Západní Krkonoše z polské strany

V listopadu se města vlivem inverzního proudění vzduchu velice často utápějí ve smogu. Před ním se dá uniknout do vyšší nadmořské výšky, na hřebeny hor. Pro sobotní výlet jsme si vybrali západní část Krkonoš.

Po přejetí hraničního přechodu v Harrachově silnice pozvolna klesá do známého horského střediska Szklarska Porȩba. Tentokrát do městečka nedojedeme, těsně před ním odbočíme vpravo na parkoviště. Nyní po sezoně je prázdné, pokladna u vjezdu je uzamčená, parkovné nikdo nevybírá.

Kolem parkoviště nevede žádná turistická značka, proto se snažíme zorientovat v mapě. Taktéž činí studenti z Wrocławi, kteří mezitím zaparkovali vedle nás. Po krátké konzultaci se shodneme na lesní cestě, která vede k rozcestí pod vodopádem Kamieńczyka, kde se sbíhají tři turistické značky: černá, červená a zelená.

Vycházíme k půl kilometru vzdálenému rozcestí. Silný vítr ohýbá vršky vzrostlých stromů. Doprovázející šum potvrzuje, že se nejedná o malý vánek. Máme vcelku obavy, aby se nepřihnala nějaká mračna a nezkazilo se počasí. Na horách člověk nikdy neví. U turistického rozcestí v lese si dříve než ukazatele všimneme několika prodejních stánků. U jednoho z nich dva prodejci vybalují a na pult kladou svoje zboží v zajímavé kombinaci: zimní ponožky a zaplétané sýry.

Bez nákupu se vydáváme po červeném značení. Po pěti stech metrech za pozvolného stoupání přicházíme k vodopádu Kamieńczyka. Pán v pokladně je rád, že někdo přišel. Dává nám červené přilby. Poté můžeme sestoupit po ocelovém schodišti dolů obdivovat 29 metrů vysoký třístupňový vodopád. Na něj se dá podívat i bezplatně od chaty Kamieńczyk, která se nachází jen kousek nad pokladnou a vstupem. Doporučuji však sestoupit až k patě vodopádu. Zážitek z vodopádu je větší. Vstupné je přijatelných 5 zł.

Chata Kamieńczyk je v tomto období zavřená, nikdo se nezdržuje ani na přilehlé terase. Procházíme kolem chaty a hned nad ní vstupujeme do KPN (Karkonoszkego Parku Narodowego). V sezoně se platí vstupné 5 zl. Nyní v pokladně nikdo nesedí, peněženku vytahovat nemusíme.

Konečně vidíme i živé duše. Předbíhají nás mladí sportovci. Nápisy na bundách nám prozrazují, ze kterého jsou oddílu a města. Než vyběhnou na hřeben, dají si pěkně do těla. Stoupání už není tolik pozvolné. Cesta dlážděná šestibokými tvárnicemi je přímá, bez serpentin. Je zásobovací pro chatu Hala Szrenicka.

V nadmořské výšce nad 1000 metrů řídne les, otevírají se částečné výhledy. Vpravo kousek od cesty zahlédneme bezejmenný skalní útvar. Výstup na něj je jednoduchý, pouze musím počítat s poryvy větru.

To jsme již jen pár set metrů od zmíněné chaty Hala Szrenicka, kterou využívají především sportovní kolektivy ke svým soustředěním. Výhled od chaty začíná být lepší. Jsou vidět Izerskie Góry (Jizerské hory) a Kaczawskie Góry (Kačavské hory). U chaty se křižuje naše červená se zelenou značkou. Zelená schází do osady Jakuszyce poblíž hraničního přechodu, my máme však namířeno na hlavní hřeben Krkonoš. Pokračujeme proto dál po červené značce. Z té po chvíli odbočíme na vrchol Szrenica (1.362 m n. m.). Od roku 1.922 zde stojí stejnojmenná chata. Je přeplněná mladými sportovci. Není divu, že po vyběhnutí ze Szklarske Poręby až sem a zdolání přibližně 700 výškových metrů mají pořádnou žízeň.

