TURISTIKU PODPORUJÍ
59 093 turistů a cestovatelů
93 618 výletů, turistických cílů, tras a cestopisů
982 163,- odměny za články

Istanbul - cestopisy

Istanbul

Istanbul je největší a nejproslulejší turecké město. Rozkládá se na dvou kontinentech, v Evropě a Asii. Bohatá historie Istanbulu sahá až do časů antiky. Istanbul má dnes přibližně 13 mil. obyvatel.

Turistika & volný čas Oblíbená místa a aktivity Doporučujeme
Velký bazar / Hagia Sofia Bazilika Cisterna / Galatská věž / Zřícenina Ani Ubytování Istanbul
Turistické cíle / Mapa Istanbul Hipodrom, Egyptský obelisk / Modrá mešita Palác Topkapi

Vyberte, co Vás zajímá v oblasti Asie
Tipy na výlet vybrat: vše / nic
 ↓ 
Druh vybrat: vše / nic
Do přírody
Na golf
Na hory
Na kole
Se psem
Vinařská turistika
Za gastronomií
Za kulturou
Za sportem
Náročnost vybrat: vše / nic
Pro zdatnější
Romantika
Rodina s dětmi
Délka vybrat: vše / nic
Vycházka - půldenní
Celodenní výlet
Putování (více dnů)
Turistické cíle vybrat: vše / nic
 ↓ 
Doprava vybrat: vše / nic
Autobusová zastávka
ŽST
Letiště
Žel. stanice
Žlab
Města, obce, vesnice vybrat: vše / nic
Hlavní město
Městečko
Město
Městská část
Městys
Místní část
Náměstí
Osada
Přístav
Samota
Ulice
Vesnice
Ostatní vybrat: vše / nic
Bivak
Hraniční přechod
Infocentrum
Nordic walking point
Ostatní
Turistická známka
WebKamera
Zajímavost
Památky a muzea vybrat: vše / nic
Bouda
Boží muka
Chata
Chrám
Drobné památky
Dům, budova
Farma
Hrad
Hradby
Hrádek
Hradiště
Hřbitov
Hřebčín
Kaple
Kašna
Klášter
Kostel
Kříž
Lapidárium
Letohrad
Mešita
Měšťanský dům
Muzeum
Památník
Panský dvůr
Pevnost, opevnění
Pomník
Radnice
Rotunda
Rychta
Salaš, koliba
Skanzen
Socha
Statek
Synagoga
Trosky
Tvrz
Zámeček
Zámek
Zřícenina
Příroda vybrat: vše / nic
Bažina, mokřady
Hora
Hřeben
Jeskyně
Jezero
Jezírko
Kámen
Kaňon
Kopec
Krasový útvar
Louka
Minerální pramen
Ostrov
Památný strom
Park
Planina
Pláž
Pleso
Pobřeží
Pohoří
Poloostrov
Potok
Poušť
Pramen
Propast
Přírodní památka
Přírodní park
Rašeliniště
Rokle
Rybník
Řeka
Říčka
Sedlo
Skalní útvar
Slatě
Sopka
Soutěska
Studánka
Štít
Travertíny
Tůň
Údolí
Údolí, dolina
Vodní nádrž
Vodopád
Vrchol
Zahrada
Sport a rekreace vybrat: vše / nic
Vinařský cíl
Aquapark
Cyklo bar - hospůdka
Cyklo shop - servis
Golf
Koňská stezka
Koupaliště
Lázně
Ledovec
Letovisko
Potápění
Půjčovna kol
Půjčovna lodí
Rekreační oblast
Ski areál
Zábava, atrakce
Technické zajímavosti vybrat: vše / nic
Důl, štola, šachta
Elektrárna
Jez
Lanovka
Mlýn
Most
Přehrada
Rozhledna
Technická památka
Zvonice
Výletní místa a parky vybrat: vše / nic
CHKO
Chodník, naučná stezka
Národní park
Odpočinkové místo
Orientační bod
Poutní místo
Rezervace
Rozcestí
Turistická trasa
Turistické destinace
Vyhlídka
Výletní místo
ZOO a botanické zahrady vybrat: vše / nic
Arboretum
Botanická zahrada
ZOO
Trasy vybrat: vše / nic
 ↓ 
Typ vybrat: vše / nic
Autem
Balónem
Běžecká trasa
Běžky
Cyklotrasa
Golf
In line brusle
Pěší trasa
Po vodě
Ski areál
Náročnost vybrat: vše / nic
Malá náročnost
Střední náročnost
Velká náročnost
Cestopisy vybrat: vše / nic
Tipy a novinky vybrat: vše / nic
Rady a tipy vybrat: vše / nic
 ↓ 
Doprava
Jídlo a ubytování
Ostatní
Peníze a ceny
Práce a život
Zdraví a bezpečnost
Moje dovolená vybrat: vše / nic
 ↓ 
Kdy jsme jeli vybrat: vše / nic
Jaro
Léto
Podzim
Zima
Délka dovolené vybrat: vše / nic
Méně než 1 týden (do 6 dní)
1 týden (7-9 dní)
Delší než 1 týden (10-12 dní)
2 týdny a více (13 a více dní)
S kým vybrat: vše / nic
Rodina s dětmi do 5-ti let
Rodina s dětmi do 10-ti let
Rodina s dětmi 10-18 let
S partnerem
S přáteli
Typ vybrat: vše / nic
Pobyt
Aktivní dovolená
Poznávací dovolená
Eurovíkend
Plavba
Prodloužený víkend
Zaměření vybrat: vše / nic
K moři
Na lyže
Za zábavou a poznáním
Do přírody
Na hory
Cyklo
Se psem
Na vodu
Aerobic
Golf
Wellness
Potápění
Za kulturou
Zábavné parky
Aquaparky
Gastronomie
Jak jsme jeli vybrat: vše / nic
Autem
Autobusem
Letadlem
Lodí
Jinak
Jak a kde jsme bydleli vybrat: vše / nic
Dům / rekreační objekt
Kemp
Apartmán
Hotel / Penzion
Stravování na dovolené vybrat: vše / nic
Vlastní
Snídaně
Večeře
Polopenze
Plná penze
All Inclusive
Ultra all inclusive
Fotogalerie vybrat: vše / nic
zobrazit výsledky

