Brémy, město obchodníků, námořníků a rebelů

Když procházíte starobylým centrem Brém, máte pocit, že jste se ocitli v nějakém menším malebném městě. A ne v druhém největším námořním přístavu v Německu, s víc než půl miliónem obyvatel.

Většinu brémských zajímavostí najdete právě tady, v centru, téměř na pětníku. Jednou z nich je třeba vyhlášené vinařské sklepení Ratskeller přímo pod impozantní goticko-renesanční radnicí. Funguje přes 600 let, a jeho součástí je také obchod s vínem. Nabízí víc než 650 druhů německých vín.

Ve sklepech mají pozoruhodnou sbírku i těch archívních. Nejstarší je z roku 1653. Jde o tzv. Rüdesheimer Mischsatz. Podle sklepmistra se dá stále pít. Má aroma sušeného ovoce a chutná jako polosuché sherry. Bohužel je ho možné ochutnat jen velmi vzácně, ani se neprodává. Je to spíš rarita. Některá archivní vína, včetně těch ze 17. a 18. století, se občas objeví v aukcích. Ceny za lahev o objemu 0,375 l se mohou pohybovat 1 900 – 2 900 euro, ale třeba Rüdesheimer Apostelwein z roku 1727 nabízeli za 12 900 euro. Všední realita zdejšího obchodu s vínem je však úplně někde jinde. Většinu běžných německých vín tady koupíte za 10 až 20 eur.

Ve středověkých prostorách pod radnicí objevíte také restauraci Ratskeller, kterou zdobí historické klenby a vyřezávaná čela velkých sudů na víno. Lze tu ochutnat místní speciality a několik druhů piv. Pokud rádi pijete to nefiltrované, jako já, poptejte se po Haake-Beck Kräusen.

Se zbraní v ruce

V centru Brém budete marně hledat pyšný hrad nebo oslňující zámek. Zato tady stojí luxusní domy měšťanů, už zmíněná radnice a desetimetrová socha legendárního rytíře Rollanda z roku 1404, která se stala symbolem svobody, nezávislosti a obchodních práv města.

To má svůj důvod. K rozvoji a ekonomickému růstu Brém přispěli hlavně obchodníci, měšťané a řemeslníci. Rolland tu stojí se zdviženým štítem a taseným mečem, navíc s čelem obráceným přímo proti hlavní brémské katedrále sv. Petra (původně románské). Ta nebyla jen svatostánkem, ale také jakýmsi symbolem moci někdejšího arcibiskupa, který vládl městu a okolí. Právě na katolické církvi si museli měšťané svou svobodu a práva vybojovat, nakonec i se zbraněmi v ruce. Pomohlo jim to, že se stali členy vlivného obchodního spolku hansovních měst.

Zaujalo mě, že zhruba půlmetrovou vzdálenost mezi ostny, které má rytíř Rolland na kolenou svého brnění, prý obchodníci používali místo metru, jako neformální, ale všeobecně přijímanou míru, třeba při prodeji látek. Prostě sochu využívali i prakticky. Radnice a Rolland jsou dnes na seznamu památek UNESCO.

Pohádka jako symbol

Když se projdete centrem, zjistíte, že Brémy mají dodnes trochu uvolněnou a tolerantní atmosféru, ale také rebelské rysy. Na začátku pěší zóny například narazíte na chodníku na bronzové sochy stáda prasat, selátek, pastýře a jeho psa. Děti na sochy lezou a dospělí na nich často sedí nebo si je fotí. Prostě je neberou jako nedotknutelné umění, ale jako milou zajímavost a zábavu. Sochy zaplatili majitelé obchodů na pěší zóně.

Neslavnější sochu Brém najdete u radnice, kousek od vchodu do radniční restaurace Ratskeller. Zobrazuje čtyři zvířátka (osla, psa, kočku a kohouta), která stojí na sobě. Jsou ztělesněním stárnoucích zvířat ze slavné pohádky bratří Grimmů (Brémští muzikanti). Protože se k nim jejich páni nechovali dobře, vydala se do Brém. Chtěla se tam živit muzikou. Cestou narazila v lese na chaloupku loupežníků. Byla už temná noc a co teď? Rozhodla se, že je vyděsí příšernými zvířecími zvuky, které proříznou noc. Loupežníci se skutečně vylekali a utekli. Zvířátka obsadila chaloupku, ve které pak spokojeně žila. I když do Brém nikdy nedorazila, město je využívá jako svůj současný symbol. Místním je sympatická snaha nečekat a vzít svůj osud do vlastních rukou. Také se jim líbí, že slabší zvítězili nad silnějšími, a to díky odvaze i chytrosti. Fakt, že si město udělalo symbol ze zvířátek, která vyšla do Brém, ale nikdy tam nedorazila, hezky ilustruje obchodního ducha místních lidí.

