Vlakem do Španělska a Maroka 7 a 8 den
Poslední dva dny už píšu dohromady, protože jsem je v podstatě strávil ve vlaku cestou domů. Jelikož přes Francii potřebuji k vlakům TGV místenky a protože jsem nevěděl, kdy se přesně budu vracet, používal jsem výhradně regionálních vlaků TER.
Ráno jsem po nedospané noci vyrazil v půl šesté na nádraží Sants v Barceloně. Pěšky to nebylo daleko, a na recepci mi akorát vrátili kauci 20 EUR za klíč. Jinak platba proběhla automaticky přes kreditní kartu.
Podle webových stránek německých drah měl jet osobní vlak do Cerbére (pohraniční francouzská stanice) v 6. 30, ale u tohoto vlaku byla cílová stanice Figueras a ani strojvedoucí nic nevěděl o tom, že by měl pak pokračovat dále. Podle vývěsných jízdních řádů jsem zjistil, že další vlak jede v 7.05 a tentokrát skutečně až do Cerbére a dokonce stíhám původně plánovaný přípoj.
Vlak jede relativně pomalu klikatící se tratí, a cestou bereme ředu lidí s věcmi na koupání, které vyjíždějí na pláže dále od Barcelony. Vlák jede údolím, Hory nebo lépe řečeno 400 – 500 m vysoké kopce nás dělí od pobřeží, které je místy vzdáleno až 30 km od trati. Staví se tu nová vysokorychlostní trať, ale bude v provozu asi až za 2 – 3 roky. Pak by měli vlaky TGV jezdit až do Barcelony bez přestupu.
Stavíme mimo jiné v Gironě a Figueras, kam asi před půl hodinou dorazil ten předchozí vlak a pak už se tratí plnou tunelů přiblížíme k pobřeži. Poslední španělská stanice Port Bou, odkud vedou koleje obou rozchodů do tunelu za kterým už následuje stanice Cerbére. Schöngen neschöngen, čeká nás kontrola pasů a přestup na normálně rozchodnou jednotku TER do Perpignanu. Ještě chvíli se můžeme kochat na pohledy na zátoky s vesničkami v kopcích nad mořem a asi za půl hodiny zastavujeme ve výše zmiňované stanici. Přestupuji na další regionální vlak do Narbonne. Krajina je už rovinatá kolem trati a mijíme několik slaných jezer v blízkosti Lyonského zálivu.
V Narbonne zjišťuji, že téměř všechny vlaky kamkoliv mají zpoždění a to až jednu hodinu, včetně toho mého. Pod obrazovkou s odjezdy běží text, který jsem přeložil něco jako v tom smyslu omlouváme se za zpoždění, je pátek. Jak by na tohle asi reagovali klienti Českých drah? Jestli se hrozby vyplní, tak mám problém, protože v Avignonu nestihnu přípoj.
Naštěstí u mého vlaku se snižuje zpoždění asi na 20 minut, což je pozitivní a já nestane-li se nic mimořádného stihnu přípoje dál. Jedeme přes Béziers a Adge a dále po úzkém pobřežním pásu lemovaným z jedné strany Středozemním mořem a s druhé jezerem Thau. Vlak pokračuje přes Montpellier a Nímes do Avignonu. Původně jsem se chtěl podívat k mostu, ale bohužel doba čekání se zkrátila na asi 30 minut, a to bych nestihl, tak se spokojím z průzkumem okolí nádraží Avignon ville. Další delší cesta mě dostane do Lyonu. Cestou stavíme na malém nádražíčku s povědomým názvem Chateau neuf du Pape. Tak odsud se k nám dostávají ta drahá vína. Začalo docela dost pršet,což vydrželo celý den a skoro celou noc. Trať sleduje řeku Rhonu a po dvou hodinách přijíždíme do Lyonu. Tady stíhám v rychlém občerstvení meníčko s hamburgerem a mířím na nástupiště k vlaku směr Genéve.
