Delfy (starověké)

Řekové ve starověku považovali Delfy za střed (pupek) světa. Podle mytologie bůh Zeus vypustil dva orly z různých konců světa a právě nad Delfami se orli setkali.

Delfy jsou považovány za nejzajímavější a nejpůsobivější archeologické naleziště v Řecku. Je to dané i jedinečnou polohou na úbočí pohoří Parnas s čarokrásnými sceneriemi kolem dokola.

Delfy byly ve starověku slavné a bohaté hlavně díky věštírně. Bůh Apollón ve svém chrámu věštil a radil soukromým osobám, vyslancům řeckých městských států i cizincům. K lidem promlouvala kněžka Pýthie, což byla žena v hypnotickém stavu. Věštby bývaly tajuplné a dvojznačné.

Poutníci a vyslanci nosili do Delf oběti - zvířata, sošky a jiné předměty z mramoru, bronzu a drahých kovů. Poklady se hromadily v takzvaných pokladnicích. Umělci vystupovali v divadle, atleti soutěžili při Pýthijských hrách na stadionu a v hipodromu.

Věštírna byla více než 1700 let součástí starověkého světa. S příchodem křesťanství od roku 381 svou funkci ztratila.

Starověké Delfy, vlastně to, co z nich dodnes zůstalo, můžeme vidět v horní a dolní části vykopávek (články) a v Archeologickém muzeu (článek).