Výšlap z obce Suché, do Kvítkova, Drahkova a Teplic

Výšlap z obce Suché, do Kvítkova, Drahkova a Teplic

Umínila jsem si, že prozkoumám další obce okolo Teplic, které ještě neznám, vzhledem k pár letům, co tu bydlím. Je tu všude nádherná příroda, také různé památky a tak to chce čas, dobré počasí a také dobrou kondičku, když chci někam vyrazit.

Takže jsem vyrazila s mým psím kamarádem Maxíkem ze svého bydliště na Benešovo náměstí, kde jsem mínila nastoupit na bus, který mě odveze do obce Suché, a odtud bychom se vydali postupně přes další obce k Teplicím. To jsem taky udělala, nasedli jsme do autobusu, Maxíka na klíně, neboť je to ještě puberťák a hukot od podlahy autobusu ho nějak děsí. A dojeli jsme do obce Suché.

Obec Suché je z historických pramenů známá až od r. 1652. Je to malá obec, na jejíž návsi stojí kaple sv.Floriána. Sv. Florián je patron hasičů a tak aby obec uchránil od požárů, neboť v této obci jimi dost dříve trpěli. Jinak se obec v minulosti zabývala dost zemědělstvím, což je patrné z bývalých statků, které tu jsou k vidění, ale které nejsou moc vzhledné pro oko. Co mě udivilo - hrázděný dům, který se nacházel na okraji obce zohyzděný novými plastovými vyklápěcími okny, no děs!

Takže obec jsem měla prohlédnutou cobydup, těch pár domů, i když hodně starých a historických jsem vyfotila a vydali jsme se dál po silnici směrem k obci Kvítkov. Vlevo se nám začalo zobrazovat naše České středohoří a už na nás po chvíli začala vykukovat i Milešovka. Z pravé strany se nám zase v dáli ukazovaly naše Krušné hory, a když jste trochu napnuly zrak, tak byl tušit i její vrcholek nad obcí Krupkou – Komáří Vížka. Míjeli jsme také Věšťanský vrch, který je vysoký 324 m. A jak jsme tak kráčeli stále dál, tak se vyloupl za Milešovkou i vrch Kletečná. Před námi se v dáli ukazovala Doubravská hora, zkrátka bylo vidět krásně všude okolo nás. Viditelnost byla úžasná! Ale co jsme také míjeli…smutnou připomínku dopravní nehody – dva křížky se jmény nešťastníků. Těch je všude okolo silnic nepočítaně…

Přibližovali jsme se k obci Kvítkov…Po pravé straně byla postavena úžasná „hacienda“ se jménem „Orlí hnízdo“. Sice Orlímu hnízdu, které si Hitler nechal postavit na vrcholu hor, to podobné nebylo ani za mák, neboť to bylo v rovince, ale bylo vidět, že tu nebydlí žádný chudák. Ten název toho obydlí, byť nevystihoval své pojmenování, dával tušit výstavní vnitřní zařízení a zvenku, to každý už viděl, že to není jen tak obyčejný dům, svojí honosnou stavbou a rozlohou nevyjímaje. A ještě aby nebyl dotyčný kolemjdoucí na pochybách, čněl jeho nápis na ohradní zdi poblíž vrat.

A tak jsem zanechala koukání na luxusní obydlí a pokračovala dál po silnici, která mě obohacovala svojí vůní ve skupinkách rozrostlými bezinkami, až jsme došli k tabuli, která nás vítala už v obci Kvítkov. Bezinek tu tedy bylo všude požehnaně, tak jestli byl odtud ten název, to nevím…Prošli jsme na okraji okolo pár starých domů a zahnuli napravo malou silničkou ke kapličce sv. Jana z Nepomuku. Tato kaple stojí na malé návsi, ve společnosti kdysi výstavních statků. Dnes už ale nejsou výstavní, naopak velice zanedbané. Silnička pokračuje dál do obce Věšťany. Celá obec na mě působila velice sešle, nic pěkného. Jen kaplička byla nově opravená, zřejmě aby aspoň dávala lepší punc společnosti svých starých historických sousedících budov.