Stmívá se a já si myslel, že budu spát. Chyba lávky, průvodčí mě upozorňuje, že Bellegarde se vlak dělí a já sedím v té části do Chamonix a tedy si musím přestoupit příští stanici do přední části soupravy. Jenže první zastávka je za půl hodiny a já tudíž stojím u dveří a čekám až budu moci přeběhnout. (a se mnou několik dalších desítek lidí). V Ženevě na nás čeká opět pasová kontrola, ale policisté vidíce mojí kšiltovku, kterou jsem si pořídil ve Španělsku s vlajkou a názvem státu mi salutují se slovy Á Espaňa, willkomen in Schweiz.
Další cesta IC vlakem do Oltenu je příjemná a tady musím okolo půl jedné v noci přestoupit na další vlak do Baselu. Jestli jste někde četli o švýcarském dopravním systému, úžasných a čistých vlacích tak tady na to prosím zapomeňte. Marně se snažím najít čtyřsedačku, kde by nebyly stohy poházených novin na zemi, plechovek a láhví od piva a na některých místech i zbytků jídla, které již jednou bylo snědeno. Něco takového jsem neviděl snad ani na našich drahách.
Protože se mi nechce sedět 4 hodiny na Basilejském nádraží, které je sice otevřeno celou noc, ale potuluje se tu spousta individuí, které tu i spí v různých koutech za tichého mlčení policie, sedám si do místních vlaků, které jezdí po 2 hodinách vždy jen ze soboty na neděli a vozí mládež z diskoték. Vlaková četa ve složení 2 průvodčí a dva strážci pořádku nachytají sem tam i nějakého toho černého pasažéra. Po obratu do Gelterkindenu a Delémontu vystupuji opět v Basileji a přecházím na francouzské nástupiště k vlaku TER 200 (jezdí až 200 km rychlostí) do Métz.
Usínám po probdělé noci. Venku stejně ještě prší. V městě Metz přestupuji na vlak do Luxembourgu. Možná si říkáte proč taková zajížďka, ale mám ještě jeden volný den na Interrailu, tak proč to nevyužít. Počasí je pořád špatné, tak v Luxembourgu jen prozkoumám blízké okolí nádraží a pokračuji do Koblenze. Za hranicí následuje….kontrola pasů německou policií. Jeden místní cestující se zlobí, proč musí ukazovat doklady. Do Koblenze vede krásná trať podél Mosely (s vinicemi na místních svazích) a po přestupu tato scenérie pokračuje kolem Rýna až na předměstí Franfurtu. Tato oblast je tak nádherná, že slouží k samostatným výletům, ale jakmile někdy jedu kolem, nenechám si tuto cestu nikdy ujít. Opět jsem se bál Ostrého přestupu ve Franfurtu, což mi ukázal německý vyhledavač, ale ve vlaku jsem z vlakového průvodce zjistil, že mám vystoupit na letišti a spoj v klidu zvládnu.
Další přestup mě čeká v Lipsku a potřebuji ho stihnout, kvůli vlaku do Drážďan a přestupu na poslední spoj do Čech. Jak jedeme skoro na čas, tak před Lipskem je výluka a my čekáme na protijedoucí vlaky. No jentaktak ale stíhám. Vlak do Drážďan mě překvapuje svou rychlostí, nekteré úseky jedeme kolem 200 km/h. Dál už mě čekají jen přestupy v Drážďanech, Bad Schandau a Děčíně.
Celá tato cesta se dá pořídit za 179 EUR (pětidenní jízdenka Interrail Global pass) a dále ceny místenek. Na vlaky AVE jsou 10 EUR, Alcatría 2,5 EUR, TGV podle vzdálenosti od 1,2 do 3,8 EUR (delší cestu jsem TGV nejel) vlaky ve Švýcarsku a Německu jsou bez příplatků. Všechny spoje jsem nakonec stihnul, takže nemuselo dojít k žádné improvizaci. Doporučuji všem dobrodruhům.
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Španělsko
Půjčovna aut