Zimní Vambeřice

Poutní tradice má u nás dlouhé a hluboké kořeny a je jedno, o jakou část naší vlasti jde. U nás na východě Čech jde zejména o Chlumek u Luže, Malé Svatoňovice, Rychnov nad Kněžnou, Horu Matky Boží u Králík, Jičín, Homoli u Sudslavi, Moravskou Třebovou, Broumov, Bozkov, Knířov či Chrudim, ale mnoho poutníků od nás míří stále za hranice do Kladska, jehož fenoménem jsou ještě od dob, kdy tato krajina náležela k Čechám, Vambeřice, původně známé jako Alberndorf či Alberinivilla, později přezývané i jako Bambeřice, jejichž chrám Páně byl doložen již v roce 1477, i když jejich sláva vystoupila do výše až v období baroka.

Tam konali naši předci své poutě buďto samostatně, nebo v rámci různých procesí, z nichž je asi nejznámější procesí z Opočna, které vzniklo počátkem 18. století ve spolupráci královéhradecké konsistoře a opočenského panstva, aby se vykořenily ze zdejšího lidu husitské a vůbec nekatolické "bludy", neboť tato pohorská krajina se přímo nabízela k tomu, že se zde ukrývaly různé náboženské směry, někdy dokonce jen na rodinné úrovni. První Mariánské procesí vyrazilo z Opočna do Vambeřic a Varty v roce 1738 a jeho hlavním úkolem bylo zapůsobit na srdce a mysl jednotlivce, jenž měl pohledem na obrovskou až nadpozemskou krásu padnout přímo na kolena a stát se vnímavějším pro římskokatolické obřady. Člověk přímo obdivuje, jakou cestu tito lidé v dobách neexistence veřejné dopravy dokázali, protože jejich pouť z Opočna přes Dobrušku, Dušníky a Vambeřice do Varty a zpět trvala zpravidla 5 dní.

Tento současný komplex z let 1715-1720 při prvním pohledu připomíná inspiraci Svatou Horou u Příbramě, zejména však vstupní fasádou, když se podíváme z vambeřického náměstíčka přes shodiště vzhůru. Rovněž ambity obklopený chrám Páně připomíná v mnohém naše české kostely. Jeho hlavní část se nachází na půdorysu protáhlého osmiúhelníku a je vepsán do obdélníku masivních kamenných zdí, přičemž stroze traktovaný interiér je po obvodu členěn obdélnými a polokruhově zakončenými kaplemi a nad nimi obdobně formovanými emporami. Uvnitř je pak svatostánek zaklenut kupolovými klenbami s lunetami, které spočívají nad podloženými pilastry s kladími. Právě oválný presbytář nám připomene zámecký kostel ve Smiřicích a v některých věcech zde můžeme najít též inspiraci špitální kaplí Nejsvětější Trojice v Teplé (1692-1699) a kostelem Narození sv. Jana Křtitele v Úterý (1695-1698), ale různých prvků sakrálních částí z Čech bychom tu mohli objevit ještě více, pomalu každý si přijde na své a může uvidět něco, co mu připomene rodná místa.

Vzhledem k tomu, že v období největší slávy sem putovalo na 100 000 poutníků, tak není nic divného, že Vambeřice byly nazývány slezským Jeruzalémem, čemuž napomáhala podobnost zdejší krajiny s biblickými místy a stejně tak místní pojmenování. Když staneme před 33 schodovými stupni, jež mají připomínat věk Ježíše Krista, tak nás prostě musí uchvátit chrám Páně impozantních rozměrů a podoby, ať již jsme věřící, nebo ne. K tomuto navíc připomeneme zázračný obraz Panny Marie na hlavním oltáři, ale i tak nebudeme stále hotovi, protože chybou by bylo nezmínit též jiné Bibli a Jeruzalém připomínající stavby, zvláště pak protější Kakvárii se 47 schody a 58 kapličkami s dřevěnými sochami v životní velikosti, kde svého času žil dokonce poustevník. Před farou je pak situován mramorový pomník Daniela hraběte z Osterbergu, který se zasloužil o výstavbu vambeřického komplexu, obnovu místní fary a mnoho dalších věcí, i když připomínky zázračného obrazu Panny Marie pochází již z roku 1218. Nebýt však toho, že se stal iniciátorem protokolu o zdejších zázracích 7. června 1678 a 30. května 1679, jenž také spolupodepsal s radkovským starostou Maierem a měšťany Johannem Heinrichem Seidelem z Kladska a Christophem Geierem z Radkova, tak by se Vambeřice nejspíš nedočkaly ani obnovení vlastní fary v roce 1679, kdy sem přišel P. Martin Beck, natož nějaké obří poutní tradice. Vybudování Kalvárie v letech 1683-1699, kde v letech 1684-1685 vznikl vedle Božího hrobu hospitál a postupná výstavba kostela v letech 1695-1710, o níž se spíše zasloužili vambeřičtí faráři, protože do této investice se výše jmenovanému vlastníkovi příliš nechtělo, však změnily tuto osadu k nepoznání a díky tomu je tím, čím je. I když musíme ještě říci, že Vambeřice měly velké štěstí, když se v letech 1695-1698 nekvalitně vybudovaný a materiálově ošizený původní chrám Páně málem zřítil a byl ke sloužení bohoslužeb nejen nevhodný, nýbrž přímo životu nebezpečný, že se objevila nová vrchnost v podobě Franze Antona hraběte z Götzenu, jenž koupil vambeřické panství od Osterberga za 60 000 zlatých a prvním jeho krokem bylo zbourání starého chrámu Páně a vystavění kostela v dnešní podobě, i když menšího o 2/3 než byl ten původní. Přesto ho do kompletního dokončení v roce 1723 vyšel na 17 280 zlatých, 13 krejcarů a 3 haléře, což byla na svou dobu horentní suma, ale to vše lze dohledat v mnoha knihách a publikacích, které se Vambeřic dotýkají a nerad bych opakoval již mnohokrát zmíněné.

Jako zajímavost na závěr ještě uvedu to, že sem svého času zavítal též spisovatel Karel Václav Rais, jenž ve svých pamětech na to zavzpomínal takto: "Vambeřice jsou v Kladsku, obec německá, ale v době poutí se až od hranic rozléhávaly české písně; to Němečkům nepřekáželo, přinášeliť poutníci i svoje groše." A ještě jednu věc bychom mohli připomenout, a to pověst o Vambeřicích a konci světa. Na střeše kostela má být prý ukrytý rybník, v němž plují kousky ryb. Až se spojí dohromady a tyto ryby obživnou, pak si lidé mohou být jisti, že přichází soudný den čili armagedon. A jak vidíte z přiložených snímků, tak doopravdy stojí za to se do těchto míst vydat a nemusíte jen autem nebo hromadnou dopravou. Stačí se svézt do Božanova a odtud přes Radkov je to pěšky kousek, tedy pro někoho jako já.

Zimní Vambeřice na mapě