Divadlo Karlovy Vary

Divadlo v Karlových Varech: divadelní „chrám“ lázeňského města

Uprostřed lázeňského centra Karlových Varů, na Divadelním náměstí, stojí jedna z nejkrásnějších a nejvýznamnějších historických budov ve městě: Městské divadlo. Je to stavba, která svou elegancí, uměleckým propojením výzdoby a technickým řešením vypráví příběh prosperity lázní z konce 19. století a dodnes slouží jako živé kulturní centrum.

Od pouličních her k velkému kamennému divadlu

Divadelní tradice ve městě existovala již dříve, většinou však v provizorních sálech a sezonních prostorách. Konkrétní kroky k vlastní budově však přišly až v 80. letech 19. století. Stavba dnešního městského divadla probíhala v letech 1884–1886 a její autory byli slavní vídeňští architekti Ferdinand Fellner a Hermann Helmer – duo, které za svou kariéru navrhlo více než čtyřicet divadel po celé Evropě, a jejich významné stavby dodávaly městům atmosféru velkoměstské kultury.

Architekti Ferdinand Fellner a Hermann Helmer jsou úzce spjati s podobou historického centra Karlových Varů. Kromě Městského divadla, se jejich rukopis objevuje i na jiných významných stavbách. Mimo divadla navrhli Národní dům (National House), čtyřpatrovou secesní budovu s hotelem a spolkovými sály, která byla vystavěna v letech 1899–1901 a sloužila jako hotel, restaurace, koncertní a společenský klub v tehdejší severní části města. Dalším příkladem jejich působení ve Varech je Sadová kolonáda ve Dvořákových sadech (původně součást Blanenského pavilonu), kterou navrhli a postavili v letech 1880–1881 jako elegantní promenádní pergolu a která sloužila jako součást koncertní a společenské haly parku. Fellner a Helmer stojí také za návrhem Císařských lázní (Lázně I), které vznikly v létech 1893–1895 jako monumentální lázeňská budova v historizujícím stylu, tehdy považovaná za jedno z nejmodernějších zařízení svého druhu ve střední Evropě.

Slavnostní otevření nové budovy proběhlo 15. května 1886 premiérou Mozartovy opery Figarova svatba, která měla jasně signalizovat ambice divadla jako místa vysoké umělecké úrovně.

Architektura a vnější výzdoba

Architektonické řešení budovy odpovídá historizujícím tendencím své doby. Exteriér je navržen v duchu pozdního historismu s výraznými pseudorokokovými prvky, které se projevují především v bohatě tvarované fasádě, plastickém členění a dekorativních detailech. Hmotově je stavba koncipována velmi přehledně: vstupní trakt s foyerem přechází v centrální hmotu hlediště, za níž se nachází výrazně vystupující jevištní část. Tento typ kompozice je pro divadla Fellnera a Helmera charakteristický a umožňoval logické oddělení veřejných, provozních a technických prostor.

Výrazným prvkem průčelí je sochařská výzdoba, která zdůrazňuje reprezentativní charakter stavby. Autorem plastik, včetně figur Múz a dekorativních motivů nad vstupem, je vídeňský sochař Theodor Friedl. Sochy zde nemají pouze okrasnou funkci, ale symbolicky vymezují divadlo jako místo zasvěcené umění, hudbě a dramatu.

Interiérové skvosty: tisk a plátno jako umělecké artefakty

Uvnitř patří k nejcennějším prvkům ručně malovaná opona, na které je bohatý motiv oslavující básnické a dramatické umění. Za ní, i za dalšími malbami včetně fresky nad jevištěm a výzdoby stropní klenby, stojí mladí vídeňští malíři Gustav a Ernst Klimtovi společně s Franzem Matschem – jejich práce dodává interiéru divadla unikátní umělecký rozměr, který je v českých divadelních budovách vzácný.

Stropní konstrukce byla koncipována s ohledem na bezpečnost – použity byly ohnivzdorné materiály, železobeton a cihly v klíčových konstrukčních detailech, což bylo na svou dobu pokrokové a reflektovalo zkušenosti s požáry divadel ve Vídni a Praze, které v té době vedly k přísnějším bezpečnostním normám.

Účelnost i reprezentace

Konstrukčně bylo divadlo řešeno s důrazem na bezpečnost a provozní spolehlivost. Použití zděných konstrukcí, kovových prvků a ohnivzdorných materiálů v klíčových částech stavby reagovalo na tehdejší zkušenosti s častými požáry divadel v Evropě. Dispozice umožňovala plynulý pohyb diváků, herců i technického personálu bez vzájemného křížení provozů, což bylo na svou dobu velmi moderní řešení.

Během 20. století budova prošla několika úpravami, které reagovaly na měnící se technické i provozní nároky. Již před první světovou válkou se modernizovalo jevištní zázemí, další zásahy následovaly ve 20. a 30. letech. Po druhé světové válce bylo divadlo přejmenováno a jeho provoz se přizpůsoboval novým kulturním podmínkám. Významné rekonstrukce probíhaly zejména v závěru 20. století, kdy se pozornost soustředila na obnovu interiérů, technického vybavení i restaurování historických maleb a dekorací.

Dnes je Městské divadlo v Karlových Varech plně funkční kulturní institucí, která hostí činohru, operní a baletní představení, koncerty i festivalové akce. Jeho kapacita se pohybuje okolo 700 míst, což odpovídá původnímu návrhu a umožňuje zachovat intimní kontakt mezi jevištěm a publikem. Díky své poloze na Divadelním náměstí, v bezprostřední blízkosti lázeňských tras, zůstává divadlo důležitým urbanistickým i společenským bodem města.

Mezi blízké lázeňské památky patří Mlýnská kolonáda, Vřídelní kolonáda a Zámecká kolonáda. Každé z těchto míst poskytuje unikátní architektonické i historické pohledy na bohatou lázeňskou tradici města. Mezi novější stavby Karlových Varů patří Thermal i se svým neodmyslitelným bazénem. Nebo se svezte Lanovkou Imperial či Autovláčkem.