Česká Kanada - - skalnaté pláně na svazích vrchu Šibeník

Na naši dovolenou v České Kanadě jsem vyjímečně odjížděl bez turistické mapy oblasti (v Knize ba ani v knihovně zrovna nebyla), a proto jsem musel na jednotlivé výlety dle map.cz překreslovat na papír náčrtky mnou plánovaných tras. V jednom případě se ale chybička vloudila a já si špatně označil odpočku od rybníka Zvůle ke skalnímu útvaru Ďáblův chléb. Díky čemuž jsem se - namísto po červené turistické trase mířící od konce rybníka vpravo jen k asi 200 m vzdálenému rozcestníku - dal směrem doleva, kudy nahoru do kopce vedla asfaltová silnička.

Na mapě ale ještě nebyla znázorněna ta nově vykácená stráň napravo od komunikace, ozdobená skalním blokem Jeskyně a dalšími zajímavými výchozy. Tím pádem došlo k dalšímu zmatení mého, již tak pronikavě svítícím Oskarem ozářeného mozku a já myslel, že bylo červené značení zrušeno lesní těžbou.

 

Na svůj omyl jsem přišel až po vystoupání pruhem lesa, kdy jsem se ocitl na okraji nesmírně rozlehlé paseky vzniklé odstraněním stromů ohlodaných kůrovcem. Odhadem ta svažitá holá planina dosahovala rozměrů 600 x 500 metrů a věru na ni nebyl kvůli tak obrovskému zmaru původního hvozdu nijak příjemný pohled.

V horní části planiny pod dosud zalesněným temenem Šibeníku (732 m) byly vidět shluky žulových balvanů a skalek, takže jsem pokračoval dál po silničce, neboť jsem doufal, že se tam mezi nimi nachází i ten bizarní Ďáblův chléb.

 

Že to asi nebude pravda, tak na to jsem přišel, když jsem dorazil k silničnímu rozcestí, které na mém plánku prostě chybělo!

 

To už jsem věděl, že jsem naprosto ukázkově zakufroval, neboť jsem neměl ani šajnu, kde zrovna su. Přesto jsem ještě po jedné lesní cestě sestupující od rozcestí planinou zamířil na její spodní, asi půl kilometru vzdálený okraj (co kdyby byl ten prokletý Ďáblův chléb zrovna pod ním), a po naprostém fiasku v poledním žáru vystoupal nazpět k rozcestí.

 

Pak si do mé rozpálené mozkovny našla cestu jedna zbloudilá molekula kyslíku a zažehla v ní zkrat. A ona vzápětí došla k názoru, že motání se po sluncem rozpálených holinách a připomínající chůzi Káči v čepici je člověku mému věku již nedůstojné… a doporučila návrat do nejbližší civilizace. Tedy k místům, jež ještě zobrazuje můj náčrtek - k západnímu konci rybníka Zvůle.

 

A tak jsem i učinil...