Dolní Ředice

Archeologické nálezy prokazují, že k prvnímu zdejšímu osídlení došlo již v době kamenné. Tyto nálezy se však nejspíše nedochovaly, a tak víme pouze o mladších nálezech, např. o žárovišti na kopci "Hořánky" mezi Dolními Ředicemi a Komárovem, kde se našly mimo sídlištních jam z doby bronzové také pozůstatky z doby hradištní (1883, 1912). Sama obec však byla poprvé zmíněna až 9. dubna 1336, a to pod německým názvem Hermansdorf. Tehdy se jednalo ještě o jednu obec v rámci chvojenského panství, která se později rozdělila na Dolní Ředice a Horní Ředice. Později se stala tato ves součástí holického panství. Roku 1507 byly Ředice prodány od Hynka Bradleckého z Mečkova Vilému z Pernštejna, čímž se staly součástí pardubického panství, v jehož rámci zůstaly až do roku 1849. Do tohoto panství se prodejem dostal rovněž hospodář Hedrych či Hendrych, jenž odváděl roční plat 4 grošů a 10 denárů Čeňkovi Dašickému z Barchova u Dašic. Podle urbáře pardubického panství z roku 1588 měla zdejší rychta 73 lidí osedlých, kteří odváděli 4 slepice, 11 vajec, podací kostelní, krčmu a bylo zde také poznamenáno, že "přísedí lesům Království". Během třicetileté války byla ves poničena a vyrabována. Ještě v roce 1654 byla třetina velkých selských statků opuštěna. Za Josefa II. se ves rozdělila na Horní a Dolní Ředice. První oficiální záznamy o tomto rozdělení pocházejí z roku 1757, kdy na kontraktu na robotní abolaci byl za Horní Ředice podepsán rychtář Matěj Zahrádka a za Dolní Ředice Jakob Kabrhel.

V roce 1849 bylo zrušeno poddanství a zavedeno prozatímní zřízení obecní, podle něhož došlo k definitivnímu rozdělení Ředic a vzniku 2 samostatných vesnic. V letech 1885-1900 byla vystavěna po obci silnice. Roku 1890 bylo ve vsi 136 domů a 857 obyvatel. V letech 1904-1905 byla postavena nákladem 28 000 K trojtřídní škola. Tuto stavbu provedl Ing. František Půlpán z Holic, syn ředického učitele Matěje Půlpána. 28. září 1905 byla budova vysvěcena a 1. října téhož roku došlo k zahájení vyučování. Prvním řídícím učitelem se stal Antonín Sluga. Tehdy rovněž došlo k rozdělení SDH, jenž byl založen v roce 1879 a byl společný pro obě obce. Roku 1907 byla založena Hospodářsko-čtenářská beseda a Kroužek divadelních ochotníků a v roce 1908 Spořitelní a záložní spolek. V srpnu 1908 vyhořela usedlost Františka Bukače. Roku 1910 bylo ustaveno Vodní družstvo. V té době na sebe obec upozornila svéráznou akcí agrárnicky zaměřených občanů, kterou popsal "Venkov" 22. února 1910 takto: "Slavnostní průvod do kriminálu. Přes třicet občanů v Dolních Ředicích u Holic odsouzeno bylo proto, že své děti neposílali do školy. Nedávno se sjednotili a usnesli, že trest společně nastoupí. Ve dvojstupu stejným krokem vybrali se na cestu za zvuků tahací harmoniky do Holic k okresnímu soudu. Řídký ten průvod vzbudil po ulicích města veliký rozruch. Mnozí se domnívali, že jsou to vojenští nováčci, jdoucí k odvodu. Ale s tím nesouhlasila ani doba, ani stáří účastníků průvodu. Konečně vše se vysvětlilo. Průvod stanul před soudem. Ale v budově není pro tolik strávníků místa. Jen čtyři připuštěni k odpykání si trestu, ostatní musili vrátiti se domů. Nastoupí trest později ve skupinách." V roce 1913 byla provedena meliorace části zdejších pozemků.

Roku 1920 byla založena TJ Sokol, opět pro obě obce. Stejně tak vznikla DTJ, ale ta brzy zanikla. V roce 1923 byla dokončena stavba silnice Chvojenec-Drahoš-Dolní Ředice. 8. července 1923 se ustavilo Hospodářské družstvo pro povážení lehkých písčitých pozemků slínem a naopak. 5. června a 15.-17. června 1926 došlo k velkému rozvodnění Ředického potoka, zvaného rovněž jako Ředička. V letech 1926-1928 proběhly další meliorační práce. 16. dubna 1928 zasáhla obec největší povodeň v historii. V letech 1928-1930 proběhla regulace Ředického potoka. Roku 1931 došlo k elektrifikaci obce. 19. srpna 1947 zapálil blesk jednu ze zdejších stodol. Roku 1962 byl dostavěn nový družstevní kravín. Roku 1970 byla ustavena ZO SSM, jež se však začala projevovat až o 2 roky později. 10. září 1974 bylo otevřeno nové nákupní středisko. V roce 1976 byla při ZDŠ otevřena školní družina. V letech 1976-1977 byly prostory v MNV adaptovány pro školní družinu. V roce 1977 vznikl Společný zemědělský podnik v Dolních Ředicích. Roku 1978 došlo k otevření nové místní lidové knihovny. 5. listopadu 1979 byla otevřena nová MŠ. V letech 1994-1996 došlo k plynofikaci obce. 19. listopadu 2001 byly Dolním Ředicím uděleny obecní symboly. 18. prosince 2005 lehla popelem firma Gamba na výrobu tkaniček. V roce 2007 byly pojmenovány zdejší ulice a vybudován nový mostek přes potok v Dašické ulici. O rok později byla provedena rekonstrukce a plynofikace mateřské školy. 25. června 2013 došlo k rozvodnění Ředičky, během něhož bylo zatopeno 37 objektů. 29. června 2013 byl slavnostně otevřen minipivovar Mordýř. V letech 2014-2015 byl zrekonstruován a zateplen obecní hostinec. Roku 2020 byla dokončena výstavba nového školního hřiště. 16. října 2021 byla slavnostně otevřena nová tělocvična pro ZŠ, TJ Sokol i veřejnost.

Mezi zdejší pamětihodnosti patří: pomník Eduarda hraběte Stadiona z Thannhausenu ze 2. poloviny 19. století; pomník padlým v 1. světové válce z roku 1923, pomník padlým ve 2. světové válce a obnovený kamenný kříž, jenž byl slavnostně posvěcen 28. září 2021. Nejvýraznějšími místními rodáky byli: ruský legionář Karel Velinský (21. února 1898 Dolní Ředice - 7. srpna 1918 stanice Kyn, Rusko) a hudební skladatel, učitel a protifašistický bojovník Joža Jaro (20. ledna 1901 Dolní Ředice - 24. září 1942 Mnichov).