Turecko poprvé

Cestopisy

Turecko poprvé

Sraz tradiční dvojky je v Hradci o půl jedenácté večer.Vlak odjíždí na čas a tak ve 22.45 směr Pardubice.Tady přestup na rychlík „Cassovia“na Slovensko.Ve vlaku je pohoda, kupé na spaní jen pro nás.Zaléháme a budí nás až celníci na hranicích v Horní Lidči.Celní prohlídka je formalitou, ale do Žiliny už jen klimbáme.Tady přestupujeme na další mezinárodní rychlík, a to směr Maďarsko.

Ze Žiliny nejprve pod zříceninou hradu Strečno na druhou stranu Váhu. Potom následují Vrůtky, Martin a dál překrásná horská lesnatá krajina s tunely až do Zvolena. Ve Zvolenu nás vítá půvabný hrad nad městem.Pokračujeme krajinou, co oku lahodí na Filakovo.I tady na nás kouká z kopce hrad. Stará, zachovalá zřícenina.Hezké. Za Filakovem už jen pár kilometrů a jsme v Maďarsku.Na hranicích žádný problém a my pokračujeme až do Budapešti.

Tady nejprve hledáme směnárnu. Měníme peníze, ale rovnou rumunské .Zbývá nám trochu času, tak se jdeme projít do města. No, spíš do parku, co je kousek od nádraží.Počasí nám zatím přeje, můžeme se i natáhnout na trávu.Po návratu na nádraží se věnujeme jízdnímu řádu. Spojení je dobré, vlak do rumunské Bukurešti nás pobral a jelikož v Maďarsku se není na co dívat zaléháme, ač je den. Na hranicích v Curtici jsme poprvé ve dne. Opět zaléháme a další probuzení je v Ploesti, Je však ještě moc brzy ráno, a tak pokračujeme ve spánku téměř až do Bukurešti. To je stále ošklivé město,přesto je tu vidět znatelné zlepšení.Ale i ceny povýšili .Asi jako u nás. Zásoby máme zatím svoje, tak si dáme aspoň kafíčko. Potom ještě zmrzlinku a pár žvýkaček pro Luboška. Ty však taky podražily.

