Cefalú - Muzeum Mandralisca (Museo Mandralisca)

Kroky mnohých návštěvníků tohoto krásného sicilského města zamíří neomylně také ke zdejšímu muzeu. To se jmenuje Mandralisca, najdeme ho na stejnojmenné ulici (Via Mandralisca, 13) a pyšní se zejména nevelkým – ale o to slavnějším – obrazem Portrét neznámého námořníka od věhlasného malíře Antonella da Mesina. Muzeum Mandralisca však za 6 euro vstupného svým návštěvníkům nabízí mnohem více; většinou se jako další nejcennější a nejzajímavější exponáty uvádí zejména obrazy z 15. století, předměty z archeologických nálezů v Cefalú a jeho okolí,velký soubor starobylých mincí nebo vzácná malakologická sbírka.

Jako zakladatelé muzea bývají uváděni Enrico Pirajno a Maria Francesca Parisi, ale mužem, kterému jediné muzeum ve městě opravdu vděčí za svou existenci, je baron Enrico Pirajno di Mandralisca, který ve svém paláci v polovině 19. století shromáždil řadu (nejen) uměleckých předmětů i vědeckých přístrojů a dal tak základ i prostory dnešnímu muzeu a nadaci, která rovněž nese jeho jméno. Pirajnova sbírka musela být veřejnosti zpřístupněna velice rychle, protože je zmiňována již v Průvodci po Sicílii z roku 1842. Roku 1853 pak baron Enrico Pirajno založil střední školu a ustanovil správce, kteří měli na starost – po baronově smrti, samozřejmě – jeho pozůstalost (když ale Pirajno v roce 1864 zemřel, řešila tyto záležitosti – a to přesto, že baronka Maria Francesca Parisi žila až do roku 1888 - nakonec ve většině případů stejně městská rada). Díky nadaci Mandralisca také vedle sebe od roku 1926 fungovaly klasické lyceum s vědeckou knihovnou, uměleckou galerií a muzeem, jehož počáteční uspořádání řídil vládní komisař. V roce 1933 převzalo muzeum obrazy městské umělecké galerie a následně i předměty z římské epochy, které se našly při archeologických průzkumech na území města. Roku 1939 byl nadací zakoupen vedlejší dům, který v současné době využívá škola. V letech 1942 až 1944 byly kvůli obavám z leteckých útoků předměty z muzea přemístěny na bezpečné místo.

Zajímavý vývoj čekal muzeum i ve II. polovině 20. století. Město Cefalù se stalo renomovaným turistickým centrem, rozšířila se otevírací doba i poskytované služby … a výrazně stoupl počet pokusů o vykradení muzea. To proto nakonec muselo být v roce 1969 dočasně zcela uzavřeno a nejcennější exponáty se „přestěhovaly“ do bankovního trezoru. Chvíli se dokonce uvažovalo i o přemístění muzea do paláce Osterio Magna (a to by mohlo být hodně zajímavé) nebo o převodu nejvzácnějších kousků do několika muzeí v Palermu. V následujícím desetiletí se však nadaci povedlo uspořádat několik výstav, muzeum zpopularizovat a zajistit mu dostatečné množství financí na provoz i instalaci kvalitního zabezpečovacího systému. V roce 1981 pak došlo i na rekonstrukci budovy. Roku 1991 dorazily do muzea i „evropské“ peníze a v polovině roku 1997 došlo k obnově sklepení, které rodina Mandralisca používala zejména pro skladování olejů. V téže době také byla zahájena spolupráce s podobnými institucemi, např. z Benátek. I díky tomu v současné době muzeum každoročně přivítá více než dvacet tisíc návštěvníků.

A co že zde tedy vlastně uvidíme nejzajímavějšího? Určitě sbírku obrazů neboli pinakotéku. Převážně sicilská díla pocházejí z období 15. až 18. století a mezi ta nejcennější patří – kromě již zmíněného Portrétu neznámého námořníka (jedná se však zřejmě o nějakého šlechtice) z období okolo roku 1470 – zejména o různé práce řecko – byzantské školy, Ukřižování nebo Nejsvětější Trojici z 15. století, Krista Soudce světa od Johannese de Matta z I. poloviny 16. století nebo o století mladšího Nevěřícího Tomáše Alonsa Rodrigueze. Z poloviny 17. století pochází také van Honthorstovo Zapření sv. Petra a povšimnout bychom si měli i dvou benátských vedut z dílny Michele Marieschiho.

Z – převážně neoklasicistními exponáty zastoupené - kategorie uměleckých řemesel bývá nejčastěji zmiňován v palácové kapli umístěný vyřezávaný dřevěný oltář z 18. století, neapolská terakota Biagio Giustinianiho, sklo muranského typu, krásná sedací souprava s hedvábným potahem nebo neapolský ebenový nábytek ze 17. století, který je vykládám slonovinou. Již zmíněné sbírky z archeologických nálezů v Cefalů a jeho okolí musíme uvést alespoň různou keramiku, mozaiky a olejové lampy.Tyto předměty pocházejí z období helenistického, římského i raně křesťanského. Zaujme jistě socha bohyně Demeter ze 4. století př.n.l., o dvě století mladší sarkofágy nebo předměty ze starověké lékárny.

Z rozsáhlé sbírky numismatické, která obsahuje i ražby některých řeckých a římských mincoven nebo emise přímo z mincovny v Cefalú, je považována za nejvýznamnější série mincí ze Syrakus. Ze sbírky malakologické si muzeum cení hlavně impozantního množství ulit a jiných schránek měkkýšů suchozemských, mořských i sladkovodních. Většina pochopitelně pochází přímo ze Sicílie. Poměrně cenná je rovněž sbírka ornitologická. Knihovna Mandralisca je umístěna v původním prostředí a nachází se v ní celkem asi 7.000 svazků, včetně textů ze 17. a 18. století, dvou prvotisků z přelomu 15. a 16. století a dvou námořních map ze 17. století.

Na závěr ještě informace pro případné návštěvníky muzea snad nejdůležitější.

Muzeum Mandralisca je otevřeno celoročně, každý den a v čase od 9,00 do 19,00 hod. Výjimku tvoří pouze svátky velikonoční i vánoční a Nový rok, kdy je muzeum otevřeno „pouze“ od 9,00 do 12,30 a od 15,30 do 19,00 hod. V červenci a srpnu je naopak otevřeno až do 23,00 hod., a tato otevírací doba občas platí i jindy, např. na konci kalendářního roku.

Vstupenka přijde na 6 euro, 4 eura zaplatí skupiny minimálně 10 dospělých a mládež od 11 do 15 let. Za 2 eura sem chodí školní skupiny a děti od 6 do 10 let, obyvatelé Cefalů mají vstup zcela zdarma. Pokud se v muzeu koná nějaká krátkodobá výstava, zvyšuje se vstupné o 1 euro.

Fotografování bez blesku je povoleno, bezbariérový přístup zajištěn není.