Bludov – Zapomenutý pomník u Heleniny skaly

Za okrajem Šumperka při stávajícím vedení souběhu dvou prvotřídek 11+44 na úpatí kopce, kterému se obecně říká Bluďák, v podstatě jinak žádné zvlášť oficiální název, protože to ani pořádný kopec není, jen cesta vede přes vrch. Tedy vraťme se k úvodu, míříme-li od města z návrší u židovského hřbitova je první odbočka vlevo místní komunikace k vrakovišti a čistící stanici odpadních vod. Na tuto odbočku navazuje mírné rozšíření cesty a další odbočka na polní cestu směrem k lesu, spíše lesíku, který pokračuje po svazích nad železnicí až k nádraží Bludov, kde se rozkládá VKP (významný krajinný prvek) Bludovská stráň. Ale zůstaneme pořád na začátku lesa. Pokud bychom se vydali podél lesíka více vzhůru , dojdeme k lokalitě zahrádek, které se říká Hambalek (hambálek je takový ten příčný trám pod vrcholem krovu), pokud půjdeme kousek dál dojdeme k další mírné odbočce, kterou nemůžeme minout, i kvůli viditelné závoře.

Kdysi tam byla cedule zapovídající vstup, protože tu hrozilo ohrožení života.

Prapůvodně to ohrožení spočívalo v těžbě stavební hmoty, písku. Písek se obvykle těžíval všude kde to šlo a nemuselo se kopat nijak hluboko. Důvod byl i v tom, aby se stavební činnost moc neprodražila. Pokud byl majitel pozemku šikovný, mohl si přijít na zajímavý obnos. Po pozemkových reformách v 19. století se tak i část pozemků dostala mezi bludovské sedláky. Bonita půd s pískovým podložím většinou nebyla nijak valná, takže využití ke stavebním potřebám se nabízelo. Tak vznikla i pískovna dnes zvaná Helenina skála, přesněji po místním skala. Pozemky patřily více bludovským majitelům (např. Kotrlý, Zatloukal). Písek používali k soukromým potřebám, ale plnivo bylo použito i na veřejné stavby (fasáda kulturního domu).

Písek se tu dobýval ještě v 70. letech minulého století, v 80. letech tu vznikla střelnice, kterou využíval hlavně Veřejná bezpečnost, případně různí svazarmovci (ti ale měli vlastní v Temenici).

Po roce 89 střelnice fungovala pololegálně až nelegálně, časem zmizelo nebo se rozpadlo oplocení, až byla střelba v podstatě zakázaná.

Bludovští ochránci přírody navrhli aby tu vzniklo nějaké biocentrum, pozemky jsou ale soukromé a místo toho je tu dnes spíše bordel. Ne tedy vykřičený dům, ale občasná skládka různého materiálu, většinou stavebního rumu, přebytků hlíny ze stavebních základů apod.

Poněkud překvapující je tak fakt, že místo, kde není velký cestovní i turistický ruch dnes u vstupu zdobí pomník věnovaný památce hrdinů od Sokolova nebo Dukly. Upomínka je tvořena kovovou deskou umístěnou na větším mírně opracované bloku kamene (skoro skály). Kámen s užší základnou je ukotven do betonového základu s lemem dlažebních kostek. Pomník je natolik zvláštní v této lokalitě, že se nabízí myšlenka, nebyl-li sem neznámo kdy přemístěn z nějaké „exponované“ lokality, protože o této památce není nijak zvláštní povědomí jak v Bludově, tak i v Šumperku.

Záměrně uvádím na prvním místě Bludov. Lokalita totiž skutečně patří katastrálně této obci, ačkoliv dnešní město je zdánlivě blíže. Katastrální hranice prochází poblíž, zčásti po nedaleké železniční trati, dál pak za židovským hřbitovem, areálem bývalých silnic (Renault) a pak zhruba směrem na vrchol Chocholíku.