Doloplazy-drobné památky

Obec Doloplazy s 1199(2005) obyvateli se nacházejí 11 km východně od Olomouce v mírné Tršické pahorkatině, jižní části Nízkého Jeseníku.

V r. 1228 je uveden jako držitel Doloplaz klášter na Velehradě. Z r. 1233 je zpráva o tom, že moravský markrabě Přemysl udělil část Doloplaz klášteru Langheimskému, ale již v r. 1234 Langheimský opat Jindřich prodal svou část Doloplaz velehradskému klášteru. Ćást Doloplaz, která patřila opavskému knížeti na hradě Hradci u Opavy, drželi lénem místní vladykové, kteří si říkali „z Doloplaz“. Od vladyků z Doloplaz získal velehradský klášter v r. 1322 čtyři lány, což potvrdil opavský kníže Mikuláš. V r. 1397 prodal velehradský opat Doloplazy Václavovi z Doloplaz za 20 hřiven pražských grošů, ale jen na dobu života Václava st. z Doloplaz a jeho syna Václava mladšího. Václav st. z Doloplaz získal několik vesnic v okolí a stal se zakladatelem panství ve Velké Bystřici. Po smrti Václava mladšího z Doloplaz připadly Doloplazy opět velehradskému klášteru a s malými přestávkami u něj zůstaly až do r. 1719. V r. 1527 se připomíná rytíř Adam Stolbaský z Doloplaz, který byl při potyčce v Hodolanech zavražděn a na tomto místě byla postavena Boží muka v podobě barokního sloupu. V letech 1531 až 1568 drželi Doloplazy pánové z Bobolusk, kteří byli donuceni císařem Maxmilianem II. Doloplazy klášteru vydat. Za husitských válek byl dvůr v Doloplazech vypleněn a rozbořen. Doloplazy měli štěstí na velehradskou vrchnost, která jim poskytovala v porovnání se sousedními vesnicemi různé úlevy. Již v r. 1592 od opata Ekarda ze Švoben získali za jistou platbu právo na odúmrť, snížili jim roboty, za roční činži jim dali k užívání kus lesa atd. Opat Ekard jim pustil také vinné i pivné šenky ve třech krčmách v Doloplazech a Masné krámy. Za třicetileté války byly Doloplazy také velmi poškozeny a 6 zemědělských usedlostí bylo opuštěno až do r. 1657. Po třicetileté válce dostali Doloplazy pochvalný list od opata Jana Greyffnsfelsdu z Pilsenburku za věrnost katolické církvi i přes všechny potíže, které s tím za války měli. V r. 1622 bylo doloplazským umožněno kapitulním děkanem Petrem Petruciusem za určitý plat užívat luk patřících panství velkobystřickému a tršickému. R. 1719 prodal velehradský opat Florián Nazorin Doloplazy s dvorem, včelínem a zahradami zemskému advokátovi Kristianu Alexiovi Buntschovi za odstoupení statku v Malém Ořechově za doplatek 15.000 zl. i přesto, že doloplazští prosili opata aby je neprodával. Císařovna Marie Terezie 18.března 1749 učinila na žádost doloplazských majestát, ve kterém potvrzuje doloplazským jejich staré výsady a privilegia, aby nebyly postižení prodejem zadlužených Doloplaz Kristianovými potomky. Doloplazy koupil největší věřitel František Antonín Kořenský v r. 1764. Od r. 1770 měly Doloplazy pozemkové knihy. Škola byla v Doloplazích od r. 1787 v „Příhonu“ v domě č. 81. Zvláštní školní budova byla vybudována v r. 1808, roku 1921 rozšířena na čtyřtřídní školu. R. 1796 byly Doloplazy prodány za 12.465 zl.r. zemskému advokátu Františkovi z Ditrichů. R. 1834 měly Doloplazy 126 domů a 826 obyvatel. V exekuci prodal jeho syn Ludvík v r. 1835 Doloplazy olomouckému kanovníku Adalbertu Managettovi, rytíři z Lerchenau a Doloplazy se staly majetkem kapituly. Ke dvoru v Doloplazích patřil také zámek, který stával v zahradě domu v ulici dříve pojmenované Bunčovice( po šlechtickém rodu Buntschů, kdysi pánech v Doloplazích). Na zámku byly hodiny, které po zbourání zámku byly přemístěny na prostřední budovu dvora, původního ovčína, zvýšené o jedno patro. Při pozdějších úpravách byly hodiny odstraněny. V Doloplazech byl také pivovar s velmi dobrou pověstí, ale po vyhoření v r. 1862 jež nebyl obnoven. R. 1848 byl statek v Doloplazích vložen Jindřichu, rytíři von Holle a 1854 olomoucké kapitule. Hasičský dobrovolný sbor byl v Doloplazích založen v r. 1892. V r. 1894 byl na návsi přestavěn farní Kostel Sv. Cyrila a Metoděje, fara byla od r. 1889. Do té doby byla fara v Tršicích.

V r. 1900 měly Doloplazy se samotami Olešnice, Starý Větrák a Sušárna 155 domů a 940 obyvatel. V r. 1930 226 domů a 1 111 obyvatel. R. 1950 258 domů a 992 obyvatel. V Doloplazích byla od r. 1900 cihelna, vodní a větrný mlýn, pila od r. 1901, od r. 1911 výroba cementových dlaždic, výroba lihovin byla od r.1911 a od r. 1930 také výroba tvarůžků.Ze spolků zde byl od r.1912 Sokol, Orel,Omladina,Volná myšlenka od r. 1924.Dělnická beseda byla založena v r.1889. K průmyslovým závodům patřila od r. 1901 rolnická družstevní mlékárna, ze které šly výrobky i do zahraničí a od r. 1913 parní pila, spojená s tesařstvím a pumpařstvím firmy A. K. Novotný. Rozvoj obce podporovala Rolnická záložna a raiffeisenka.

Doloplazy žijí bohatým společenský, kulturním a sportovním životem. Každoročně se zde pořádají začátkem července národopisné slavnosti s jízdou králů. Místní hanácký folklorní soubor Olešnice vystupuje po celé republice i v zahraničí. Obec je bohatá také na drobné památky, kterých je nejvíce soustředěno na návsi, ale najdete je i po celém katastru obce. Například na návsi u kostela sv. Cyrila a Metoděje je to barokní sloup z r. 1679, mezi kostelem a ZŠ je pomník obětem I. světové války se sochou sv. Václava s nápisem „Nedej zahynout nám i budoucím“, pomník obětem II.světové války je v parčíku u obchodu, socha T.G. Masaryka na návsi, za vesnicí u silnice na Kocourovec je pomník legionáře Jana Novotného, který zemřel na následky zranění v boji proti bolševikům v Rusku, zemřel 28. srpna 1918 a dále najdete několik zajímavě řešených křížů a Boží muka v různých částech obce.