Arménie - tržiště Vernissage

Při toulání po Arménii jsem si vzpomněl, že jsem kdysi viděl v televizi pořad o zajímavém tržišti v Jerevanu. Nepamatoval jsem si však název, ani místo konání. A tak jsme se zkoušeli ptát, například v Jerevanu na autobusovém nádraží a nakonec jsme se k nějakým údajům dopracovali.

Poslední den našeho pobytu sice venku prší, ale ubytování musíme stejně ráno opustit a tak jsme se rozhodli zkusit najít zmiňované tržiště. Franta zůstává v jídelně u autobusového nádraží, zahání hlad a hlídá batohy. Já s Drahošem jdeme do města. Při pohledu na zataženou oblohu nám je jasné, že to bude mokrý výlet. Ale ani déšť nás nemůže odradit od návštěvy tradičního sobotního trhu. Je údajně otevřen celoročně, ale pouze o víkendech. Informaci, že se koná i v neděli nemáme ověřenou.

Při včerejší procházce jsme získali představu, kde by se měl konat. Jdeme z autobusového nádraží pěšky směrem do centra. Asi po 500 metrech míjíme nalevo továrnu na jeden z nejznámějších a nejžádanějších arménských koňaků, který je pojmenován jako posvátná hora Arménů, Ararat. Po nábřeží pokračujeme dále na most, z kterého je hezký rozhled. Z mapy se dovídáme, že se jmenuje „Мост победи“ neboli „Victory Bridge“. Následuje chůze po ulicích Argishti street, Italy street a Varzeg Sargsian street až k náměstí Republiky, ze kterého jdeme skoro přímým směrem ještě 200 metrů po třídě Nalbandyan. U první křižovatky objevujeme na pravé straně venkovní bazar, tržiště Vernissage. Cesta nám sem trvala asi dvacet minut.

Přicházíme včas, právě se zde začíná prodávat všechno možné i nemožné. Prohlížíme si haldy konzumního, asi ne moc kvalitního zboží, CD se „zcela jistě“ originálními nahrávkami, duše do bicyklů, součásti motorů, cigarety, spodní prádlo, vodku, staré fotoaparáty a dalekohledy, plácačky na mouchy, arménské odznaky, vlaječky, plakáty, ale naštěstí také stánky arménských řemeslníků s Krásnými a typickými arménskými produkty. Na ploše mezi ulicemi Aram street a Buzand street vidíme také obrazy, koberce, staré sbírky mincí a medailonů, šperky, knihy, vyřezávané ze dřeva, pěkné krajky, ručně vázané koberce, výšivky, keramiku, plakáty, jídlo, nářadí, dílů pro elektroniku a dokonce i domácí zvířata. Vzhledem k počasí se bohužel jedná asi jenom o zlomek toho, co zde lze spatřit v sezóně za svitu sluníčka.

Na déšť jsou však prodávající připraveni, mají nad sebou i mezi stánky nataženy velké plachty, pod kterými schovávají své „poklady“. Návštěvu tohoto místa mohu určitě doporučit. Jednak zde člověk vidí spoustu zajímavých věcí i lidí, jednak se tady můžou také nakoupit dárky domů před odletem, jak jsme učinili my. Myslím si, že Vernissage je ideálním místem, kde lze poznat chuť Arménie. Řekl bych, že to je tržiště, které není určeno pouze pro turisty, nýbrž se jedná o jistý (asi konstantní) prvek kulturního i obchodního života v Jerevanu.

Na jarmarku se procházíme mezi ulicemi Nalbandian a Khandjian přes čtyřicet minut. Zpátky k nádraží jdeme také v dešti a také pěšky.

Při této i předchozích procházkách po hlavním městě mne fascinovala schopnost Arménů přecházet několikaproudové silnice na červenou. Mají na to svůj systém. Chodec vždy popojde v určitém intervalu o jeden pruh dále a čeká, až se mezi proudem aut vytvoří alespoň několikametrová díra, a v ten moment se posune o pruh dál. Svítí-li na semaforu zelená barva, postup je obdobný, v žádném případě to neznamená, že se může silnici přejít, aniž by dal člověk autům přednost.

*