Vzpomínka na Řím, věčné město, kam se budete chtít vrátit! 1 část.

Být v Itálii a nenavštívit Řím? To bych asi nevydýchala. :-) Zvláště já, která tak ráda něco vidí, a hlavně fotí.

Je to už pět let, co jsme byly s kamarádkami na dovolené v Itálii, na Palmové riviéře v letovisku Martinsicuro, kde nás sice moře zrovna nenadchlo, za to však pláž byla krásná a písčitá, což byla docela příjemná změna po chorvatských oblázkových a kamenných plážích. Počasí nám vyšlo parádní a noční život tady byl skvělý, rušná palmová promenáda, ulice plné lidí, skvělé bary, pravá italská pizza, výtečné koktejly. A když nám delegátka na první informační schůzce vyjmenovala výlety, které nám cestovní kancelář nabízela, okamžitě jsem věděla, kam chci jet.

O Římě se říká: vidět Řím a zemřít. Není ale třeba brát to doslova…

Celodenní výlet d Říma stál sice bezmála 50 Euro, ale ani to nás neodradilo. Nemohla jsem se dočkat, večer před odjezdem jsem ještě zkontrolovala baterii v kameře i ve fotoaparátu, prostě nic nesmělo být ponecháno náhodě. Miluju cestování a hlavně poznávání, a Řím pro mě znamenal další významný bod na mapě Evropy, kde si značím místa, která už jsem navštívila.

Vstávat na dovolené o půl šesté ráno sice není zrovna můj šálek kávy, ale zvládly jsme to všechny a vyrazily jsme z hotelu na stanovené místo, odkud nás autobus odvezl napříč Itálií do Říma.

Cesta byla po ránu docela únavná, vzpomínám si, že jsem chtěla koukat z okna a sledovat krásnou hornatou krajinu, kterou jsme projížděli, ale tento nápad mi vydržel jen asi prvních dvacet minut jízdy a pak mě přemohl spánek. Cesta do Říma trvala něco přes dvě hodiny, potom ještě nějakou chvíli než jsme dorazili k místu nedaleko Kolosea, kde autobus konečně zastavil. Bylo zhruba půl deváté a náš výlet právě začal.

No začal, ještě jsme museli počkat na další skupinu českých turistů, kteří se k nám připojili, potom nám naše průvodkyně rozdala sluchátka a asi po půl hodině přešlapování z místa na místo v šíleném čtyřicetistupňovém vedru na přímém slunci jsme konečně vyrazili ke Koloseu.

Byla jsem v sedmém nebi.

Koloseum, jeden z nejvelkolepějších divů římské civilizace, obrovský amfiteátr, jehož stavbu zahájil císař Vespasianus už v roce 72 po Kristu, a stavbu dokončil jeho syn Titus v roce 80. A stojí zde dodnes jako připomínka dávných časů a bere nám turistům dech. Mrzelo mě, že jsme nemohli dovnitř, bohužel to nebylo součástí naší výpravy, nebylo by to v nabitém dni možné stihnout, a tak jsme od Kolosea vykročili kolem Konstantinova oblouku a pokračovali jsme po třídě Imperiali kolem Fora Romana.

Forum Romanum je úžasný soubor památek, a přestože dnes jsou to všechno ruiny, tak vězte, že na těchto místech se odehrávaly důležité i běžné události politického ale i společenského života ve městě. Nacházejí se zde pozůstatky velkolepých chrámů, například Saturnův chrám, Romulův chrám, Chrám Kastora a Polluxe, prochází tudy Posvátná cesta, a možná je Vám známý též Titův oblouk či pahorek Palatin. Nám vše průvodkyně ukazovala jen z dálky, od cesty lemující Forum Romanum, protože návštěva samotného Fora Romana by se v jednodenním výletu Římem též nedala stihnout, což mě začínalo utvrzovat v tom, že Řím bych chtěla někdy navštívit znova, a rozhodně na déle než jeden den.

A tak jsme šly dál. Na náměstí Piazza Venezia jsme zůstaly ohromeně zírat na monumentální stavbu před námi, velkolepý bělostný mramorový pomník věnovaný králi Vittoriu Emanuelovi II., zvaný též Vittoriano. Pomník je postaven na úpatí Kapitolu a na vrcholcích ho zdobí dvě obrovská čtyřspřeží s okřídlenými bohyněmi Vítězství, která jsou z tmavého bronzu, což tvoří dokonalý kontrast s bělostnou stavbou Vittoriana. Obě čtyřspřeží realizovali v roce 1908 Carlo Fontana a Paolo Bartolini a velký pomník projektoval Giuseppe Sacconi (1885-1911), a je skutečně impozantně zasazen v srdci Říma. Když jsme vystoupaly nahoru po schodišti, z vrchu se nám jako na dlani nabídl výhled na nekonečný Řím.

Následovali jsme naši průvodkyni a sešli jsme na druhou stranu pomníku dolů po schodech a ocitli jsme se před náměstím Kapitolu, projektovaném Michelangelem. Už v dávných dobách byl Kapitol důležitým místem, které bylo zasvěceno bohům antického Říma. Dnes je zde sídlo primátora a správy hlavního města. Na Kapitol se vystupuje po impozantním schodišti, které se nazývá Cordonata. Samotné schodiště bylo realizováno podle projektu Michelangela Buonarrotiho, a slavnostně po tomto schodišti stoupal císař Karel V. v roce 1536. Zadní část náměstí uzavírá Senátorský palác a schodiště k němu vedoucí a fontána jsou dílem již zmíněného Michelangela. My jsme přišli na náměstí z horní strany, od Vittoriana, takže jsme pokračovali dál dolů po schodišti Cordonata a nabrali jsme směr ke světoznámé a nádherné Fontáně di Trevi, kde jsme se na chvíli zastavili.

Nutno dodat, že fontána byla doslova v obležení lidí. Někoho, kdo nemá rád davy, to možná odradí, a já jsem se tady také necítila moc dobře, ale pokud budete mít podobné pocity, zkuste je překovat, protože pohled na tuto fontánu stojí rozhodně za to. Je tak nádherná, že se to nedá ani popsat, a ačkoliv Řím je fontánami doslova posetý, tahle je jedinečná a rozhodně nejkrásnější. Zaposlouchejte se chvíli do zurčení padající vody a vyposlechněte si legendu o této slavné fontáně, kterou Vám ale nepovím, protože by to bylo na dlouho, jak se znám.

Pokračujeme dál, průvodkyně nás vede kolem známých Španělských schodů, nad nimiž se tyčí Kostel Nejsvětější Trojice. Schody jsou v obležení, proudí tudy davy lidí, přestože je horko k padnutí.

Pokračování na cestě Římem Vám přinesu v další části...

Autor: mysakdd

Další články autora: 8

hodnotit kvalitu příspěvku | nahlásit příspěvek redakci

Sdílet s přáteli