúčtovat 68 tolarů, 17 grošů a 1 peníz.

Zatímco Jiřík z Řásné se vrátil zpět do svého rodiště a na Sněžku se již nikdy nepodívat, tak výše zmíněného kronikáře tato hora tak učarovala, že se na ni ještě několikrát vypravil. Důkazem toho budiž zpráva o tom, že 7. srpna 1577 se spolu s 11 trutnovskými sousedy vydal na Obří horu "na procházku", a tak by se dalo říci, že byl prvním z turistických návštěvníků našeho nejvyššího horského štítu, naopak za prvního skutečného průvodce bychom mohli označit krejčího Krebse z Piechowic, o němž máme zprávy z roku 1580. Ale podle všeho můžeme dovodit i to, že ve skutečnosti provázel Jiříka z Řásné z toho důvodu, že cestu na Sněžku znal a již na jejím vrcholu stanul, protože již v roce 1564 vyslala česká komora do Trutnova komisi, jejímž členem byl právě Šimon Hüttel. Ten měl podle své kroniky zpracovat mapu, v níž zakreslil hranice se všemi vesnicemi po obou stranách lesa "Království". Bohužel se toto mapové dílo do dnešní doby nedochovalo. Stejně tak dopadla mapa ze spolupráce obou výše zmíněných o 5 let později. Z ní však vyšla další perokresbová mapa, jejíž vznik klademe do let 1569-1570 (někdy i do roku 1568) a je de facto perspektivním pohledem do hornoúpského údolí a vůbec na povodí řeky Úpy nad Trutnovem. Podle Františka Roubíka však jejím tvůrcem mohl být někdo z této dvojice, nespíše sám Simon Hüttel, protože v té době byl již Jiřík z Řásné v Kutné Hoře a věnoval se svému řemeslu. Stejně tak záhadný původ měla i podobná mapa "Wahrhaftige Beschreibung des gantzen Hriesengebirges" ze 2. poloviny 16. století, jíž získalo v roce 1936 muzeum ve Vratislavi a koncem 2. světové války byla buďto zničena, nebo někým odcizena, a tak z ní zůstalo pouze 7 dílčích fotografií a 1 zmenšená reprodukce. V té době se uvažovalo, že by jejím autorem mohl být rovněž Šimon Hüttel, ale podle obsahu mapy i jejího názvosloví se dá uvažovat, že vznikla až v období mezi lety 1576-1585, a tudíž byl jejím tvůrcem někdo jiný. Ale i zde se najde jistý nesoulad z odborného pohledu, protože profesor Karl Schneider přičítal autorství Janu Polákovi (Wahrhaftige Beschreibung des gantzen Hriesengebirges. Eine Bildkarte aus dem 16. Jahrhundert (Schlesisches Jahrbuch 1938, viz https://www.sbc.org.pl/dlibra/show-content/publication/edition/270104?id=270104) a JUDr. et PhDr. Ivan Honl Jiříku z Řásné (Rukopisné mapy Krkonoš z r. 1568 a 1569. Trutnovsko Sbornik vlastivědných prací a zpráv Okresního musea a vlastivědného kroužku v Trutnově. Prosinec 1958). Jak tomu tedy bylo doopravdy, tak to se již nikdy jistojistě nedozvíme.

Šimon Hüttel však nebyl jediným z významných osobností, který se na Sněžku vypravil. Podle popisu některých rostlin a vyprávění o místech jejich nálezu v knize "Herbarz: ginak Bylinář/ welmi vžitečný/ a z figůrami pieknymi y zřetedlnymi/ podle praweho a yako žiwého zrosta Bylin/ ozdobeny/ y také mnohymi a zkussenymi Lekaržstwijmi rozhognieny/ gessto takowy nikdá w ziadnem Yazyku prwé wydán nebyl: od Doktora Petra Ondřeye Mátthiola Senenského/ Nayjasniegssjho Arcyknjžete Ferdynanda ec./ přednjho žiwotnjho Lékaře/ nayprw w Latinské Ržeči sepsaný/ a gíž pro Obecné dobré Obywateluow Králowstwij Cžeského/ na Cžeskau Ržeč/ od Doktora Thadeásse Hágka z Hágku/ přeložený/ a wůbec wssechněm wydaný. Při koncy přidano kratke naučenij a zpráwa/ o rozliczném Distyllowánij a pálenij Wod/ s několika Pýckami k takowému pálenij náležitými/ kteréž netoliko Apatékářuom/ ale y giným kteřijž se w tom kochagij/ dobře se treffiti budau mocy. Gest také trogij Index: Geden podlé gmén Latinskych/ Druhý podlé Cžeských/ a Třetij obzwlásstnij/ podlé Nemocý a neduhuow sebraný. Wytisstieno w Starém Miestie Pražském v Girzijka Melantrycha z Awentynu. Létha Pánie/ M.D.LXII." můžeme uvažovat o tom, že její vrchol zdolal rovněž renesanční lékař Pietro Andrea Gregorio Mattioli, jehož známe právě pod jménem Petr Ondřej Matthioli. Jeho cestu může prokazovat i tvrzení německého botanika Jana Thalia, jenž roku 1588 vydal spis "Sylva Hercynia", v němž hovoří o tom, že podle Matthioliho příkladu vystoupil na vrch Sněžky, kde nalezl jeden druh vřesu a právě na paměť svého předchůdce ho pojmenoval Erica baccifera Matthioli.

Jak je vidět, mnoho zajímavého se dá nalézt i tam, kde by to nikdo nečekal, a to ohledně našich prvních cest na Sněžku, kam dnes míří přímo desetitisíce návštěvníků. Vzhledem k době a tehdejšímu prostředí můžeme před všemi pouze smeknout a nikoliv se jim vysmívat, jak se kolikrát mýlili, neboť se na vše díváme dnešníma očima a "každý bývá po bitvě generálem", jak se dosud kolikrát ještě všeobecně říká. A připomínky na všechny by neměly nikdy skončit pod příkrovem prachu či zapomnění, protože právě díky našim předkům z obou stran - české i německé - jsme tím, čím jsme!

Druhá historicky doložená cesta na Sněžku z roku 1569 na mapě