Zbraslav - PkP

Zbraslav - klášter • Fotografie (1) • Foto: okalis

Zbraslav bývala městem, dnes je významnou částí Prahy 5 ležící na jejím jižním okraji pod brdskými Hřebeny, jež uvozuje vrchol Cukrák vysoký 411,1 m n.m. Zbraslav původně stála nad soutokem Vltavy a Berounky, neboť obě řeky tekly po jejím okraji; za povodně v roce 1829 si však Berounka prorazila koryto o něco severněji a její staré koryto pod zbraslavským klášterem je dnes chráněno jako přírodní památka Krňák. Ves Zbraslav je doložena již ve 12. století; v r.1268 zde král Přemysl Otakar II. založil lovčí hrádek s kaplí, z něhož dodnes zůstala řada oken s cihlovým ostěním. V roce 1288 slíbil král Václav II. založení nového kláštera, jenž měl sloužit jako nové pohřební místo Přemyslovců; k tomuto účelu nechal budovy lovčího hrádku upravit r.1292 a nový klášter nazval Aula Regia (Dvůr králův). Král brzy vymohl vtělení kláštera do cisterciáckého řádu a v r.1333 byla stavba kláštera konečně dokončena. Do poč. 15.stol. zde vznikla ještě nemocnice s kaplí a ambity. V r.1420 byl klášter vypálen a vypleněn husity a r.1645 úplně zničen císařským vojskem táhnoucím k Jankovu. Doba protireformace umožnila stavbu nového kláštera iniciovanou německým opatem Wolfgangem III. Lochnerem podle plánů architekta G. Santiniho; ta začala na poč. 18.stol. a byla dokončena v r.1732. Klášter byl zrušen na josefinských reforem r.1785. Pak v něm byla zřízena rafinerie na třtinový cukr a následně chemická továrna. R.1825 koupil bývalý klášter bavorský kníže Bedřich z Oentingen-Wallersteinu a po něm panství přešlo na náchodského majitele textilních závodů Bartoně-Dobelína; oba se zasloužili o zachování části areálu - Bartoň-Dobelín opravil to, co předchozí majitel zanedbal, a po 2. světové válce propůjčil budovu konventu Národní galerii, která má v areálu své sbírky i v současnosti. Komplex bývalého kláštera se skládá ze tří částí: gotického kostela sv. Jakuba Většího; konventu (trojkřídlá budova postavená podle Santiniho návrhu ještě před r.1709, v l.1724-32 ji podle upraveného projektu dokončil F. M. Kaňka; pro nedostatek finančních prostředků nebylo 3. křídlo dokončeno a plánované 4. krídlo nebylo postaveno vůbec); prelatury (v jádru gotická, později přestavěná F. M. Kaňkou v barokním slohu; poč. 20.stol. byla přestavěna na zámek). Centrem Zbraslavi je velké čtvercové náměstí ležící kousek jižně od bývalého kláštera. Hlavní transzbraslavskou trasu tvoří ulice U Národní galerie a Elišky Přemyslovny, výpadovka to na jih Čech, podél Vltavy pak vede silnice 102 ke Slapům; obě hlavní silnice však byly před dávnými časy odvedeny z náměstí s pomocí výstavby obchvatů - pro silnici 4 (na jih) čtyřproudové silnice Strakonické a pro silnici 102 ulice K přehradám; Zbraslavské náměstí se tak stalo velmi klidným místem, kde potkáte jen místní Dopravu (které je samozřejmě také jisté nezanedbatelné množství) a linkové autobusy. Přímo na Zbraslavském náměstí se nachází centrální a nejvydatnější autobusová zastávka Zbraslavi, kam jezdí autobusy především od stanice metra B Smíchovské nádraží; specifická je linka 165 - tradiční to jižní tangenciální spojka jezdící z Jižního Města přes Modřany a Zbraslav až do Radotína. Autobusy od Smíchova se na náměstí rozdělují ve dva směry - k jihozápadu a jihu; v jihozápadní směr jezdí do oblasti Sídliště Zbraslav, kde končí (na takto nazvané zastávce) linka 243 a dále buď do Lipenců, nebo na Baně, z příměstských linek přes Zbraslav směrem na Jíloviště již zbyla jen 318 a ta už také nejezdí než v pracovní dny; na jižní straně je situace přesně opačná, vynecháme-li tedy linku 165; právě sem totiž jezdila historicky první linka pražského systému MHD opouštějící hranice města a ještě nedávno se dokonce jednalo o jedinou linku s městským číslem vyjíždějící za hranice Prahy, jak mnozí moc dobře vědí, tato linka nesla číslo 255 a obsluhovala zbraslavské Záběhlice a Strnady končíc na zastávce Přívoz Strnady; leč bylo rozhodnuto o zpřesnění označení linek a zastávek v okolí Strnad, číslo 255 zmizelo ze seznamu linek MHD PrahA a spoje přešly na linku 314; dnes už jsou posilové spoje Smíchovské nádraží - Jíloviště,,přívoz (jak se teď zastávka Přívoz Strnady s ohledem na svou územní příslušnost jmenuje) provozovány jenom ve všední dny a lze tak říci, že hlouběji na jih ze Zbraslavského náměstí jezdí především příměstské linky pokračující dále na Davli a kromě 314 (opouštějící společnou trasu v Davli) do Štěchovic, kde se jejich trasy rozdělují. Zbraslav je také jedinou částí Prahy 5 zasahující na pravý břeh Vltavy, a to ze zcela prozaického důvodu - právě tam se totiž nachází zbraslavská železniční stanice a přilehlá osada Závist; stanice tato leží na trati z Prahy do Vraného nad Vltavou, kde se tato rozděluje pokračujíc na Dobříš slepou větví a na Čerčany trasou neméně krásnou nazývanou Posázavský pacifik; avšak já nemám moc velké právo opěvovat ji jev po této trati (č.210 na Čerčany) nejdále do Skochovic, alespoň železničním požitkářům mohu doporučit výlet vláčkem na Dobříš, jenom se budou muset vybavit slušnou zásobou volného času, neboť vlak jede - umírněně řečeno - celou dobu velmi pomalu. Železniční stanici s centrem Zbraslavi spojuje nejjižnější pražský most přes Vltavu - Závodu míru, jdouce na opačnou stranu od nádraží byste ovšem narazili na cestu, jež sestupuje k Vltavě vedouc k místu přístaviště bývalého přívozu.