Vlak do Istambulu nám odjíždí ve 13 hodin.Sedáme včas a zabíráme pohodlně místa u oken.V kupé s námi jedou dva Bulhaři obalení nákupy. Docela se s nimi dokážeme domluvit.Hned za Bukureští přicházejí rumunští celníci. Nás si moc nevšímají, hlavně se věnují našim spolucestujícím. Moc se jim nedivíme. A je tady rumunská hranice – Georgi Nord.. A přestože je celní prohlídka hotová, stojíme další hodinu ve stanici. Spolucestující Bulhaři si půjčují nůž, vracejí ho však bez špičky.Po úmorném čekání ve vedru vlaku vlak přejíždí Dunaj a my jsme v bulharském Ruse.. Tady téměř všichni Bulhaři vystupují. Zůstává po nich nepředstavitelný bordel.Podlaha v celém vlaku je posetá slupkama.Ti Bulhaři jsou jak veverky.Celou dobu louskají jakási zrníčka a slupky samozřejmě hází na zem. Je to děs a hrůza.Ještě že přichází nějaký uklízeč a zametá vlak.

Na to, že jsme v pohraniční stanici,je to tady jak v divném filmu. Cestující vystupují na opačnou stranu peronu k plůtku, co odděluje stanici kvůli celní kontrole a celníci jim ještě otvírají vrátka. No legální pašování ve velkém.Kupé se samozřejmě uvolňuje a my jedem dál zatím sami.Venku je na co koukat, ale proč tomuhle vlaku říkají EXPRES, to ví snad jen pán Bůh. Co se vleče neuteče.My určitě ne. Navečer, před Svilengradem přistupují jen dva Bulhaři a tak až na čáru se jede v poklidu.Bulharský pohraniční Svilengrad a potom už je tu Turecko. Kapikule.

Ač je noc, musí všichni cestující ven z vlaku. Bez zavazadel.Ve stánku vedle stanice si kupujeme za 10 dolarů vstupní víza a jdeme do jakési čekárny.Tady je čtyřproudá fronta u okének.. Za nimi celkem nepříjemní pasováci. Nalepují tu známku, co je celním vízem do pasu a my jdeme zpět do vlaku.Po rozjezdu přicházejí ještě celníci.Vlak je ale nějak víc plný.Nám to nevadí,místa máme. Ale hlavní je,že jsme v TURECKU! A jelikož venku je tma a není na co se dívat,necháváme spadnout klapky. První probuzení – ISPARTAKULI. Je tu obrovská bytová výstavba na zelené louce. Jen tomu nějak chybějí okna a dveře. Samozřejmě i lidi.Cesty mezi novostavbami zarůstají travou.Že by došli peníze?

Teď už sledujeme krajinu, pro nás exotické země. Vlak je obsazen tak jak u nás, jen asi cestující patří mezi ty chudší. Ale úsměvy nešetří.Výstavba okolo vlaku nasvědčuje, že se blížíme k velkému městu.Objevuje se moře a projíždíme zbytky mohutných hradeb .Opevnění tohoto města muselo být víc než mohutné. Z dáli nás vítají štíhlé věže Minaretů, vítá nás Islám, jsme v Istambulu.

Istambul – největší město Turecka.Ne však hlavní.Tou je Ankara. Istambul je město, které se rozkládá na dvou kontinentech, Evropě i Asii.Bývalé hlavní město Byzantské říše, která vznikla odtržením východní části říše Římské a stala se centrem křesťanství východu.Hlavní město Konstantinopol později dobyli a přejmenovali na Istambul.

My přijíždíme na nádraží SÍRKECÍ.Jako vždy a všude nejprve sháníme informace. Tragedie, tam co mají napsáno informace, moc ochotni nejsou a tak nic nevíme. Jízdní řád tu zastupuje jakási špatně srozumitelná tabule.To to bude vypadat.Směnárna peněz je ve stejném okénku jako tam co prodávají jízdenky.Měníme a rázem jsou z nás milionáři. Ale jen úschovna , co objevuje Luboš, stojí půl milionu.Co dál, přeci se nebudeme vláčet s batohy. Už po ránu je tady pěkné vedro. Před nádražím je přístaviště a my si jdeme zjistit kdy a odkud nám popluje převoz do Asie, neboť vlak dál do nitra Turecka jede z nádraží Haydarpasa. To však je na asijské straně města.Rukama nohama se domlouváme, že ještě musíme přes Atatürkův most Jdeme si okouknout přístaviště a pak se vracíme zpět do města.

