Vlakem na Pilatus

V půlce září jsem vzal syna a vyrazili jsme na prodloužený víkend do Švýcarska. V mém podání to znamená jeden den ve vlaku do Basileje, druhý den výlet a třetí den ve vlaku zpátky domů. Pro ubytování jsem se rozhdodl pro Basilej, protože tam lze dojet na německé víkendové síťové jízdenky, bez nutnosti kupovat si další lístek do vnitrozemí.

V pátek ráno jsme vyrazili směr Plzeň, Plattling, München, Memmingen, Ulm, Friedrichshafen do výše zmiňovaného města. Trasu přes Železnou Rudu jsem volil proto, že Quer Durch Land Ticket, který platí v Německu ve všední dny začíná platnost po 9 hodině a dřívější vlak přes Furt im Wald by znamenal nutnost další jízdenky do Schwandorfu.

Cesta přes Německo byla bez nejmenších problémů, IRE mezi Ulmem a Basilejí jede v některých úsecích až 160 km rychlostí a má naklápěcí skříně, takže oblouky jsou docela znatelně cítit. V jednom úseku jedeme přes Švýcarskou, konkrétně přes Schaffhausen a krátce jsou vidět i známé vodopády na Rýnu.

V Basileji vlak končí na stanici Basel Bad, ale pozor, je to jiné než hlavní nádraží, tohle je nádraží hlavně pro vlaky do a z Německa, kdysi zde cestující přestupovali bez nutnosti ukazovat pasy na vlaky DB do vnitrozemí. Na hlavní nádraží bychom sice mohli pohodlně dojet tramvají, ale projdeme se pěšky. Ubytování se nachází kousek za hlavním nádražím (Basel SBB), musíme ho přejít nadchodem, s různými obchody a dostáváme se do uličky s hostelem (více viz článek levné ubytování v Basileji).

Večer se jdeme ještě najíst, Švýcarsko je hodně drahá země a menu u mezinárodních stravovacích řetězců stojí kolem 12 CHF (oproti 6 – 7 EUR v Německu). Ještě večer vytahuji mapu a přemýšlím kam druhý den vyrazit. Chtěl jsem do okolí Luzernu, ale nevím, jestli to bude Rigi, Pilatus nebo ledovec Titlis.

Železniční Doprava ve Švýcarsku je hodně drahá a i když existuje řada síťových jízdenek, většina z nich se vyplatí až při alespoň 3 dnech projetých na dráze. Existuje spousty slev, a poukazů, ale ne vždy jsem pochopil celkovou cenu. K mání byl kombinovaný 3 denní pas na ledovec Titlis přímo z Basileje, ale v dodatku bylo, že zaručuje pouze 30% slevu na jednotlivé druhy Dopravy.

Rozhodl jsem se pro Pilatus. Jízdenka do stanice Alpnachstadt stojí 34 CHF dobrá zpráva pro mě je, že můj 15 letý syn platí ještě polovic (v této zemi je to do dovršení 16 let). Pokladní mi vydává modrorůžovou jízdenku a my nastupujeme do IR vlaku směr Luzern. Cesta ubíhá příjemně a 45 minut jsme v přestupním bodě. Dále nás veze úzkorozchodný vlak Zentralbahn (jedeme samozřejmě na jednu jízdenku) a ten nás dováží do staničky Alpnachstadt u něhož začíná zubačka na Pilatus.

Krom jízdenek na jednu jízdu na zubačku se dají koupit různé kombinované jízdenky na lanovku, zubačku, vlak a autobus a tak pohodlný cestující může vlastně udělat celý okruh, aniž by musel udělat víc kroků. Přicházíme k pokladně, kde si kupujeme jízdenku pouze pro směr nahoru, jelikož chci dolů sejít pěšky. Za 29 EUR získáváme jízdenku a řadíme se pod střechou malého nádražíčka do fronty na nejstrmější zubačku světa. Bál jsem se návalu, a že se budu mačkat někde uprostřed vozu bez jakéhokoli výhledu, když jsem viděl dva vagónky u nástupiště, ale to se nestalo, z druhé koleje sem byly přesunuty vagónky další, takže jsem měl nádherný výhled z vozu. Zajímavostí je přesuvna v dolní stanici, kdy vůz sjede na část koleje, která se s ním přesune na kolej druhou, odkud vůz jede opačným směrem.

Vůbec je zde zajímavý provoz, protože vozy jedou za sebou (třeba 5 vozů) v podstatě na dohled a uprostřed trati se křižují. Musí zde počkat, až přijedou všechny vozy z obou směrů a pak pokračují dál. Maximální stoupání je zde 48%, a byl sem vyvinut zajímavý systém ozubnice, kdy zuby jsou položeny vůči pražcům na bok a z obou stran do nich zapadávají ozubená kola, což vymyslel inženýr Locher a dráhu postavil a zprovoznil během 400 pracovních dní v roce 1889.

