Židovské památky jihozápadní Moravy, Třebíč, II. část

Zámostí Třebíč

Nejvýznamnější lokalitou na naší cestě po židovských památkách na Moravě je Třebíč. Židovské město je zde mimořádně dobře zachované a je prvním samostatným celkem mimo území Izraele, které se dostalo na prestižní seznam památek UNESCO. Jedná se o jedno z nejzachovalejších židovských měst v Evropě. Svou polohou a dochováním původní zástavby a hlavně atmosférou bych ho srovnala s městem Safed v Izraeli. V Safedu ovšem narozdíl od Třebíče stále žije židovské obyvatelstvo a zástavba má jiný charakter.

Židovské město v Třebíči se zde vyvíjí už od 12. století. Dlouhá, obdélná plocha židovského města je dobře ohraničená na jedné straně řekou Jihlavou, a z dalších dvou stran strmým skalnatým svahem Hrádek nad městem. Město nebylo nikdy zcela odděleno od křesťanské zástavby, i když v 118. století byly vypracovány návrhy na výstavbu oddělující zdi. K tomu však nikdy nedošlo. Páteř ghetta tvoří dvě hlavní paralelní ulice, spojené průchody a kolmými menšími uličkami. Většina původních domů je zachována (123 domů), zbouráno jich bylo jen pět. Zachovány jsou dvě synagogy, židovský hřbitov nad městem ve svahu.

Mnoho domů má cenné klenby či trámové stropy, najdeme zde stavby z období renesance, baroka i z dalších období. Domy blíže k řece jsou dvoupodlažní. Najdeme zde i důmyslný systém ochrany proti častým povodním. V portálech některých domů jsou výhlubně, kam bylo možné zasunout prkna, ty se pak zasypali jílem tak, aby se voda nedostala do domů. Myslím, že se jednalo o velice důmyslný systém, zvláště u domů, které stojí jen něco málo výše nad úrovni řeky Jihlavy. Časté povodně jsou zde doloženy již v minulosti. Ve výše položených častech města najdeme také velmi malebné domy jednopodlažní.

Pro třebíčské ghetto je typická hustá koncentrace staveb, některé domy mají společných vchod, mezi stavbami jsou temné a špinavé spojovací uličky, do kterých má i dnes člověk strach vejít. Dvě jsem vyzkoušela a pořád to není žádná sláva, smrad, Odpadky, toulavé kočky a odložené haraburdí z domů. Najdeme zde i typická vynesená patra, která rozšiřovala tolik cennou obytnou plochu. Zkuste štestí, vemte za kliku u vchodových dveří nějakého domu a snad se vám poštěstí podívat se na jeden z vnitřích balkonů nebo na pavlač. Dalším osobitým prvkem místního ghetta jsou nárožní sloupy, vynašející patro u renesančních domů. O jednotlivé domy se dělilo několik vlastníků, některé domy měly společné vchody, prostory bytů jednotlivých vlastníků byly i ve dvou domech apod.

Najdeme zde rabinát v barokním domě ze 17. století, kdysi zde bývaly i dva obchody a pekárna macesů, židovskou Radnici, která bývala centrem správy a společenského života v domě ze 17. století, dvě synagogy, nemocnici i chudobinec.

Svého času byla Třebíč největším místem s židovským osídlením, mezi 18. a 19. stoletím zde žilo až 260 židovských rodin, které tvořily přes polovinu celkové populace města Třebíče. Ze Zámostí pochází také mnoho významných rodáků např. Moriz Habrofsky, hlava studentského stávkové výboru ve Vírídni za revoluce v roce 1884, rabín Kurt Beer (Konrad) působící v Teplicích a další.

Po starém městě v Třebíči se můžete toulat dlouho, stále ještě není natolik profláknuté, aby bylo plné skupin zahrančních turistů. My jsme tam téměř nepotkali nohu, kromě několika domorodců. Z doby komunismu si pamatuji, že Zámostí bylo hodně schátralé a bydleli tam různí pobudové, dneska se to o dost zlepšilo. Domy se opravují a zdá se, že se i skladba obyvatel zlepšila. V 70. letech dokonce plánovali, že ghetto zbourají a postaví zde paneláky, k tomu naštěstí nedošlo a tak nám zůstala památka takového významu, že si vysloužila zápis na seznam UNESCO.

Mezi lety 1639 -1642 byly postavena Přední synagoga, naproti ní stojí budova rabinátu. V roce 1757 musela být o patro snížena. Jedná se o jednoduchou nezdobenou stavbu, která dnes patří husitské církvi. Na jedné z fasád sousedního domu najdeme fragmet označení dům arabskými číslicemi, jedná se o typický způsob značení dům židovských ghett.

Zadní synagoga byla postavena v roce 1669. Prostou budovu s mohutným nárožním pilířem můžeme navštívit. Sídlí zde informační centrum a malé muzeum. Interiér synagogy je zdoben krásnou štukovou výmalbou s citáty z Talmudu a bible. Ze synagogy také vede dál prohlídka (jen s průvodcem) do domu Seligmanna Bauera, kde je zrekonstruované židovské obydlí a obchod z obodobí počátku 20. století. Uvidite zde zajímavé předměty jako váleček na macesy s trny, chanukový svícen, který byl součástí každého obydlí, speciálně upravené prkýnko na přípravu kosher masa, manželskou smlouvu a další. Zajímavá je také dispozice domu. Vejdete z ženské Galerie synagogy a ocitnete se v prostoru kuchyně, jejíž okna vedou na dvůr, který je v úrovni podlahy. Z druhé strany z ložnice se přitom díváte z druhé patra domu na ulici pod vámi.

Ve městě najdete několik restaurací, kavárnu, obchody, hotel (v budově hotelu najdete rituální lázeň). Z novodobých staveb stojí za pozornost budova Subakovy koželužny a bývalá nemocnice v několikapodlažní budově z 19. století s nápisem Krankenhaus v průčelí.

Určitě doporučuji zajít si do informačních centra a vyzvednout si tady plánek Zámostí, jsou zde vyznačeny významné stavby a je zde i krátký popis a historie. My jsme si město prošli a na závěr jsme si nechali "výšlap" na židovský hřbitov, který se nachází na vrcholu kopce Hrádku, asi 500 m od města. Musíte vystoupat do kopce po vozové cestě a informační cedule nás přivedou k hřbitovu. Hřbitov bývá otevřený, v zimních období do třech hodin. Má velmi malebnou polohou na kopci nad Týnským potokem, je zde mnoho náhrobků různého stáří a typu od renesance přes baroko po 20. století, najdeme zde i několik náhrobků rodiny Subakovy, která byly významnou průmyslnickou rodinou 19. století. Hřbitov byl založen v 17. století a je zde asi 11 000 hrobů a přes 3000 náhrobků. Rozlohou patří k největším u nás. U vstupu do hřbitova je zachovná obřadní síň z roku 1903. Cesta zpět vede opět vozovou cestou nebo můžete sejít po schodech mezi domky ghetta. Z vozové cesty se otvířají krásné pohledy na střechy domů Zámostí i centrum Třebíče.

S krásnou Třebíčí se loučíme a na závěr našeho výletu ochutnáme nekřesťansky drahý plátek macesu, zakoupený v informačním centru. Další cesta nás dovede do nedaleké Polné.