Vyrážíme kolem nádraží do kopečka směr TOPKAPI, což byl palácový komplex, v němž sídlil sultán.Palác je úspěšně nalezen dle našich bídných plánů a my vcházíme branou Eunuchů dovnitř. Vstup je pouhý milion tureckých liber..Už vstupní pohled je nádherný. Zeleň, zeleň a krásné historické stavby. Někde je zakázáno fotit, ale je to vyjímečné.Vše je pastva pro oči.Palác, či celý komplex je průchozí a tak po prohlídce můžeme vyjít na opačném konci a není nutné se vracet. Za branou kterou vycházíme stojí AJA SOFIA .Je to původně křesťanský chrám, který Turci po dobytí upravili jako mešitu.Přistavěli Minarety..Když se Turecko ze sultanátu změnilo na republiku,změnila se mešita na muzeum. Obyvatelé se však nezměnili a tak sice muži chodí po evropsku oblečení, ženy jsou stále polozahaleny.Tvář mají sice odhalenou,ale paže či noha ji není vidět. A ženu vidět v obchodě jako prodavačku se nepovede. Nejsou.Ženy vše řeší kabáty i v tom největším vedru.Chudáci. A fotit? To jen kradmo aby majitel neviděl. I ženy se kvůli tomu rizčilují.

Do Aja Sofie je vstupné opět milion a velká fronta. Tak pár obrázků z venku a jdeme k Modré mešitě. Po cestě potkáváme jakéhosi prodavače limonády či moštu. Má na sobě nádherný kroj. Fotíme se sním, dává nám napít a my mu za to pěkně draze platíme. S úsměvem nám zamává a my pokračujeme k největší mešitě. Jako jediná má šest Minaretů, což potvrzuje její význam. Jinak ostatní, byť významné mešity mají nejvýše čtyři.Běžně však jen jeden. Před mešitou je zvláštní umyvárna.Je to vždy stolička s kohoutkem vody. Tady si všichni muži před vstupem do mešity umývají nohy. Žen se to netýká, neboť by někdo mohl vidět její nohy. My jsme to v tom vedru pojali trochu jinak a umyvárnu využíváme kompletně, nejen na nohy. Nikomu to okolo nevadí,nikdo nic neříká.Parádně nás to zchladilo.

V mešitě se smí být pouze bez bot .Ale zásadně oblečeni. Na boty každý dostává igelitku. A evropanky se musí zahalit. Dostávají na to jakousi látku. Uvnitř je to samý koberec.Všichni tu sedí na zemi. Okolo jsou jakési regálky, slouží jako botníky. V mešitě začínají však bohoslužby a tak nás nevěřící pěkně vyšoupli, muslimové zůstávají.My pokračujeme dál směrem Velký Bazar.V jedné z uliček vidíme něco jako výstavu koberců..Ne, je to prodejna ve dvoře a zároveň i opravna. Prodejců je tu víc. Znuděně sedí u koberců. Až na jednoho, ten na koberci něco látá a látá.Jinak koberce jsou tu všude, i na zemi.Klidně po nich šlapou.Vracíme se však na ulici a jdem do Velkého Bazaru, což je mohutné, uzavřené tržiště i s uličkami.Jednu z nich přezdíváme na Zlatou. Je tu krámek vedle krámku a všude samé zlato, stříbro a šperky.

Touláme se dál městem uličkami okolo istambulské University. Všude samá mešita a Minarety.Dostáváme se nahoru k bývalému Valentovu Akvaduktu. Je to nádherná stavba z římských dob.Ač to vypadá jako most, je to bývalý vodovod do Konstantinopole. V parku před stavbou sedí mladá žena, která je přes to vedro oblečena jako kdyby měly přijít mrazy Při snaze si ji vyfotit je velice nepříjemná. Stejně jejím slovům nerozumíme ,ale gesto je výmluvné. Radši balíme a obloukem se vracíme na nádraží pro batohy. Na nádraží jsme ztuhli. V úschovně nikdo není. Za chvíli však se objevuje usměvavý pán a máme batohy na zádech. Vyrážíme směr přístaviště. Nejprve nás láká jeden soukromník Ten blázen za to chce 6 milionů.Luboš šikovně vykličkovává a já ho následuji. V oficielním přístavišti za to chtějí pouhých 125 000 tureckých liber. To je trochu rozdíl. Nasedáme a po půlhodinové plavbě vystupujeme přímo proti schodům do nádraží.Jmenuje se Haydarpasa a my jsme tedy v ASII.

