TURISTIKU PODPORUJÍ
59 402 turistů a cestovatelů
94 455 výletů, turistických cílů, tras a cestopisů
1 004 844,- odměny za články
Vyberte, co Vás zajímá v oblasti Německo
Tipy na výlet vybrat: vše / nic
 ↓ 
Druh vybrat: vše / nic
Do přírody
Na golf
Na hory
Na kole
Se psem
Vinařská turistika
Za gastronomií
Za kulturou
Za sportem
Náročnost vybrat: vše / nic
Pro zdatnější
Romantika
Rodina s dětmi
Délka vybrat: vše / nic
Vycházka - půldenní
Celodenní výlet
Putování (více dnů)
Turistické cíle vybrat: vše / nic
 ↓ 
Doprava vybrat: vše / nic
Autobusová zastávka
ŽST
Letiště
Žel. stanice
Žlab
Města, obce, vesnice vybrat: vše / nic
Hlavní město
Městečko
Město
Městská část
Městys
Místní část
Náměstí
Osada
Přístav
Samota
Ulice
Vesnice
Ostatní vybrat: vše / nic
Bivak
Hraniční přechod
Infocentrum
Nordic walking point
Ostatní
Turistická známka
WebKamera
Zajímavost
Památky a muzea vybrat: vše / nic
Bouda
Boží muka
Chata
Chrám
Drobné památky
Dům, budova
Farma
Hrad
Hradby
Hrádek
Hradiště
Hřbitov
Hřebčín
Kaple
Kašna
Klášter
Kostel
Kříž
Lapidárium
Letohrad
Mešita
Měšťanský dům
Muzeum
Památník
Panský dvůr
Pevnost, opevnění
Pomník
Radnice
Rotunda
Rychta
Salaš, koliba
Skanzen
Socha
Statek
Synagoga
Trosky
Tvrz
Zámeček
Zámek
Zřícenina
Příroda vybrat: vše / nic
Bažina, mokřady
Hora
Hřeben
Jeskyně
Jezero
Jezírko
Kámen
Kaňon
Kopec
Krasový útvar
Louka
Minerální pramen
Ostrov
Památný strom
Park
Planina
Pláž
Pleso
Pobřeží
Pohoří
Poloostrov
Potok
Poušť
Pramen
Propast
Přírodní památka
Přírodní park
Rašeliniště
Rokle
Rybník
Řeka
Říčka
Sedlo
Skalní útvar
Slatě
Sopka
Soutěska
Studánka
Štít
Travertíny
Tůň
Údolí
Údolí, dolina
Vodní nádrž
Vodopád
Vrchol
Zahrada
Sport a rekreace vybrat: vše / nic
Vinařský cíl
Aquapark
Cyklo bar - hospůdka
Cyklo shop - servis
Golf
Koňská stezka
Koupaliště
Lázně
Ledovec
Letovisko
Potápění
Půjčovna kol
Půjčovna lodí
Rekreační oblast
Ski areál
Zábava, atrakce
Technické zajímavosti vybrat: vše / nic
Důl, štola, šachta
Elektrárna
Jez
Lanovka
Mlýn
Most
Přehrada
Rozhledna
Technická památka
Zvonice
Výletní místa a parky vybrat: vše / nic
CHKO
Chodník, naučná stezka
Národní park
Odpočinkové místo
Orientační bod
Poutní místo
Rezervace
Rozcestí
Turistická trasa
Turistické destinace
Vyhlídka
Výletní místo
ZOO a botanické zahrady vybrat: vše / nic
Arboretum
Botanická zahrada
ZOO
Trasy vybrat: vše / nic
 ↓ 
Typ vybrat: vše / nic
Autem
Balónem
Běžecká trasa
Běžky
Cyklotrasa
Golf
In line brusle
Pěší trasa
Po vodě
Ski areál
Náročnost vybrat: vše / nic
Malá náročnost
Střední náročnost
Velká náročnost
Cestopisy vybrat: vše / nic
Tipy a novinky vybrat: vše / nic
Rady a tipy vybrat: vše / nic
 ↓ 
Doprava
Jídlo a ubytování
Ostatní
Peníze a ceny
Práce a život
Zdraví a bezpečnost
Moje dovolená vybrat: vše / nic
 ↓ 
Kdy jsme jeli vybrat: vše / nic
Jaro
Léto
Podzim
Zima
Délka dovolené vybrat: vše / nic
Méně než 1 týden (do 6 dní)
1 týden (7-9 dní)
Delší než 1 týden (10-12 dní)
2 týdny a více (13 a více dní)
S kým vybrat: vše / nic
Rodina s dětmi do 5-ti let
Rodina s dětmi do 10-ti let
Rodina s dětmi 10-18 let
S partnerem
S přáteli
Typ vybrat: vše / nic
Pobyt
Aktivní dovolená
Poznávací dovolená
Eurovíkend
Plavba
Prodloužený víkend
Zaměření vybrat: vše / nic
K moři
Na lyže
Za zábavou a poznáním
Do přírody
Na hory
Cyklo
Se psem
Na vodu
Aerobic
Golf
Wellness
Potápění
Za kulturou
Zábavné parky
Aquaparky
Gastronomie
Jak jsme jeli vybrat: vše / nic
Autem
Autobusem
Letadlem
Lodí
Jinak
Jak a kde jsme bydleli vybrat: vše / nic
Dům / rekreační objekt
Kemp
Apartmán
Hotel / Penzion
Stravování na dovolené vybrat: vše / nic
Vlastní
Snídaně
Večeře
Polopenze
Plná penze
All Inclusive
Ultra all inclusive
Fotogalerie vybrat: vše / nic
zobrazit výsledky
Změnit oblast
Vyhledat oblast:

