Bohuslavice u Zlína - Památník a partyzánský bunkr v Zákopaničí

Členitá krajina Vizovických vrchů v okolí obce Březnice se za druhé světové války stala centrem protifašistického odboje na Zlínsku. Většina místních se do něj zapojila již na jaře 1939. Vyšší odbojářské vedení rozhodlo, že se jeho hlavním působištěm stanou horní březnické paseky jménem Křiby. Ty jsou rozprostřeny na odlesněném hřebeni vybíhajícím sem od Pinduly. Dolů k vesnici se od nich svažují rozsáhlé pastviny a louky. Na opačné jižní straně od usedlostí ke břehům Černého a Oskorušského potoka svahy klesají nepřehledným lesním terénem, kde bylo vykopáno celkem 9 bunkrů. V nich pak v těžkých podmínkách přežívali příslušníci protifašistického odboje z Hodonínska, kteří utekli před gestapem, dále pak uprchlí sovětští zajatci a mladí muži z Březnice, kteří odmítli nastoupit na nucené práce v říši. Vesničané a pasekáři je tajně zásobovali proviantem, šatstvem a dalším, nezbytným k přežití. Největší bunkr byl zbudován v lokalitě „Zákopaničí“ ve stráni nad Oskorušským potokem v blízkosti Bohuslavic u Zlína.

Začátkem roku 1943 nastala krutá zima. 29.ledna gestapo zatklo dva místní lesníky, kteří nevydrželi mučení a prozradili gestapákům umístění bunkru v Zákopaničí. Vzápětí k němu vyrazilo na 200 německých vojáků a příslušníků gestapa a lokalitu obklíčilo. Při zásahu přišel o život partyzán Jan Kozmík a Alois Slováček, další – Josef Slováček byl postřelen.

V Březnici pak bylo zatčeno 64 mužů, žen a mladistvých a nad obci se vznášel přízrak hrozby v podobě jejího vypálení, čímž si už předtím prošli obyvatelé Ležáků a Lidic. K.H.Frank nakonec usoudil, že počet zadržených je v poměru k počtu obyvatel dostatečně veliký a obec hroznému údělu naštěstí unikla. I tak ale Březnice přišla o 19 svých obyvatel, kteří byli fašisty ve vězení umučeni anebo popraveni.

 

Bunkr v „Zákopaničí“ prošel v sedmdesátých letech minulého století rekonstrukcí a 19.září 1976 byl spolu s památníkem slavnostně odhalen. (Tohle místo... a pak hlavně okázalá mohyla na hřebeni na Křibech jsou dodnes připomínkou protifašistického odboje na Březnicku v poslední světové válce.)

Protože k památníku a partyzánskému bunkru nevede žádná značená tur.trasa, rozhodl jsem se k němu (podle map.com) dostat od hřebenové cyklotrasy 5055 a bezejmenného vrcholu s nadm.výškou 450 m. Od něj směrem k jihozápadu nejprve klesal průsek, jenže svažující se les byl směrem k bunkru naprosto neprostupný, takže nezbylo než klesnout průchodnější částí hvozdu až k lesní zpevněné cestě. A po ní již téměř po vrstevnici dokráčet k chodníku vedoucímu nahoru k bunkru. V těchto místech mne čekala hned dvě překvapení: tou první byl u cesty umístěný dřevěný směrovník, druhým větším pak to – že chodník stoupající k památníku a bunkru přes několik lesních hrbů byl po celé délce z obou stran lemován spojenými kuláči a vysypán bílým štěrkem.

Po zhruba 200 metrech chůze jsem vystoupil na plošinu s pietně upraveným místem. Nachází se na něm mohyla vyskládaná z žulového kamene a opatřená deskou s reliéfem partyzánského samopalu a květin a s nápisem PAMÁTCE ODBOJÁŘŮM BŘEZNICKA. Vedle je vchod do bunkru. Krytou chodbou je možno po schodech sestoupit až k vlastní „zemljance“, do níž se dá nahlédnout otvorem po vysazených dveří vpravo. Jedná se o prostou obdélníkovou místnost vyzděnou z cihel. Pozor – dno bunkru se nachází o kus níž pod našimi nohami a hrozí nebezpečí úrazu! Ostatně, bez nějakého svítidla zde ani nemá cenu sestupovat, mně k osvícení prostoru posloužil blesk fotoaparátu.

Nahoře je před vchodem do bunkru umístěna další pamětní deska s vystupujícím, leč dnes již zcela nezřetelným textem. Ten si ale můžeme přečíst na vedlejší informační tabuli. Pietní místo doplňuje veliký obdélný a zastřešený odpočinkový altán s dlouhým stolem a lavicemi.

Já odtud poté zamířil po lesní zpevněné cestě nad pravým břehem Oskorušského potoka do Bohuslavic u Zlína k busu, ale doma podle map zjistil, že k němu vede i trochu jednodušší přístup: od zastávky busu „Buhuslavice, u Zlína, Sokolovna“ 150 m podél hlavní silnice k jihu a tady u kamenného kříže zabočit směrem na východ po asfaltce, procházející nejprve zástavbou s rodinnými domy a poté menším průmyslovým areálem. Za ním se komunikace mění na zpevněnou cestu. Ta se před soutokem potoků větví, my pokračujeme pravou odnoží mírným stoupáním lesem. Cesta se několikrát stáčí velkými oblouky po úbočí lesních svahů a poté nás už téměř po rovince přivede až k rozcestí s chodníkem k památníku a bunkru. Z Bohuslavic je to až k němu celkem asi 2.5 km.