Albrechtice, hřbitov, jaký jinde nenajdete.

Albrechtice nad Vltavou, hřbitov  •  Fotografie (29)  • Foto: Bohumir

Vstoupit do fotogalerie (29 fotografií)

Albrechtice nad Vltavou, kout hřbitova

Albrechtice nad Vltavou, kostel sv. Petra a Pavla

Vstoupit do fotogalerie (29 fotografií)

Když jsem četl slova velkého obdivovatele jižních Čech, spisovatele Ladislava Stehlíka o Albrechticích nad Vltavou bylo jisté, že jednou budou místem, které navštívím. Člověk sice míní, ale skutečnost je jiná. Až po letech, když jedeme autem z Písku do Týna nad Vltavou a po překonání Píseckých hor klesáme do údolí Vltavy, nás přibrzdí tabule před vsí. Tady je přece ten zajímavý hřbitov, bleskne mně hlavou, a tak po chvilce stojíme na malém náměstíčku. Věž kostela je ukazatelem, kam jít a po pár minutách otevíráme hřbitovní vrata. Uprostřed stojí Kostel Sv. Petra a Pavla, původně románská stavba z 2. poloviny 12. století. Baroko se tady, jistě na škodu svatyně, postaralo o dnešní vzhled. V románském slohu zůstaly okna v 1. patře věže, půlkruhová apsida a tribuna se dvěma sloupy s nádhernou křížovou klenbou. Nejcennější jsou ale románské fresky v klenbě presbyteria s námětem Posledního soudu. Vše ale zastiňuje hřbitov, na kterém bylo v letech 1841 až 1854 postaveno 108 půvabných kapliček s výjimečnou malířskou výzdobou. Na počátku všeho byl zdejší farář Vít Cíza. Nechal postavit kapličku nad hrobem své matky a sestry. Kaplička zlákala ke stejnému počinu zdejšího mlynáře a starostu, který vedle postavil další. Zdejším se kapličky zalíbily natolik, že rostla jedna za druhou. Navíc zde působil malíř František Mikule z Jinína a krása byla na světě. Protože pan farář znal své ovečky dokonale a věděl o nich skoro všechno, tak každému na jeho poslední cestu složil verše, které velmi vtipně zobrazily život zesnulého. Můžeme si přečíst o všech možných povoláních, chudých či bohatých. Tak zde najdeme vedle žebráka, mlynáře, který se utopil při povodni, školní dítě, které zahynulo ve vánici či vojáka, který bojoval v napoleonské válce. Zbývá dodat, že i pan farář se dočkal kapličky a pro úplnost přidal jméno druhého malíře, kterým byl František Peterka. Čas dávno předal do historie tento půvabný příběh. Nám zbyly, nejen krásná památka a i místo, kde je příležitost zamyslet se nad smyslem života a snad se i trochu nechat ovlivnit dobou, kdy lidské vlastnosti měly jinou hodnotu. Musím přiznat, že se sem rádi vracíme načerpat do duše klid a optimismus, který dnešku tolik chybí.

Autor: Bohumir

Další články autora: 1660

hodnotit kvalitu příspěvku | nahlásit příspěvek redakci

Sdílet s přáteli