K prohlídce zbraslavských památek asi vystoupíte rovnou na centrálním náměstí, ta nejvýznamnější je přitom severně od něj - bývalý cisterciácký klášter Aula Regia; zajímavé pohledy na něj jsou třeba při příjezdu do Zbraslavi od severu - ulicí U Národní galerie, kde se také přejíždí úzký most přes mrtvé rameno Berounky; úplně nejhezčí je ovšem pohled ze silnice Strakonické třeba při cestě autobusem na Mníšek pod Brdy, nebo na Příbram. Další neopomenutelnou památkou je původně románský hřbitovní kostel sv. Havla z pol. 12.stol. přestavěný r.1660 barokně; stojí na vrchu Havlíně, na nějž se můžete dostat po současné trase červené značky, z níž se nabízejí pohledy na klášter a v jejíž vyšší části stojí malý altánek; druhá možnost cesty od náměstí na Havlín vede ulicí Vladislava Vančury kolem Vančurovy vily a sochy. V jihozápadní části Zbraslavi stojí krabicoidní husitský kostel, mnohem zajímavější než on je přitom socha Mistra Jana Husa na křižovatce ulic E. Přemyslovny, Žabovřeské a B. Stárkové. Možnosti vyjití na trasu po značených cestách probereme v následujícím odstavci, věnovaném neúplnému turistickému východišti nacházejícímu se u nádraží, i bez značek se však lze kolem Zbraslavi pohybovat. Jako nejzajímavější takovou možnost cesty bych zmínil tu podél Vltavy od Lahovic; když se budete držet řeky, dostanete se jdouce přírodní památkou Krňák v místo, kde najednou budete mít vodní plochu jak vpravo, tak vlevo, zkrátka jako byste šli prostředkem řeky; jdouce vpřed, kam vás tato stezka povede, dorazíte na ulici K přehradám, od níž můžete buď dojít ulicí K přístavišti do centra, nebo vystoupit na most Závodu míru a přeševše Vltavu k nádraží skončit na pravém břehu, či pokračovat dál dle libosti. Mimo východiště ještě musíme upozornit na izolovanou červenou turistickou značku zmíněnou již pod heslem Baně; tato začíná na končné zastávce linky 129 na Baních vedouc po brdském hřebeni, nebo v jeho blízkosti, až do Jincí, městečka v údolí Litavky; samozřejmě by se dalo pokračovat po hřebeni na Plešivec a skončit třeba až v Lochovicích, ale jelikož tak daleko převážná většina lidí na jeden zátah nepůjde, bude se spíše hodit možnost zakončení trasy započaté toho rána na Baních třeba v Kytíně.