Ze Szrenice jsou už parádní výhledy, jak do polského vnitrozemí s již vzpomenutými Jizerskými a Kačavskými horami, tak na hlavní hřeben západní části Krkonoš.

Z vrcholu sejdeme na červeně značenou hřebenovou cestu česko-polského přátelství vedoucí po statní hranici. Prvním zajímavým žulovým útvarem jsou Trzy Świnki (Svinské kameny). Od nich je cesta dál pohodlná, rychle ubíhá. Na dosah od Svinských kamenů je další pozoruhodný žulový útvar Twaroźnik (Tvarožník). Určitou kuriozitou je bíločervený hraniční patník přímo na vrcholu skalního kamene. U Tvarožníku je hraniční přechod pro pěší. Po žluté značce se dá po pár stech metrech sejít k Vosecké boudě.

Cesta po hřebenu není náročná, je prakticky bez převýšení. Brzy jsme u rozcestí Česká budka. Odtud je to k prameni Labe pouhého půl kilometru. Nescházíme však k němu a pokračujeme dál po červeném značení k vrcholu Łabski Szczyt (Violík, 1.472 m n.m.). Na jeho skalnaté zakončení obsypané kameny je zakázaný výstup.

Po 15 minutách přicházíme k Wawelu (Boudě u Sněžných jam). Bouda v dnešní podobě zde stojí od roku od roku 1897. Dříve se mohla pochlubit svými luxusními pokoji, dnes má technické využití. Na atraktivitě jí přidává její umístění na hraně mezi ledovcem vytvořenými kary Mały Kocioł Snieżny (Malá sněžná jáma) a Wielki Kocioł Snieżny (Velká sněžná jáma). V těsné blízkosti boudy ještě vystupujeme na skalku pojmenovanou Czarcia Ambona (Čertova kazatelna nebo také Krakonošova kazatelna, i když Krakonoš nebyl čert). Poté se pomalu vydáváme kolem Velké sněžné jámy, v přístupných místech do ní nahlížíme. Hrana kotle je zabezpečená ocelovým zábradlím a řetězy. Cestou se zastavíme na dvou vyhlídkách. Pohled do Velké sněžné jámy je úchvatný.

Za poslední vyhlídkou opouštíme hřebenovou cestu česko-polského přátelství a po modré značce sestupujeme na polskou stranu. Rázem jsme v závětří, sundáváme kapuce a můžeme bez problémů komunikovat. Na prvním rozcestí přecházíme vlevo na zelenou značku. Vede pod Sněžnými jámami, které už jsou v temném stínu.

Cesta po zelené značce poskytuje zajímavé pohledy do Sněžných jam. Není však z nejrychlejších, u jezírek přeskakujeme z kamene na kámen. K chatě Pod Łabskim Szczytem tak přicházíme za přikrádajícího se stmívání. Ve fotoaparátu mi došly navíc baterie, dál se musím spokojit s mobilním telefonem. Od chaty a poblíž stojícího skalního útvaru Kukułcze Skały (Kukaččí skály) scházíme po žlutě značené zpevněné cestě až k rozcestí se zelenou značkou. Po zelené přecházíme lesem nad Szklarskou Perębou až k rozcestí pod vodopádem Kamieńczyka a k parkovišti, odkud jsme dopoledne vyšli. Na cestu nám svítí měsíc, hodila by se baterka. Naštěstí lesní cesta je v dobrém stavu, projdeme ji bez klopýtání a pádu na ústa. Konečně jsme u auta a můžeme se vydat na cestu zpátky k domovu.

V listopadu, kdy už se očekává první sněhová nadílka, je na popsané trase, poměrně pusto, vyjma cesty česko-polského přátelství. Chata Kamieńczyk byla zavřená, Hala Szrenicka obsazená mladými sportovci. Otevřené byly chaty Szrenica a Pod Łabskim Szczytem.

Trasu bez velkého spěchu projdete za 6-7 hodin, podle toho, jak dlouho se kde zdržíte, a jak náruživými jste fotografy.

Podrobněji o jednotlivý místech píšu v samostatných článcích. Ty se vám otevřou kliknutím na podtržené výrazy v textu.