Původně šlo o přístavbou nespojené dva činžovní domy s historizující fasádou, které vybudoval stavitel František Dobrkovský. Pocházejí z roku 1874 a vznikly podle plánů Václava Webra, přičemž na jejich místě původně stálo zděné vojenské skladiště kulí a granátů, které můžeme vidět např. v indikační skice stabilního katastru z roku 1840 od adjunkta 1. třídy Ferdinanda Tarische a geometra 3. třídy Franze Fenzla.
Dům čp. 268, který má nad vchodem v nikách sochy Panny Marie Immaculaty a sv. Jana Nepomuckého, náležel nejprve Karlu Škodovi, protokolistovi konsistoře, který ho koupil roku 1893 od stavitele Františka Dobrkovského za 17 500 zl., později též soudnímu radovi Štěpánu Fischerovi, o čemž hovoří také Jiří Vladimír Tolman ve své „Hrsti vzpomínek na starý Hradec Králové“: „Dům čp. 268 v Komenského třídě náležel soudnímu radovi Štěpánu Fischerovi„ obecnímu staršímu, hlavnímu pracovníku v katolických dobročinných institucích, hlavně ve spolku Vincence de Pauli. Syny jeho byli: advokát Štěpán, jenž se svojí chotí Melítou byl majitelem domu na Nábřeží, nyní Pinkavova, Vojtěch, lékař v Náchodě a Bohuslav, soudní rada, jenž má za choť dceru soudního rady Vodičky. Po léta zde bydlela nedávno zesnulá učitelka řečí, Jul. Purkyňová, vnučka slavného lékaře a přírodozpytce Purkyně, dům náleží dnes dcerám Fischerovým, Ježkové, vdově po řídícím učiteli a Vítkové, choti správce.“ Z let 1903 a 1911 jsou zmínky o tom, že dům náležel Marii a Emilii Fischerovým. Roku 1911 žili v objektu: c. k. rada zemského soudu JUDr. Josef Holý, řídící učitel ve výslužbě Karel Ježek, suplující profesor obchodní akademie PhDr. František Král, soukromnice Marie Němečková, soukromá učitelka francouzštiny, němčiny a ruštiny Julie z Purkyňů, vdova po úředníku dráhy Růžena Schiffnederová, advokátní koncipient JUDr. Vojtěch Šindelář, ředitel měšťanských škol ve výslužbě Václav Vach, suplující učitel obchodní akademie Čeněk Vrabec, c. k. poručík 27. pluku polního dělostřelectva Erich von Grund, c. k. účetní nadporučík 27. pluku polního dělostřelectva Theodor Rosenegger. Ve 20. letech 20. století navázal na tradici Julie z Purkyňů učitel ruštiny profesor J. M. Surkov. V roce 1931 náležel dům Růženě Burešové.
Podobně hovoří Tolman i o vedlejším domě čp. 269: „Dům čp. 269 v Komenského třídě náležel soukromníku Lendeckému, otci dvorního rady E. Lendeckého, nyní jej vlastní dcera Anna, zde bydlel pojišťovací dirigent a obchodník obuví Levith, konsistorní rada Bayer, se sestrou, oba již zesnulí.“ V letech 1903 a 1911 náležel objekt Anně Lendeckové (po otci Emilu, c. k. radovi vrchního zemského soudu), která pronajímala jeho byty: registrátoru a archiváři biskupské konsistoře P. Václavu Bayerovi, účetnímu v obchodě Leopoldu Gráfovi, služce Františce Horáčkové, služce Bohumile Klazarové, komptoiristce Olze Kohnové, obchodnímu cestujícímu Gustavu Krausovi, služce Anně Kynclové, úředníku a zástupci „První vídeňské pojišťovací společnosti proti vloupání“ Gustavu Levithovi, soukromnici Anně Neuvirthové, služce Anně Peroutkové a cestujícímu firmy Bratři Peřinové, knihtiskárna v Hradci Králové Josefu Smolíkovi. Ve 20. letech 20. století tu působili inspektor Národní pojišťovny Josef Čtvrtečka, který k 1. srpnu 1929 přesídlil na Slezské Předměstí do čp. 180, učitelka hudby Anna Čejková a ve stejné době v objektu úřadovalo vedení místního Svazu čs. charity v Hradci Králové. Roku 1931 vlastnil objekt ředitel katolické charity prof. ThDr. Jan Sobota, který najímal část domu dámskému krejčovství Marty Truncové. Dále zde žil vrchní inspektor Josef Dočkal, berní tajemník Bedřich Kozák, úředník Oldřich Míček, odborná učitelka Teresie Palečková a cukrář Boh. Trunec.
V roce 1936 již nový majitel, Svatojánský ústav pro péči o hluchoněmé a slabomyslné ženy, působící ve městě od 1. června 1929, vedený ThDr. Janem Sobotou a posvěcený 2. června téhož roku v čp. 268 Msgre. ThDr. Františkem Reylem, opravil fasády obou původních domů. Vedle toho již roku 1930 rozšířil v čp. 268 svoji pracovnu o další místnost na úkor činžovního bydlení. V ústavu se zhotovovaly a prodávaly bohoslužebná roucha a jiné církevní oděvní doplňky. Novější spojovací funkcionalistický objekt mezi oběma čísly popisnými je některými prameny připisován Václavu Rejchlovi mladšímu a datován 30. léty 20. století, ale k jeho výstavbě došlo až v následujícím desetiletí. Důkazem může být letecký snímek města z roku 1937, kde po něm ještě není ani stopy a zmínka o nově provedené přístavbě čp. 268 v místním tisku v roce 1949. Ke 14. prosinci 1951 přesídlil Svatojánský ústav pro péči o hluchoněmé a slabomyslné ženy do kapucínského kláštera v Opočně. V současnosti slouží spojené objekty jako ubytovna mládeže Vyšší odborné školy zdravotnické a Střední zdravotnické školy o kapacitě 65 lůžek. Nachází se zde i školní knihovna.
Velká oprava obou objektů počkala až na 21. století, kdy došlo k zateplení fasády, výměně oken, zateplení ploché střechy a půdy na obou objektech. V červenci 2011 proběhla oprava střech, aby nebyla narušena výuka. Následně po provedeném výběrovém řízení se rozběhla realizace zateplení a výměny oken obou budov, bohužel po 4 týdnech vybraná firma od akce odstoupila a provedení projektu se zastavilo. Došlo však alespoň ke generální opravě vodorovných přívodů vody v suterénu budovy a instalaci automatických regulačních ventilů na vedení ústředního topení. V červenci 2013 se podařilo vedení školy dokončit tříletou přípravu a podepsat smlouvu na realizaci výměny oken a zateplení domova mládeže s firmou PRIMA s. r. o., která tuto zakázku úspěšně uskutečnila.
Poslední aktualizace: 20.1.2026
Domy čp. 268-269 v Komenského třídě v Hradci Králové na mapě
Diskuse a komentáře k Domy čp. 268-269 v Komenského třídě v Hradci Králové
Žádné příspěvky v diskusi, buďte první!