Obec vznikla podle písemných dokladů již v r. 1396 a zabývala se taktéž zemědělstvím. Jak obec Suché, ze které jsme vyšli, tak Kvítkov a také Drahkov, kam jsme teprve mířili, spadají pod Obec Modlany. Patří k nim i obec Věšťany, kam se míním později také podívat.

A tak jsme po rozhlédnutí se kolem zamířili okolo břečťanem porostlého starého objektu zpátky na silnici směrem k Drahkovu. A šli zase stále po silnici. Cestou nás doprovázely nádherné scenérie Krušných hor, pod nimiž se již začalo více zobrazovat Město Krupka a dále pak v ještě větší dálce Teplice. Míjeli jsme hezký domek s krásnými slunečními hodinami, který byl zasazený v zeleni, hezký obrázek. Bohužel sluneční hodiny již byly trochu vyšisované, takže na fotce nejsou skoro vidět. O kousek dál se na louce popásali koníčci, Maxík zavětřil a chtěl se za nimi vydat…A to už nás vítala tabule, že jsme v obci Drahkov.

Obec už leží v bezprostřední blízkosti Teplic, skoro pod Doubravskou horou. Vznikla v r. 1393. Okolo 17. století byla obec osídlena německým obyvatelstvem. Postupně, když se začalo těžit uhlí, přibývalo nových pracovních příležitostí a tak se tu začali objevovat Češi, kteří se sem nastěhovali z vnitrozemí. Po uzavření dolu na „Kateřině“ obec zase opouštěli a tak obec měla minimum stálých osadníků. Nyní je to ale jinak, sousedství s Teplicemi a hezké místo k bydlení dalo podnět k výstavbě spoustě rodinných nádherných domů a tak se Drahkov stal krásnou obcí, která je zazeleněná, upravená a je radost tudy procházet.

Stávala tu také kaplička, zasvěcená sv. Floriánovi, která byla ale zbourána v r. 1968. Místní podnikatel na jejím místě postavil penzion a na její památku na zdech penzionu nechal vyobrazit její podobu spolu se sv. Kryštofem, který byl patronem motoristů a sv. Floriánem, patronem hasičů. Je to velice umně provedeno a toto znázornění upoutá každého kolemjdoucího.

Musím napsat, že vedle domu byla autobusová zastávka, kde byla lavička, tak jsem na chvíli usedla, abych dala napít mému psímu kamarádovi, který byl žíznivý, a nebylo divu, slunce nám stále pražilo na cestu a rozhlížela jsem se okolo. Ani se mně odtud nechtělo. Bylo tu všude krásně, krásné domy, všude plno zeleně okolo nich, čisťoučko, radost pohledět. Byla jsem moc ráda, že jsem se vydala v tento směr mých poznávacích okruhů. Ale po chvíli jsem se zvedla a pokračovali jsme již k Teplicím. Ono po silnici není dobře chodit, ale bohužel jinou cestou jsme jít nemohli, jiná tu nevedla. A tak jsme po malé chvíli došli k památníku na Napoleonské bitvy. Už jsem tu u něj byla, je renovován, vypadá opravdu hezky. Naproti němu přes silnici je torzo kříže, od něhož vzadu vykukoval malý křížek. A tak jsem se šla podívat, co to tam je…a on to byl psí hřbitůvek s 5 ti náhrobky. Ano, i psí kamarád je pro nás velmi dobrým a milým společníkem, se kterým se těžko loučíme, když nastane jeho čas…

A tak jsem zas poznala kus svého okolí, kde žiji a brzo se vypravím zase za dalším…

A tak jsme pomalu došli k autobusové zastávce, a co vidím…náš autobus stál na zastávce, ale než jsme k ní došli, tak nám ujel těsně před nosem…Tak jsme vyčkali dalších 25 minut na příští a jeli domů. Pěšky bych si jít už domů přes celé Teplice netroufala.