Choteč

Tato lokalita na Pardubicku byla osídlena již v době bronzové, což dokládá řada nálezů hliněných popelnic či jejich částí a bronzového nože s jehlicí. První písemná zmínka o vsi, jejíž původní název zněl Choč (snad odvozenina od slov Chotek či Choten, podle prof. Antonína Profouse má znamenat Chodcův dvůr, takže vznikl od osobního jména Chodec; pokud se nejedná o odvozeninu z němčiny, což se nedá rovněž vyloučit), pochází z roku 1394, kdy Čeněk z Chotče prodal svůj majetek v Chotči abatyši Žofii a sezemickému klášteru a v roce 1407 totéž učinil i Martin z Chotče. Roku 1394 se abatyše Žofka zavázala platit 10 kop grošů úroku panně Anně, jejíž matka Kateřina, mlynářka, jí půjčila 100 kop grošů a tyto vykázala Anně na svém statku v Chotči. Téže Anně povolila abatyše Markéta 2 kopy na statku chotečském. Klášter zanikl ve válkách husitských 29. dubna 1421. Poté část vsi připadla Bořkovi z Miletína a na konci 15. století se stala součástí panství Pernštejnů. Druhá část obce měnila často své majitele a roku 1551 tento díl (dvůr kmetcí s poplužím) prodal Markvart Slepotický ze Slepotic na Bezděkově se sousední obcí Časy (tehdy nesly jméno Nečasy), vše jak koupil od Jiřího Koubka z Moravan, Janu a Vratislavovi z Pernštejna, čímž došlo ke spojení vsi v jednom panství. Podle urbáře z roku 1588 náležela Choteč k sezemické rychtě. Měla tehdy 16 lidí osedlých a odváděla 1 kopu 3 kusy slepic a lidé byli povinni robotovat na panských lukách u Sezemic. V letech 1780-1786 sem často zajížděl císař Josef II., který navštěvoval statkáře Kloučka. Původně byly obce Choteč a Časy přiškoleny do Sezemic. Někdy koncem 18. století si zřídili místní pokoutní školu, jež nebyla úřady povolena a stávala vedle čp. 32, přibližně v místech dnešní zvonice. Když v roce 1805 vypukl při sušení lnu ve škole oheň a ta vyhořela, bylo až do roku 1837 vyučováno v různých staveních. Poté zde byla povolena expozitura, pro níž byla postavena nová školní budova. Ze jmen prvních učitelů známe příjmení: Shejbal, Tuček, Josef a František Zahálka, v letech 1837-1846 tu působil Jan Baudyš a do roku 1852 Jiří Kohoutek. V roce 1843 měla ves 39 domů s 237 obyvateli.

Roku 1849 se stala Choteč samostatnou politickou obcí. V roce 1869 měla obec 40 domů s 259 obyvateli. Když přestala vyhovovat dosavadní školní budova, byl zbudován nový zděný objekt. Jeho základní kámen byl položen 14. června 1881 a vysvěcen byl 10. září 1882. Stavbu provedl František Honzák ze Sezemic. 13. ledna 1885 byla škola rozšířena na dvoutřídní. Místnost pro 2. třídu byla upravena ve staré škole 2. ledna 1886. 20. června 1890 byla v březovém lesíku mezi Chotčí a Časy loupežně přepadena 86letá prodavačka hliněného nádobí Kateřina Moučková. 1. ledna 1893 byla rozdělena zdejší dvoutřídka v jednotřídku v Chotči a expozituru v Časech, jež byla 1. září 1896 přeměněna v samostatnou jednotřídní školu. Roku 1894 vzniklo Vodní družstvo pro úpravu potoka Brodeckého s přítoky a odpadu Bohumilečského Choteč, jehož stanovy se změnily v roce 1908. Roku 1898 vzniklo SDH. O 2 roky později zde bylo 45 domů s 330 obyvateli. V roce 1903 byl ustaven Spořitelní a záložní spolek Choteč. Téhož roku se utvořilo za přispění Ústřední jednoty českých hospodářských společenstev v království Českém Rolnické družstvo pro zpracování a prodej zemědělských plodin pro Choteč a okolí a již v roce 1904 postavilo novou sušárnu na čekanku (architekt B. Dvořák z Pardubic, strojní zařízení František Wiesner z Chrudimi), jež byla slavnostně odevzdána svému účelu 4. září 1904, k níž byl následně vybudován mlýn. Náklad na stavbu činil 34 129,14 K, vnitřní zařízení sušírny vyšlo na 32 065,92 K a mlýnské zařízení stálo 12 420,90 K. 14. srpna 1909 vyhořelo stavení Jaroslava Pánka. V roce 1910 měla obec 49 domů s 314 obyvateli. Tehdy bylo opětovně založeno Vodní družstvo. O 2 roky později došlo ke stávce školáků, kteří na poručení svých rodičů nechodili několik dnů do školy. Důvodem byl správce školy Adolf Vašák, který se rozešel se zdejšími agrárníky a ti se ho snažili všemi způsoby zničit. Přestože odešel do Hoděšovic, pronásledování nepřestalo, a tak spáchal sebevraždu. Z front 1. světové války se nevrátilo 11 zdejších mužů.

