Chattušaš hlavní město říše Chetitů

Jsme v Chattušaši hlavním městě starověké říše Chetitů, ležícím nedaleko města Bogazkale. Chetitská říše zaujímala vnitrozemí dnešního Turecka až k Libanonu a Sýrii. Půl století hrála významnou roli v historii lidstva a konkurovala Babylónu i Egyptu. Chatušaš bylo známé již ve třetím tisíciletí př.n.l., 1800 př.n.l. ho dobyl chetitský král Anittaš a srovnal ho se zemí. Jeho následník král Chattušili I. ho obnovil a ustanovil hlavním městem. Ve 13. stol. př.n.l. Chetité vedli boj s Egyptem a po uzavření míru si egyptský faraon Ramesse II. vzal za manželku chetitskou princeznu. V r. 1190 př.n.l. bojovali s divokými bojovými kmeny a poslední chetitská pevnost Karchemiš byla dobyta r. 717 n.l.. Rozvaliny města s ulicemi a budovami, města obehnaného hradbami a střeženého u bran lvy, poprvé uviděl v r. 1834 francouzský archeolog a cestovatel Texier. Zemřel. aniž by se dozvěděl, že našel hlavní město Chetitů Chattušaš. Roku 1880 se o této říši zmínil profesor Sayce z Oxfordu. Ruiny celého města odkryli r. 1906 němečtí archeologové a objevili archívy s 35 tisíci hliněnými a bronzovými destičkami s klínovým písmem. O rozluštění klínového písma se zasloužil Bedřich Hrozný r. 1913 a tím se zasloužil o poznání života a historie Chetitů. Na destičkách jsou kultovní a královské dokumenty, vědecká i literární díla i dopisy, dokumentující život tehdejší společnosti.

Mnoho předmětů zde nalezených při vykopávkách je uloženo v Muzeu anotolských civilizací v Ankaře. Město se nacházelo na vyvýšenině, bylo chráněno ze tří stran strmými skalami a na čtvrté hlubokou roklí. Zaujímalo rozlohu 170 ha (2 x 1,4 km). Celým areálem vede úzká asfaltová cesta spojující jednotlivá místa. Voda do města byla vedena potrubím, na vodu se používaly velké nádrže a rovněž byla vybudována kanalizace. Pohybujeme se po starodávněm městě, kde u každé významné stavby jsou panely s popisem místa v turečtině, angličtině a němčině. A již se nacházíme na místě, kde ve 13.stol.př.n.l. stával "Velký chrám", zničený r. 1200 př.n.l., zbylo z něho jen množství kamenných bloků. Byl zasvěcen bohu bouří, který byl hlavním bohem Chetitů. Zůstal tam zelený kultovní kámen darovaný Ramessem II. Zkoušíme jeho čarovnou moc, klademe na něj ruce a čekáme, co se bude dít. Snad cítíme zvláštní energii a atmosféru starého města.

Prohlídka pokračuje, jdeme po travnaté planině s kameny co zůstaly z templu. Stejnou cestou se vracíme, jdeme do kopce a ocitáme se u jedné z bran - Lví brány. Pojmenovaná podle lvů, kteří ji střeží z obou stran. Přecházíme na druhou stranu hradeb odkud je nádherný výhled do okolí. Směřujeme podél hradeb, ty měřily 6 km, vysoké byly 6 m a silné 8 m, měly několik věží a vybudované jsou z 20ti tunových kvádrů. Něktreré úseky hradeb jsou znovu vybudovány. V uměle navršeném obranném valu procházíme 70 m dlouhým tunelem na druhou stranu. Tunel zřejmě sloužil k útěku z obléhaného města nebo k výpadu na nepřítele.

Obcházíme hradby a ocitáme se u další brány - brány sfing. Kdyby nám to neřekl průvodce a nebyl zde informační panel, nepoznali bychom to. Ale opět nás udivuje pohled do údolí, jak muselo být město rozlehlé. V dáli zřejmě vidíme město Bogazkale. A jsme u třetí brány - brány královské. U vchodu je do kamene vytesána postava bojovníka, ale je to jen kopie, originál je v muzeu v Ankaře. Posledním místem je citadela. I když jsou tu vlastně jen ruiny, určitě stojí toto nádherné místo za návštěvu a představu o životě v dávných dobách. Chattušaš bylo v roce 1986 zapsáno do Seznamu kulturního dědictví UNESCO.