Na nádraží je stejný problém s jízdním řádem a informacemi. pracně nacházíme vlak směr Ankara. Potom však jsme objevili jiný ale na něm je cedule že jede až do Kayseri, což potřebujeme. Vlak je zatím samozřejmě prázdný.Průvodčí se nám pracně snaží vysvětlit, že musíme mít místenku.. Ještě nám to ochotně píše na kus papíru a Luboš s ním jde k pokladně. Přišlo nás to v přepočtu na 50kč A navíc až za jízdy zjišťujeme, že to vlastně jsou lehátka. Nevadí, stejně i tak je celé kupé naše a ještě se dá zevnitř uzavřít. Ve vlaku potkáváme Čechy,samozřejmě nádražáci. Nějací výpravčí ze Šumperka. Sehnali nějaký jízdní řád, byť je šest let starý.Aspoň povšechní informace. Vlaky tomu moc neodpovídají, aspoň tedy směrově to sedí. Zaléháme a probouzíme se v Ankaře, ale nepřehled jízdního řádu s dalším spojením nám nedovolí vystoupit. Bohužel ji tedy vidíme jen z vlaku. My musíme dál. Jinak úroveň vlaků je podstatně horší než u nás. Záchody jsou jen dvě šlapky na boty, na stojáka. Držadla žádná,takže vláčku moc sebou necukej nebo to špatně skončí, tam kde nemá.Výhybka nebyla,dobrá věc se podařila a my pereme jen z důvodů propocení. Umyvadlo je děsně mrňavé, ale my nemáme žádné velké prádlo.V tom vedru vše krásně a rychle uschne. Krajina okolo je pěkná, zajímavá a my pololežmo snídáme. Jen nevíme jak to bude s vodou napití.Je žízeň. Vedle v chodbičce však stojí průvodčí a má připravené lahve na vodu. Přizpůsobujeme se a když se objevuje to správné nádraží, hrneme se taky ke kohoutku s vodou.

Voda je nabraná a tak se vláček sune dál.Proč těm vlakům říkají Exspres je záhada.Jenže obloha venku se začíná zatahovat. Krajina se taky mění, je horší. Přesto je tu jedna světlá událost. Přesně v 9.55 Luboš dokouřil poslední cigaretu a prý skončil úplně. No uvidíme. Jako by to ve vedlejším kupé místní cestující slyšel, přichází a nabízí nám dvě jablka. Za oknem jsou sice kopce,ale naprosto bezlesé,téměř bez zeleně,barvu mají hnědou. My jim říkáme hliněné. Obydlí jsou tu vyjímečně.Sem tam je pár malých políček obilí.Přijíždíme do stanice YENIYPAN, kde je i posun.Oživením je oslík, co se tu prochází mezi kolejemi.Po chvíli další jízdy je vzrůšo. Vedle kolejí leží lokomotiva koly vzhůru.Šestikolák Leží kousek pod svahem a jsou na ni už „nehoďáci“. Luboš se k tomu vyjadřuje coby odborník. Náš vláček ale jede pomalu dál. Při vjezdu do jednoho nádražíčka vlak zůstává stát těsně za návěstidlem a strojvedoucí vylézá z mašiny a kráčí podél vlaku k návěstidlu se přesvědčit co tam bylo. Asi je to v pořádku, jelikož se hned vrací na lokomotivu a my pokračujeme dál.Jenže venku začíná pršet a to asi změní naše plány. Rušíme program a ve stanici HINEDEDE nevystupujeme a jedeme dál až do KAYSERI.

Sem dojíždíme odpoledne ve čtyři hodiny. Město nás vítá těžkými, černými mraky. Chvilkami poprchává. Jinak toto město je prý perla. No zatím nic moc. V prvním obchodě kupujeme čerstvý chleba. Říkají mu tady EKMEK. Je to sice spíš veka či veliký rohlík, ale je dobrý. Cena vychází na naších 5 kč.Fotíme, natáčíme a Luboš hlavně kupuje žvýkačky. Daří se mu. Ve středu města je citadela a na konci města je mešita MONAT HAUM. Bohužel ji opravují, nedostaneme se do ní,je všude lešení.Místní Dopravu tu zajišťují malé autobusy, dolmusy. Začíná pršet a tak se vracíme pomalu k nádraží. Horší je že se není kam pořádně schovat, nejvýše tak do obchodu. chvilku stojíme na zastávce. a pak to vzdáváme a jdeme zpět. Po cestě ještě jednou kupujeme chleba, ten předešlý už jsme stihli sníst. Ten nový je ještě teplý a samozřejmě dobrý.Trochu přestává pršet a tak si cestu krátíme přes Atatürkův park. Jméno Atatürek je všude přítomné. Byl to totiž první turecký prezident a jméno v překladu znamená Otec Turků.. Déšť ustal a tak, ač se stmívá, jdeme si sednout do parku, kde je krásně. Na lavičce povečeříme a chvíli sledujeme okolí. Za chvíli parkem procházejí policisté, ale žádný problém. Ještě si sihnem poslechnout večerní modlidbu z minaretu za námi a pak jdeme na nádraží.Je to už kousíček. Tady objevujeme 4 roky starý jízdní řád. Snad trochu platí.První vlak jede před půlnocí, další ráno ve 4.40 h. Ten ranní přijíždí už teď a souprava tu bude stát do rána. Tak se do něho jdeme vyspat a zároveň s ním ráno odjedeme. Sice přichází se podívat průvodčí, ale když mu pracně vysvětlíme co chceme, mávne rukou a odchází. My zaléháme ,jenže je tu zima, nedá se s