V roce 1923 byla dokončena stavba melioračních odpadů a hospodářské nádrže. Roku 1928 vznikl ochotnický divadelní spolek, jenž zahájil svoji činnost představením „Pepička z malé hospůdky“ v hostinci J. Kloučka. V roce 1930 postavil Václav Klouček hostinec, který prodal roku 1941 Václavu Součkovi. 6. června 1934 vyhořelo stavení Josefa Čapka. 1. září 1936 shořela stodola V. Poborského. O 3 roky později vzniklo místní Národní souručenství. Za německé okupace nesla obec pojmenování Chotsch. 15. ledna 1948 vzniklo Zemědělské strojní družstvo v Chotči, p. Sezemice. V roce 1949 byla zahájena stavba místního rozhlasu a autobusové čekárny. Roku 1954 vznikla TJ Sokol. V roce 1958 bylo založeno JZD. O 2 roky později byla zrekonstruována školní budova. Došlo k opravě střechy, vyměněna byla okna, položeny parkety a přistavěna nová budova pro polytechnickou výrobu. Roku 1967 získala budova MNV novou fasádu. Roku 1971 byla uvedena do provozu nová prodejna smíšeného zboží. V roce 1973 byla zdejší škola zrušena. V letech 1982-1986 došlo k rekonstrukci pohostinství, jež bylo slavnostně otevřeno 22. března 1986. Roku 1985 byla dokončena stavba vodovodu. V roce 1987 byly zahájeny práce na přístavbě sálu, jež byla přerušena kvůli sporům o vlastnictví objektu, jež skončily až roku 1998, kdy bylo vlastnické právo potvrzeno obci. V roce 2010 se neuskutečnily komunální volby, protože obec nestihla včas podat kandidátky, a to jako jediná v kraji. 2. června 2013 bylo slavnostně otevřeno dětské hřiště na Baště. 30. srpna 2014 byla slavnostně otevřena Mateřská školka, oddělení Medvídků, odloučené pracoviště Mateřské školy Pohádka Sezemice.

Ze zdejších pamětihodností je třeba zmínit: dřevěnou zvonici se šindelovou střechou v lehce barokním stylu; pískovcový kříž z roku 1849; mramorový kříž z roku 1856, který byl postaven Terezií Mrňávkovou z čp. 22 na památku zemřelého desátníka 11. hulánského pluku Františka Mrňávka a opraven v roce 2005; pomník padlým, jenž byl zřízen zdejším agrárním dorostem a slavnostně odhalen 7. září 1919 za přítomnosti místopředsedy Národního shromáždění Františka Udržala. Řada místních osobností dala o sobě vědět i mimo obec samou, např. rolník a obecní starosta Jan Řehounek zasedal v pardubickém okresním zastupitelstvu a byl též předsedou Okresní záložny hospodářské v Pardubicích. Nejvíce známým je pak chotečský rodák Jaroslav Majer (* 10. prosince 1869 Choteč), který proslul jako výrazný pražský malíř, sochař a architekt.