Bývalá radiotelegrafní stanice v Poděbradech

Když se člověk rozhodl jet do Poděbrad jak autobusem, tak vlakem, vždy dobře věděl, když uviděl dvojici radiových stožárů, že se k tomuto městu již blíží, že je do něj co by dup. Mnoho lidí si myslí, že jde o nějakou moderní záležitost, ale opak je pravdou, protože celý areál bývalé radiotelegrafní stanice náleží již svou historií do období I. čs. republiky, která svoji vyspělost prokazovala podporou mnoha moderních vymožeností, z nichž prim měla právě radiotelegrafie. Každý si dokázal spočítat, že v moderní době je prestižní zálžitostí získávat aktuální informace co nejdříve a také je dále do republiky i do světa stejnou cestou dostávat.

Místo bylo zvoleno kvůli několika přednostem, z nichž nejvýraznější byla dobrá vodivost zdejší půdy, poloha v ideální rovině a stálá hladina spodních vod. Pozemek o rozloze 700 x 420 m byl darován městem, přičemž vysoká vlhkost země si vyžádala to, že základy pro staniční budovu i pro stožáry musely být vybudovány na 9 m dlouhých a úplně zapuštěných železobetonových pilotách. Výjimečnost nové stanice prokazuje též zmínka v "Ottově obchodním slovníku. Dílu II. Části 2. Pie - Žurnál", kde nalezneme následující: "Přijímání bezdrátových zpráv dálo se nejprve kohaererem, nyní však tříkathodová lampa zatlačila úplně tento způsob přijímání. Československo má vesměs stanice lampové, jen radiocentrum v Poděbradech bude stanicí strojovou (se 2 alternatory)."

Areál radiotelegrafní stanice v Poděbradech, lidově zvaný jako "Rádiovka", byl vybudován v letech 1921-1924 jako prestižní zakázka Ministerstva pošt a telegrafů a sloužil především jako dlouhovlnný vysílač pro styk se zahraničím, jejíž parametry představovaly technologickou špičku své doby. Jednalo se totiž o centrum čs. radiotelegrafního provozu. Poděbradské radiocentrum mělo střechovitou anténu, nesenou uprostřed 2 železnými příhradovými stožáry, 150 m vysokými a o průřezu 2 x 2 m (uvnitř stožáru byl zřízen až na vrchol žebřík), a na obou stranách bylo po 12 železobetonových sloupech o výšce 18 m. Při nahodilém poškození se dala anténa spustit dolů na zem a po opravě opět vytáhnout nahoru. Jejich montáž provedli montéři firmy Krešl a spol. z Prahy pod dohledem francouzského dílovedoucího z kusů o délce 10 m, a to bez lešení. První stožár byl postaven za 30, druhý již za 21 dní, přičemž každý byl zajištěn třemi čtveřicemi ocelových lan, upevněných v různých výškách stožáru a zakotvených též v betonových blocích.

Přibližně uprostřed této dvojice stožárů byla umístěna vlastní radiostanice, jejíž přední jednopatrová část byla určena pro vstupní síň, laboratoř, malou lampovou radiostanici o 5kW a byty pro správce stanice a mechaniky. Zadní přízemní část sloužila v suterénu pro umístění olejových i vodních pump na chlazení elektrických strojů, ústřední topení a jiná pomocná zařízení. Vlastní strojovna byla situována v přízemí zadního traktu. Její vnitřní zařízení sestávalo zprvu ze 2 souborů vysokofrekvenčních alternátorů, soustavy Bethenod-Latour, o 50 kW v anténě. Každá stanice mohla pracovat samostatně na své anténě různou délkou vlny, takže de facto se jednalo o 2 vysílací stanice, každá o 50 kW. Avšak obě byly spojeny do jednoho celku, čímž se jejich dosah zdvojnásobil. V místnosti za strojovnou byly ještě umístěny 2 samoindukční cívky k měnění délky vysílané radiové vlny. Tato stanice, jejíž vzhled navrhl architekt Bohumír Kozák, zařízení dodala francouzská firma Société française radioélectrique a pilotové zakládání a betonování provedlo podnikatelství staveb Ing. Karla Herzána, byla ryze vysílací, naopak stanice přijímací byla vybudována u Prahy na Bílé Hoře a celý radiotelegrafní provoz byl řízen z radiotelegrafní ústředny na hlavní poště v Jindřišské ulici v Praze.