tím však nic udělat.

Ráno se probouzíme už na trati. Jsme právě ve stanici NIGDE. Do vlaku přistupuje mladík v riflovém obleku a má snahu se s námi bavit.Shodli jsme se na ruštině.Prý pracoval v Rusku. Vystupuje s námi ve stanici ULUKSILA. Tady je nejbližší přípoj za 6 hodin.Batohy dáváme do úschovy k výpravčímu. Spolucestující se nabízí jako průvodce městečkem. Je to prý jeho domov.Kousek od nádraží hučí turecký bazar od rána.Kdekdo na nás mává, zdraví ač nás nezná. Na bazaru prodávají úplně všechno.Kraj asi není nijak bohatý, ale lidé jsou tu milí. Na školním dvoře si hrají děti v docela hezkých uniformách.Pokus o návštěvu v domácnosti našeho průvodce však nevyšla, jeho babička to zatrhla.Tak fotíme a natáčíme. Když však kamera namířila na policisty se samopaly,nelíbí se jim to musím se otočit jinam. Ještě nás náš průvodce zve na čaj do místní čajovny nebo jak tomu tady říkají,Místnost tak 3x4m..Potom se s námi loučí.Děkujeme.On odchází za nějakými známými a my do obchodu..Chleba za 35 000 a žvýkačky. Vracíme se na nádraží. Vedle je ale skutečná hospoda s pivem. Jdu se mrknout, když jeden z hostů zjistí že jsem Čech,hned mi nabízí pivo. Bylo dobré. Jelikož máme stále ještě moře času,vyrážíme na protější kopec.Zkracujeme si to přes koleje a lezeme nahoru.Na vršku je překvapení, makové pole.,jen se to tam červená.Za kopcem jsou překrásné vysoké Hory, pod námi je naše městečko. Pěkný výhled.Zpět se vracíme jinou cestou necestou. Potkáváme dědu s oslíkem, který zkoumá odkud jsme. Začíná však zas kapat z hora.Honem na vlak. Jenže ten má dvě hodiny zpoždění.Tak aspoň nabíráme pitnou vodu na cestu.

Vláček je tady. Nastupuje poměrně hodně lidí na takové mrňavé nádraží. S námi v kupé sedí pán a má něco mezi kytarou a balalajkou.Je to nějaká místní specialita.Drnká a zpívá.Přisedá pan průvodčí a spolu s vedle sedícím strojvedoucím, jedoucím do služby,zpívají. Lubošovi to rve uši, mě to však nevadí. Je to místní folklór, tak o co jde.Docela se mi ti líbí, cikáni v uličce však ne, jsou orvaní a špinaví.Všude je to s nimi stejné.Náš vlak míří do města KONYA. Krajina okolo se podstatně zhoršila,nějak zchudla.Hliněné domy nejsou úplnou výjimkou.Jaký kontrastem je k tomu město Konya. Je tu obrovská bytová výstavba. Za městem projíždíme okolo veliké vojenské základny.Za oknem se už ale smráká. Do města AFYON přijíždíme v noci. Na přestup máme hodně času a tak vyrážíme na noční prohlídku města. Samozřejmě zkoušíme fotit i natáčet. Uvidíme jak to dopadne.Vracíme se na nádraží a noční vlak nás veze do DENIZLI. Necháváme spadnout klapky, stejně náš Pamukále espres končí v Denizli,.

Ráno nás vítá sluníčkem město, jež je východiskem na tureckým poklad PAMUKÁLE.Před nádražím vlakovým je stanoviště autobusů A už nás nahánějí. Dolmusy se musí uživit.Mladý šofér se nás usmívá a zařizuje u šéfa směnu peněz.S odjezdem nijak nespěchají.Ještě nás „šéf“ zve na čaj. Je samozřejmostí že za jeho. Patří to ke koloritu podnikání.Potom nás posazuje do jiného autobusu, než jsme byli předtím.Ten vyjíždí dřív. Na Pamukále je to asi 20km. Před obcí se pase velbloudice s mládětem. Když šofér vidí můj zájem o fotku, zastavuje, nechá mě vyfotit a pak v klidu jedeme dál. až nahoru na skály, které jsou úplně bílé.

