Weissenburg a pevnost Wülzburg

Weissenburg in Bayern je okresní město ležící v Bavorsku, v oblasti Středních Frank, jehož populaci čítá skoro 18.000 obyvatel a také město, které se dostalo na seznam světového dědictví UNESCO.

Autem se sem dostaneme po zemské silnici č. 2 z Norimberka (asi 60 km) nebo silnici č. 13 z Ingolstadtu. Spojení vlakem je zajímavé i pro nás, protože jednak lze použít jízdenku Bayern Ticket nebo Bayern-Böhmen Ticket, a také proto, že z některých oblastí v Čechách sem lze přijet na jednodenní výlet, např. Vyjedete-li z Chebu v 8.29, jste po přestupech v Marktredwitz a Norimberku v půl dvanácté na místě. Spojení má město i s Mnichovem, kam vlak dorazí cca za 2 hodiny jízdy.

Dá se říci, že železniční trať rozděluje město na dvě části na středověké historické jádro východně od nádraží a a pozůstatky pevosti z doby římské na opačnou světovou stranu. Podchod z nástupišť spojuje naštěstí obě části města a tak se můžete hned rozhodnout, kam zamíříte jako první. My jsme to vzali po šipkách směr římská část. Není to daleko a už asi po 200 metrech přicházíme ke zbytkům římské jezdecké pevnosti Biriciana.

Na několika tabulích je popsána tato pevnost a zobrazen její půdoris, ale i obrázky, jak pravděpodobně vypadala. Půdorys pevnosti je čtvercový vždy uprostřed obranné zdi byla brána a dále tři příkopy. Severní brána resp. její replika je nově postavena. Za zmínku stojí ještě půdorys domu, který vyplňují kamenné kvádry v téměř stejných rozestupech. Jednalo se již v té době o podlahové topení, kvádry nesly podlahu a mezi nimi proudil teplý vzduch. Prvopočátky pevnosti se datují do roku 90 n.l. O kousek dál můžete ještě navštívit vykopávky římských lázní.

Vracíme se ke trati, ale místo opětovného použití podchodu ji podcházíme silničním podjezdem a dále pokračujeme po Schulhausstrasse až k nejvýraznějšímu bodu zdejších hradeb a to brána Ellinger Tor, jejíž vznik se datuje ve 14. století a roku 1510 k ní pak byly dostaveny i dvě věže boční. Je ozdobena třemi erby a dvakrát se její motiv vyskytl na německých 80Pf známkách.

Procházíme branou a jdeme k Rosenstrasse, od jejíž křižovatky vidíme kostel Sv. Andrease ze , začátku 14 století. Hned vedle něho je římské muzeum (momentálně bohužel celé pod lešením), infocentrum (o víkendu zavřeno) ale i muzejní obchůdek, kde by krom pohledů měli mít i turistické známky. Na můj dotaz prodavač odpoví, že možná je ještě mají a tak docela s údivem pozoruji, jak vytahuje z jedné skříně krabici od bot plnou známek včetně stojánku na vystavení. Asi to holt není ten „echt“ výnosný artikl.

Po „Rosenstrasse“ pokračujeme dále až na „Radniční náměstí“ Zde uprostřed stojí stará Radnice v gotickém stylu. Nejcennější historické domy se nachází na Luitpoldstrasse a Rossenstrasse. Téměř každý dům má svůj domovní štít, mnohdy bohatě zdobený. V modrém domě v lékárně u jednorožce je i muzeum lékáren, v pivovaru Schneider pak historická zařízení pro výrobu piva. Na Luitpoldstrasse najdeme také kašnu krále Ludvíka. Zajmavou stavbou je i galerie umění „Kunsthalle Schrane“.

K další dominantě zdejšího kraje, která patří k Weissenburgu, je to odtud něco přes kilometr. Pevnost Hohenzollernů Wülzburg, se nalézá na východ od města a dostanete se tam z centra po Eichstätter strasse až k obchodnímu domu, dále po lávce, překlenujíci silnici č. 2 a po značené cestě s číslem 1 na žlutém podkladu nejprve mírným stoupáním a za posledními domy už trochu větším stoupáním vzhůru. K pevnosti vede několik cest, ta nejkratší má ovšem špatné zprávy pro „schodofoby“, je na ní 311 schodů, které končí před krátkou áleji, cestou v níž se po několika stech metrem dostaneme k hlavní bráně pevnosti.

Pevnost byla přestavována z benekdinského kláštera od roku 1588 a v minulosti krom funkce obranné sloužila i jako vězení a utečenecký tábor. Pevnost má tvar pětiúhelníku a před hradbami poskytuje ochranu ještě suchý příkop. V letním období lze absolvovat prohlídku s průvodcem, která vede na hradby, obranné valy a ke studni, která je 142 metrů hluboká a je nejhlubší ze všech studní v pevnostech Německa. No a v zimním období je nejlépe vzít zavděk místní „Gaststätte“ s několika variantami místního piva Schneider. Vnitřní plocha pevnosti je jinak přístupná po celý rok a na zpáteční cestě je za hezkého počasí nejlepší vychutnat si pohled dolů na Weissenburg a okolí.

Cesta zpět je pak téměř totožná, jen před centrem to stáčíme na jih parkem a dále kolem hradeb. Počátky opevnění sahají do 12 století a stále se ještě dochovalo „jen“ 38 strážních věží. Dochoval se zbytek 30m širokého vodního příkopu, který původně obklopoval celé město. Podél hradeb a po jížním okruhu přicházíme k nádraží, přičemž se nám ještě 2x zjeví silueta pevnosti na kopci nad městem. Opravdu to stojí za návštěvu.