Zugspitze - výstup přes Partnachklamm

Cestopisy

Bockhutte
Bockhutte  •  Fotografie (12)  • Foto: arwene
Foto: arwene

Nejvyšší vrchol Německa – Zugspitze (2962m) jsme se chystali pokořit už delší dobu. Letos na něj vyšla tedy řada a tak jsme vyrazili. Na rozdíl od ostatních mastňáckých „turistů“, kteří se nahoru vyvezou jednou asi ze tří lanovek, které naváží mraky lidí za poplatek necelých 50EUR, jsme se rozhodli vydat nahoru na horu pěšky. Z mnoha možných cest a výstupů jsme zvolili ten nejlehčí (ale také nejdelší) přes soutěsku Partnachklamm a dále údolím Reinu na jehož konci se terén zoostří a rovinka se stane pěknou stojkou.
Ale když to vezmu pěkně po pořádku od začátku…
V pátek odpoledne okolo 16h jsme vyrazili ve třech z Prahy směr Garmisch-Partenkirchen v Německu. Kolem 23h večerní jsme autem dorazili do Ga-Pa na parkoviště u Skistadionu (je to parkoviště hned pod skokanským můstkem). Parkovné činilo 2EUR na celý den (tj. od nějakých 9h-19h), čili ten večer to bylo v cajku. Ráno jsme si přivstali už o 5h ranní, protože jsme si chtěli z normálního dvoudenního výletu udělat jednodenní. Lehká snídaně a o 5:45 jsme ještě za šera opouštěli parkoviště. Pomocí ukazatelů na soutěsku Partnachklamm jsme se po asfaltové silnici vydali okolo budovy skistadionu vlevo. Na konci asfaltky nás čekala vstupní brána do soutěsky, kde se za dne vybírá vstupné 3EUR pro turisty, kteří se chtějí tímto turistickým lákadlem projít (mimochodem, stojí opravdu za to). My jsme to měli zdarma, protože takhle ráno tam samozřejmě nikdo nebyl, ale také bylo moc šero na to, abychom si mohli udělat pěkné fotečky. Doufali jsme proto, že cestou zpátky to bude lepší (stezka je totiž z druhé strany přístupná zdarma a je zkratkou při sestupu do Ga-Pa po silnici). Hned za soutěskou jsme přešli kovový most přes řeku a potkali ukazatele na Bockhutte, náš základní tábor. Natáhli jsme trochu krok po hliněné silnici a poté cestě lesem. Za 1,5h už jsme seděli u Bockhutte a snídali. Dobré bylo, že se zde dala dotočit případně voda ze „studánky“ a případně i objednat jídlo a pití u obsluhy chaty (koláč, párky, klobása, polévka, limonáda, pivo…). Po lehké snídani jsme vyrazili lesem stále podél řeky. Cesta údolím rychle ubíhala, řeka se chvílemi ztrácela pod zemí a pak už jsme se dostali k chatě Reintalanger Hütte (1366m). Údaj o nadmořské výšce nás úplně neuklidnil. Blížil se konec údolí a my byli stále ve výšce, která nebyla ani polovinou toho, co jsme měli dnes vylézt. Barevné vlaječky natažené přes řeku na nás působily jako odněkud z Nepálu. Lavičky pro hosty, roztáhlé po celé náplavce řeky lákaly k posezení, ale čas tlačil. Na chatičce vedle visela cedule „Zugspitze 5h“ a to nás utvrdilo. Přešli jsme řeku po mostě a po chvíli jsme se octli ve vyschlém řečišti, které tu zbylo po Jarním tání. Cesta se začala odvíjet nahoru příkrým svahem, který šněrovala úzká cestička. Obcházeli jsme skalní blok a dostali se tak do na hranu, ze které bylo vidět chatu v údolí i stoupání do sedla. Tam někde jsme už očekávali další chatu, ale to by jsme byli příliš velkými optimisty. Cesta dále stoupala mezi kamením, které občas vystřídala nějaká ta travní pasáž. Po dalších asi dvou hodinách jsme konečně viděli další záchytný bod – chatu Knorhutte (2055m). Tahle chata byla megachatou asi o třech patrech, avšak velmi příjemnou. Na její terase se vyhřívalo vcelku dost lidí, těch kteří stejně jako my odpočívali a cerpali síly na další úsek, tak ti, co teprve vstali a i ti, co se na vrchol vyvezli lanovkou a sestupovali pěšky do údolí. Jedna kola a pivo a pokračovali jsme dál. Cestička se pustila šotolinovým kopcem nahoru a začaly nás míjet davy turistů. Turisti jen v kecičkách mě ujistili, že závěr asi nebude žádná brutalita. Táhlým náhorním údolím jsme pokračovali kupředu a pomalu hádali, když nějaký kopec vylezl z mraku, která je to ta Zugspitze. Ten, či onen…. až bylo jisté, který to je, když mrak ustoupil a bylo vidět obří megakolos u vrcholu jedné stěny. Za nedlouho vykoukl podobný monstrózní kolos i před námi. A když člověk zpozoroval šňůru turistů kteří se jako mravenci šplhali nahoru Ostrým svahem suťoviska, už bylo vymalováno. Pozastavili jsme se těsně pod ním a pořádně utáhli boty. Cesta nahoru nebyla žádný med. Suť se sypala pod každým krokem dolů a tak každé dva kroky byly jako jeden. Už jsem se těšila na poslední pasáž – skálu s lanem, která znamenala alespoň pevnou půdu pod nohama. Ona skalnatá pasáž byla příjemným završením celého výstupu. Poslední půlhodinka a už jsme byli na schodech toho železného kolosu. Neuvěřitelné. Jsme tu! Po 8mi hodinách nepřetržitého výstupu a okolo 2200m převýšení! Ale k našemu nemilému zjištění jsem tam byli i spolu s několika stovkami lidí, které vyvezla lanovka. Všude se prodávaly „nejvýše položené párky v německu“, stejně jako „ točené pivo nejvýše v německu“. A na terasách budovy skoro nebylo k hnutí. Proto jsme jen udělali pár fotek okolí, také symbolický vrchol, ke kterému se plazilo po žebříku tolik lidí, že byl div, že se postupně neshazovali z toho malého kousku skály. Párku i pivu, na které se čekala fronta jsme odolali a vydali se raději cestou zpět a rozhodli se občerstvit až na Knorrhutte. Od shora byly jednotlivé stezky hůře značeny a tak jsme se vydali po modré, která byla snad těžší než-li ta červená, protože se zdála dosti neudržovaně. Ve