PAMUKÁLE je bývalé antické město Hierapolis s termálními lázněmi.Římané byli koumáci.Voda je léčivá a je 45° teplá. Voda volně stéká po skalách a pokrývá je bílou vrstvou.

My nejprve jdeme sehnat ubytování. V motelu nám spaní nabízejí za 9-12 milionů. To vzdáváme a jdeme se projít po lázních. Při tom narážíme na kemp, kde nám nabízejí chatku za 2 miliony , ale pro oba.Bereme. S potěšením se jdeme nejprve ubytovat. Je to sice jen taková ta psí bouda , ale toalety a umyvárna je k dispozici.Takže nejprve hygiena, prádlo a jídlo.Potom jdeme k bývalému antickému divadlu opodál. Je pěkné, zkoušíme jaký pohled měl tehdejší divák.Že byli staří Římané šikovní je důkazů okolo dost.Původní město prý bylo zničeno zemětřesením. Jdeme se ještě podívat na bílé kaskády. nádhera. Ale musíme se zout,vstup jen bez bot.Hlídají to tady. Fotíme a točíme,ale po návratu stojí u cedule se zákazem. Nikdo nic neříkal a hlídač stál vedle. Nové lázně nad skalami jsou momentálně mimo provoz. Prý se ztrácí voda.To by byla tragedie.A hele, potkáváme český zájezd. Je příjemné slyšet češtinu. Jen kdyby nebylo to hrozné vedro.36° na slunci a stín se moc sehnat nedá. Samý komár a tak znovu pod sprchu. Ale průšvih, zásuvka je odpojena a my potřebujeme zapnout nabíječku. Šikovné české ručičky a zásuvka je v provozu. Následuje podvečerní procházka. a jde se na kutě., budíček bude v 5 hodin.

Ráno se nám dobře vstává, ač je brzy.Hygiena a odcházíme. O půl šesté jsme už dole v obci na silnici.Jelikož žádný autobus nejede, musíme se spolehnout na stopa. Máme štěstí. Sice pár aut projíždí, ale potom nás bere pekař. Vrací se do Denizli. Cosi nám vysvětluje po cestě, ale my stejně nechápem, hlavně ať nás vezme až do města. Na okraji města jsme pochopili co říkal. Zahýbá jinam.Ještě nám ale zařizuje další odvoz a prodává čerstvoučký chleba.Je fajn. Vysadil nás na konečné dolmusů a vyjednal vše se šoférem, který nás bere k nádraží. Ten nejprve zastaví před autobusovým, ale když říkáme , že jdeme na vlak,popojíždí ještě těch sto metrů před vlakové. Peníze žádné nechce. Díky dobrému stopu jsme v Denizli brzo a tak máme čas na.procházku městem. Je docela pěkné. Ale musíme včas na vlak. Na nádraží si sedáme na lavičku a hlídáme vlak. Sháním pití a na zastrčené koleji stojí vlak a na něm je cedule Basmane. To je náš vlak do Izmíru. Málem nám ujel.To by byl velký průšvih.Honem batohy a do vlaku. Vlak je místní lokálka na dlouhé tratě. Kousek za Denizli je zastávka z které je vidět na Pamukále .Může to být tak šest,sedm kilometrů.To kdyby jsme věděli, tak se to dalo dojít. Teď se zatím pečeme ve vlaku a místní jsou ještě nabaleni. I kulicha si nasadí. Přitom pot z nich jenom kape. Jsou na to zřejmě zvyklí. Krajina za okny se podstatně zlepšuje. Už je na co se dívat. Na polích je nějaká kukuřice, u cesty topolová alej. Běžné je tu pole a to nejen s obilím. Nalevo se na kopci objevuje dokonce hrad.. Docela dost velký. Kdyby ty vlaky jezdily častěji, tak vystoupíme. Takto je to o hubu., proto se tlučeme v tom hrcálku dál. A jelikož sedíme v posledním motoráčku, zkoušíme dveře na stanoviště. Je otevřeno.Uvnitř je vhodné pro technické muzeum. Rychloměr někdo asi ukradl., tak rychlost asi odhadují. Stejně to moc rychle není schopné jet, upadlo by to z kolejí. Za okny vláčku je docela hezká krajina, taková evropská. Náš kostitřas.končí jízdu o půl třetí v IZMÍRU.