Zřízení této stanice si vyžádalo ještě další náklady, a to v podobě vybudování silnice z Poděbrad, jejíž prvotní odhadovaná cena byla 400 000 Kč a nabídkové řízení bylo vyhodnoceno 19. června 1924 na ministerstvu pošt a telegrafů. Dále se muselo rozhodnout, odkud se bude brát elektrický proud. Nakonec byla vybrána kolínská elektrárna, jako záloha byla určena elektrárna v Poděbradech a pro každý případ byla radiostanice vybavena vlastní elektrárnou s Dieselovými motory od firmy Českomoravská-Kolben a. s. (ČKD) Praha, která byla dokončena v roce 1926. První oficiální vysílání proběhlo 19. března 1923, kdy došlo ke spojení s Paříží, Bernem a Bukureští. To byl vysílač umístěn ještě v provizorním dřevěném objektu, resp. třetí vysílací stanice o 5 kW, jenž byl stržen po úplném dokončení hlavní budovy, kam byl také přestěhován. Od února až do dubna 1926 byl v radiostanici namontován triplér, zařízení pro účelné zkrácení délky vlny alternátorů.

Díky státnímu zájmu byl areál několikrát zmodernizován a doplňován o nové stavby i technologie. Vysílání totiž hatila řada problémů. Jedním z největších bylo to, že nebylo spojení na velké vzdálenosti - do USA. Kvůli tomu došlo v roce 1934 k vypracování projektu nové krátkovlnné stanice a spolu s tím se dlouhovlnná stanice dočkala své modernizace. 31. srpna 1936 stanice oficiálně zahájila cizojazyčné vysílání Československého rozhlasu do Severní Ameriky, kdy najela do provozu v předchozím roce zakoupená dvojice krátkovlnných vysílačů Marconi a vysílač SWB9/30 o výkonu 34 kW. S německou okupací došlo ke změně její náplně, neboť sloužila téměř pouze armádním potřebám, pokud pomineme 2 hodiny českého vysílání denně. Ve 40. letech 20. století došlo k přístavbě stanice, jež nadále sloužila pro krátkovlnné vysílání, přičemž její využití bylo v rukou Radioústředny Praha, ČTK, ministerstva vnitra a národní obrany. V letech 1954-1988 sloužila jako rušička zahraničních rozhlasových stanic - Hlasu Ameriky, Svobodné Evropy, Deutsche Welle i BBC, prostě všech těch, které vysílaly v české nebo slovenské jazykové mutaci a jejich náplň byla v rozporu s komunistickou ideologií. Samozřejmostí byl tehdy sovětský dohled nad stanicí a údajně odsud měla probíhat některá zašifrovaná vysílání KGB a StB, což se však nedá jednoznačně doložit a je jen ve formě lidových vyprávění. V letech 1989-1991 došlo k překotvení stožárů a v roce 1997 byl na jižním stožáru umístěn nějakou dobu vysílač GSM.

Původní funkci sloužil až do třetí čtvrtiny 20. století, kdy se s rozvojem radiového provozu přes družice staly zdejší technologie zastaralými a koncem století došlo k jejich demontáži (dlouhovlnná anténa byla snesena roku 2000). Architektonicky však budova zůstala v původním stavu. Nějakou dobu tu bylo školicí středisko radiokomunikací, ale vzhledem k nepotřebnosti tohoto areálu došlo v roce 2005 k jeho prodeji golfovému klubu GOLF CLUB PODĚBRADY z. s., jenž tu sídlil od roku 1999. 3. května 2004 se objekt navíc stal památkově chráněným (viz https://pamatkovykatalog.cz/radiostanice-2282778), i když golfový klub následně žádal o zrušení památkové ochrany 2 příhradových kotvených anténních stožárů kvůli jejich havarijnímu stavu, jenž byl zjištěn roku 2016 při jejich prohlídce pražskou firmou EXCON, a. s. Této žádosti však nakonec nebylo vyhověno. V roce 2019 ho získal soukromník a golfový klub zde zůstal jako prostý nájemce.

Bývalá radiotelegrafní stanice v Poděbradech na mapě