Žertovnou atrakcí města je kovový poklop v chodníku naproti radnici. Má v sobě škvíru. Když do ní vhodíte minci, ozve se hlasité hýkání nebo další zvuky některého ze čtyř zvířátek.

Větrný mlýn v centru města

Další místní kuriozitou se stal větrný mlýn u jezírka v parku na okraji centra. Kdysi stál uvnitř hradeb. Při obléhání umožnoval obráncům města umlít si mouku a upéct chleba. Takže bylo složitější je vyhladovět. Tento mlýn vznikl v roce 1699 a prošel přestavbou v roce 1898. Hezky doplňuje romantické kulisy města. Dnes je v něm restaurace a kavárna.

Když od radnice zamíříte k nedaleké řece Weseře, přijdete na nábřeží Schlachte. Kdysi tu byl přístav, do kterého mohly vplouvat obchodní lodě, ale ne všechny, proto brémští založili přístav Bremerhaven. Dnes stojí brémský přístav dál po proudu Wesery, a ten v Bremerhavenu leží na břehu moře, 70 km vzdálený, ale oba se organizačně propojily. V Brémách vznikla u řeky pěší promenáda s cyklostezkou, hospody, bary a restaurace. Večer, obzvlášť za pěkného počasí, tu bývá živo.

Můžete tady ochutnat nejrůznější dobroty, včetně místních specialit. Třeba Bremmer Knipp, tedy ječné kroupy smíchané s jemně nasekaným vepřovým bůčkem, příjemně okořeněným a trochu osmahnutým. Jako přílohu nejspíš dostanete brambory a kyselou okurku. Mně víc chutnal jednoduchý rybí sendvič (Fischbrötchen): šťavnatý sleď s cibulí, okurkou a majonézou.

Nejmenší dům v Německu

Ze Schlachte se můžete vrátit k radnici také přes Schnoor, nejstarší čtvrť města. Má hezky udržované úzké uličky, domky bývají často hrázděné nebo pěkně barevné. Najdete tu romantická a tajuplná zákoutí i řadu kuriózních staveb. Třeba nejmenší dům v Německu. Má jen 4 m2 obytné plochy a terasu na střeše, s dvěma křesly. Vede na ní žebřík přímo kolem sprchy. Domek si můžete pronajmout a přespat v něm.

Ve čtvrti kdysi bydleli rybáři, námořníci, tesaři nebo třeba provazníci (schnoor znamená provaz). Dnes je to oblast zaměřená na turisty, která má přes to hezkou atmosféru.

K radnici do centra se můžete vrátit také přes uličku Bötcherstrasse. Zdejší cihlové domy nechal v duchu expresionismu postavit bohatý obchodník s kávou a mecenáš umění Ludwig Roselius (1874–1943). A sice ve dvacátých letech minulého století. Chtěl podpořit umělce i město, a také přilákat návštěvníky. To, že ojedinělý umělecký projekt vznikl právě tady, má své důvody. Brémy vždycky byly dost otevřené pohybu zboží, lidí i myšlenek. Turisty láká do Bötcherstrasse také originální zvonkohra se zvony z míšeňského porcelánu. Mají jemnější zvuk než ty bronzové a jsou umístěné mezi štíty dvou vysokých domů.

Pokud jde o kávu, byla velice důležitým druhem zboží, které proudilo přes přístav v Brémách nebo v Bremerhavenu. A je tomu tak dodnes. Znalci označují Brémy, s jistou nadsázkou, za německé „hlavní město kávy“. I proto stojí za to navštívit zdejší kavárny, třeba Johann Jacobs Haus, Juli liebt Kaffee nebo Harbour Coffee.

Ve městě je ale řada dalších turistických atrakcí. Víc se o nich dozvíte na www.bremen.de/tourismus

Petr Veselý, foto autor