Z trati jsou nádherné výhledy a je těžké se rozhodnout mezi filmováním a fotografováním. Vlevo je vidět Alpnachersee, trať překonává některé můstky, které jsou široké jen pro úzkorozchodnou kolej. Po výjezdu nad hranici lesa pozorujeme trať klikatící se před námi, vozy, které vyjeli na trať dříve i občasné tunely a galerie. Z nadmořské výšky 440 m. n. m se dostáváme až na kótu 2068m, vrcholové stanice Pilatus Kulm. Zde je krom původní chaty taky skleněné monstrum s vrcholovou stanicí lanovky z Luzernu a samozřejmě veškerým vybavením pro sváteční turisty.

Výhled je ale neodolatelný, je vidět i ledovec Titlis, Rigi-Kulm a v oparu Luzern. Pro ještě hezčí výhled stoupáme na vrcholový bod Esel s typickým křížem u kóty. Je nádherné počasí a tak výhledy stojí opravdu za to. Podle mapy je to jasné z Pilatu vede turistická cesta k dolní stanici lanové dráhy Fräkmünt. V terénu už to tak jasné ale není. Nakreslená nástěnná mapa udává sice několik turistických tras, ale cesta dolů je dost nezřetelná. Zkoušíme tedy „dračí stezku“ jak je trasa označena a jdeme cestou vytesanou ve skále pod severní stěnu vrcholu. A zde po několika stech metrech nacházíme značenou odbočku ve směru naší trasy. Nemusím snad zdůrazňovat, že pevná obuv je pro tuto cestu prostě nutností. Kamenitým terénem scházíme po klikatící se stezce dolů z vcholu. Prvním odpočívadlem, je travnatá plocha u kaple, obehnaná plotem (patrně proti divoké místní zvířeně) s rozcestím. Zde je možno odbočit vlevo do vesnice Eigental. My však točíme vpravo a po strmých serpentinách pomalu scházíme kamenitým svahem. Nad námi každou chvíli skoro neslyšně proplachtí kabinka kabinové lanovky z Fräkmüntu na Pilatus. Přibližně 150 m za trasou lanové dráhy je další odbočka k chatě Gschwand. My se držíme vlevo a traverzujeme rokli a scházíme ke svahu, na němž se nachází několik atrakcí včetně bobové dráhy. Naproti ve svahu je přestupní stanice lanovky Fräkmünt s restaurací.

Po nezbytných fotografiích pokračujeme dále, tentokrát už mírněji a civilizovanějšími cestami k rozcestí Mülimas a dále na Kriesenregg s chatou Kriesen. Tady je dětské hřiště a v lese WC pro turisty. Další trasa už vede pohodlnými cestami a sem tam i místními silničkami kolem hrádku Schauensee k dolní stanici lanové dráhy ve čvtrti Kriens, která se nachází na kraji Luzernu. Tady se dostáváme na hlavní třídu s trolejbusovou Dopravou (mimochodem trolejbusy jezdí ve Švýcarsku v každém větším městě), po níž asi po 3 km přicházíme k hlavnímu Luzernskému nádraží. Z Pilatu to sem pěšky trvalo cca 6 hodin.

Ještě než odjedeme do Basileje, jdeme se podívat na historický dřevěný most, obnovený po požáru, který se nachází nedaleko nádraží, a po návštěvě supermarketu v podzemí nádraží odjíždíme zpět do Basileje.

Jelikož jsme dostali volnou jízdenku na MHD v Basileji při zaplacení pobytu v tomto městě, vyzkoušíme linku č. 50 na EuroAirport (letiště sloužící pro Basel, Mulhouse a Freiburg, tedy 3 měst ve 3 státech). Myslel jsem si, že tam bude možnost nějakého rychlého občerstvení a ještě levněji v eurech, ale ouha. Letiště je odděleno na část švýcarskou a eurounijní a ve 21 hodin večer tu chcípnul pes. Vracíme se tedy do centra a sedáme opět do řetězce rychlého občerstvení.

Třetí den ráno, čas návratu. Volná jízdenka nás poměrně rychle přesunula tramvají na „lázeňské“ německé nádraží a odtud pokračujeme do Karlsruhe, a Stuttgratu. Zde využíváme asi hodiny a půl k projížďce místním metrem, viz článek metro ve Stuttgartu) a pak pokračujeme dále přes Ulm, Mnichov a večerním rychlíkem do Prahy.

Švýcarsko je nádherná země a já s trochou nadsázky říkám, že ať si člověk v této zemi vybere za cíl cokoliv, nikdy neudělá chybu. V případě Pilatu to platí dvojnásob.