Do Šumperka jezdí sv. Martin na průmyslovém koni – na Háj ale nevyjel

Tak se naše město stalo menší mediální hvězdou, když nějaký nádražák nafotil pocukrované nástupiště. Jak jsme se dozvěděli, šlo o jev nazývaný průmyslové sněžení.

To v našich končinách není zas jev tak moc výjimečný. Díky poloze v kotlině pod horami a převažujícím větrným podmínkám máme v nejchladnějších měsících celkem pravidelně celou oblast zakrytou nízkou oblačností. Když jsou mraky dostatečně nízko, skoro na zemi, snadno se stane, že se zkombinuje námraza i z drobným sněžením. Takže podobná situace nastala den před svátkem sv. Martina a jak se ráno dívám z okna, je to trošku jako přes kopírák, ačkoliv té poletující zmrzlé vody je vidět trošku míň. No a protože v neděli po ránu bylo vidět, že slunce se snaží mlhu prorazit, nedalo mi to než vylézt na blízký kopec Háj, kterému láskyplně říkáme Senová.

Už pod lesem bylo sluníčko nad mrakem a se stoupající výškou se odhalovalo širší okolí.

Pod inverzní pokličkou bylo hlavně to co je v jižních směrech. Kopce, které mají větší nadmořskou výšku než 500 metrů se úspěšně z nízkých mraků odhalovaly.

Vzal jsem to takovou klasickou trasou, to je po žluté TZ od Bludovské ulice, což je skoro nejkratší přístupová trasa k vrcholu.

Za sedélkem Červeného kříže po zelené (trošku s odbočkami, pod vrcholem Háje je pár nových mýtin). Jak je hezky, rozhledna bývá otevřená a výletníků bylo poměrně málo (k jejich škodě). I díky tomu se stalo, že na nějakou dobu jsem byl na rozhledně sám. Pravidelně chodím na Nový rok, ale to bývá pro změnu nával a leckdy nemusí být nic vidět. Takže pro tentokrát jsem to využil důkladněji.

Zpět většinou chodím po červeném psaníčku, někdy přes Chocholík, tentokrát pro změnu ale po úbočí se zelenou TZ. Na Bludovečku posilňujícího panáka (už bývá chladněji). Pak po modré zpět.