Jak řečeno, Zbraslav má u svého nádraží neúplné turistické východiště, to znamená, že odtud vede sedm různých značených směrů, konkrétně dva červené, zelené a žluté a jeden modrý, zelené značky přitom vycházejí obě stejným směrem rozcházejíce se až po několika stech metrů. Na nádraží se dostanete nejlépe vlakem a autobusem - vlak jezdí z Hlavního nádraží, autobus na lince 165, takže z Modřan, požitkářsky z Opatova nebo jiné přestupní (či nástupní) zastávky pro vás příhodné. Červená je trasa s krásným číslem 0001 vedoucí z Kalinovy Vsi u Berounky pod Zvíkovcem až ke Chřenovickému hradu pro změnu v blízkosti Sázavy; právě na této trase leží první vyznačený úsek u nás - z Berouna na Karlštejn, tedy pokud se nepletu; po celou svou cestu přibližně kopíruje řeky Berounku, Vltavu a Sázavu, avšak často v uctivé vzdálenosti třeba na nějakém hřebeni. Jedná se o jedinou trasu přes centrum Zbraslavi, přes Havlín do Radotína a dále po hřebeni k Berounu; dříve šla mezi Zbraslavským náměstím a velkotržnicí na Budě ulicí Ke Krňovu a skrz přírodní památku Krňák, dnes vede, jak již řečeno, přes Havlín a Peluněk. Na druhou stranu směřuje nejprve na Jarov, pak přes ZVOLSKou HOMOLi do Vraného nad Vltavou a k jihu na Davli; za zbraslavským nádražím je dobré sejít po cestě k Vltavě (jedná se o výše zmíněnou přístupovou cestu k bývalému přívozu) a jít podél řeky až do úrovně začátku Jarova, kde se na značku vrátit - ona v tomto místě beztak opouští silnici vedboš podél železniční trati k jarovské železniční zastávce. Modrá jde přes Hradiště, rozc. do Lhoty a dále do Jarova; zdůraznit na ní musím klesání do Jarova, kde se nacházejí úžasné Kozí stezky, které jsou přitom i z blízkých míst nepovšimnutelné - abyste je tedy mohli obdivovat, musíte jít právě po modré značce mezi Károvem a Jarovem; kromě krásné pěšiny nabízejí i pěkné výhledy; vrátíte-li se z Jarova po červené značce ke zbraslavskému nádraží, doplníte tuto cestu přibližně na rovnostranný trojúhelník o délce hrany cca 3 km. První ze zelených značek vede Břežanským údolím do Točné. Ta druhá na rozcestí Hradiště, rozc. a do Dolních Břežan. Žlutá je taková pěkně zamotaná vedouc z Točné přes vrchol Šance k nádraží Zbraslav a dále přes vrchol Hradiště na Hradiště, rozc., odtud dolů k Vltavě tentokrát na severní okraj Jarova. Zajímavostí pro milovníky matematiky zde je, že na vedení modré, žluté a červené značky by se dala krásně vykládat stejnolehlost.

Text je přejatý z Průvodce k průvodci I - https://www.turistika.cz/cestopisy/show/pruvodce-k-pruvodci-i-okoli-prahy.html.

Poslední aktualizace: 1.3.2013

Zbraslav - PkP na mapě