dvou místech jsme i došli k pasáži, kde se kus skály utrhl a tak se vší opatrností jsme se snažili přes tyto obtížné úseky dostat. Lehce jsem záviděla turistům, kteří o pár výškových metrů nad námi v klidu procházeli po červené. Nebýt exponovanosti terénu, snad bych tam i přešla. Na jednom z lan jsem si roztrhla o drát ruku a tak se mi ještě ze špinavé ruky spustila krev. Suťoviskem dolů se postupovalo o poznání lépe a tak jsme za chvíli byli pod ním. Ve vestibulu chaty Knorrhutte bylo spousta lidí, kteří stáli frontu na ubytování. jsme se opět jen krátce osvěžili a jelikož začal pofukovat vítr a zpocená trika nás nepříjemně chladila, rozhodli jsme se pokračovat. Cestou dolů jsme potkávali turisty, kteří mířili právě na Knorhutte a všichni se kupodivu ptali na to, kolik je to ještě? :-) Některé to potěšilo a někteří úplně rádi nebyli. Cestou dolů se kluci ještě osvěžili v ukázkové tůni, která byla pro mě tak max. na ponoření nohou :-). Úsek mezi chatami Reintalanger Hütte a Bockhutte se zdál téměř nekonečný a už jsme si říkali, že to za každou zatáčkou být a stále nic. Na pěšině se mi podařilo 2x nakopnout přímo kamen a tak jsem tušila, že s mým palcem na noze to nebude úplně růžové. U Bockhutte uz mě bolely plosky nohou řádně a tak jsem byla ráda, že mám trekové hole, protože alespoň trochu odlehčily krok. Pod Bockhutte se k nám přidal nějaký chlapec, který mířil dolů také. Kluk z Uzbekistánu, který žije v Německu a nesehnal kamarády na výstup, tak šel sám. Mluvil vcelku slušně anglicky a tak udržet hovor nebylo až tak těžké. Snažila jsem se kluky přesvědčit, že ty nohy už mě fakt bolej a že chci aspoň 3minuty pauzu u soutěsky a tak mi to po chvíli kňučení slíbili. Když ovšem přišlo na věc, tak zhodnotili, posléze i já, že lepší projít soutěskou alespoň ještě za šera než se úplně setmí. A tak jsme proběhli. Hučící voda v temných tunelech dokreslovala napínavou atmosféru. Nakonec jsme přeci jen byli venku a tak lavička byla moje. Klučina nás opustil s tím, že musí stihnout vlak a tak jsme zůstali opět jen ve třech. Poslední kilometr jsem už ani nevěděla jak jdu. Asfalt je to nejhorší, co člověka v pohorách může na konci dne potkat a tak jsem si to patřičně „vychutnala“. S každým krokem jsem se viděla už v autě. Nakonec to přišlo a tak jsem s úlevou sundala boty a koukla na časomíru. Bylo bezmála půl desáté večer – bezmála 14h dnešního pochodu. Uff. Ale – Zugspitze dobyta, ovšem já taky dobita.






Poslední aktualizace: 15.9.2010
Autor: arwene
Kvalita příspěvku:    
Hodnotit kvalitu příspěvku
Sdílet s přáteli
Byl jsem zde!
Zapamatovat

Německo

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. další informace