Izmír,starobylé přístavní město,donedávna obývané řeckou komunitou. Mezi válkami je velmi tvrdě Turci vyhnali ze země předků. Zůstal tady ale evropský vliv. Źeny tu chodí v normálních evropských šatech a dokonce jsou i v obchodech jako prodavačky. Málo sice, ale jsou. Źeny tu dokonce mají výstřihy. A nejsou to určitě jen turistky. Jedna slečna má pod paždí učení a průhlednou halenku. Tak to tu ještě nebylo. Na ulicích je automobilový zmatek, ale žádné bouračky. V Izmíru je jedna z posledních výměn peněz. Luboškovi se totiž daří řádný nákup žvýkaček.. Musí ještě doplnit svůj „skrovný“ nákup. Ochota a úsměv v obchodě je pravidlem. Prohlížíme si jednu z pamětihodností Izmíru, hodinovou věž na náměstí u nábřeží.V Turecku není moc ve zvyku mít na veřejnosti hodiny. A na této věži jsou čtvery. Potom ještě vyrážíme na hrad, co se pne nad městem. Je to strašný stoupák , ramena pod řemeny jsou opálená a bolí to. Celou cestu nás doprovázejí místní kluci v přesvědčení, že dostanou nějaký bakšiš. To mají ale smůlu.Na vrcholku je pěkně. Výhled na město i na moře. Zřícenina pro svou rozsáhlost je spíše parkem. Dá se tu docela dobře posedět pod korunami stromů..Odpočatí se vracíme dolů na nádraží. Uličky jsou úzké a křivolaké. Já se naivně ptám party mladíků na cestu.Sice ji velice ochotně vysvětlují, ale nemůžeme se jich nějak zbavit. Doprovází nás ,bohužel až do vlaku a stále chtějí peníze . Už aby ten vlak odjel. Zkoušíme si přesednout, abychom se jim ztratili. Konečně vlak se rozjel a my si z hluboka oddechli.

Jedeme na sever, do Eskesihiru. Samozřejmě na noc. Kupé se časem vyprazdňuje a náš vlakový nocleh je dobrý.Jedeme sami.Ráno o půl šesté jsme v ESKESIHIRU. Město ještě spí, jen pozvolna se probouzí. My máme tradičně kupu času na přestup a tak jdeme do města. Docházíme do středu a musíme konstatovat, že je to pěkné město. Určitě hezčí než Izmír. Palmy jsou tu běžnou součástí města. A mešity. U jedné z nich používáme obvyklou umyvárnu pro svoji hygienu. Je to Aladinova mešita. Je hezká. Město má i trolejbusy. Průšvih je to, že my jsme opět bez peněz a žvýkaček mraky. Směnárna žádná otevřená a jinde nikdo nechce měnit. Ani v restauracích. Před nádražím stojí na pomníku parní lokomotiva. Právě si to prohlíží paní učitelka s dětmi a my zas paní učitelku. Je oblečena po evropsku. Opodál je parčík, který slouží zároveň jako zahradní restaurace. Uprostřed parku je jezírko a na něm plavou kachny. Kousek živé přírody uprostřed města. Je to docela příjemné,vydržíme se na ně dosti dlouho dívat. Ještě jdeme na nadjezd u nádraží. Po cestě je pár obchůdků a v nich prodavačky. Jako tradičně je tu sice velká bytová výstavba, ale je to opět spíš nedostavba.Vlak z Eskesihiru je pěkně nacpaný a já stojím dvě hodiny v uličce .Pozvolna se však vlak uvolňuje a my máme místo až do Istambulu. Proč ti Turci jezdí stále nabalení.

Přijíždíme do největšího tureckého města podruhé.Nádraží Haydarpaša.Honem kupujeme talony na loď do Evropy.Jenže jsme zazmatkovali a loď je fuč.Smůla nekončí a nám ujíždí i druhá. Na třetí pokus jsme se trefili a přeplouváme na evropsku stranu.“ Sbohem ASIE“. Počasí se zkazilo a nestojí za nic.A už je tu nádraží Sírkecí. Na nástupišti je víc balíků než lidí, i když těch tady je i tak víc než dost. Kam se tohle všechno vejde. Rychle jdu zabrat místo. Luboš jde doutratit peníze za žvýkačky. Už aby tady byl, nebo se přes balíky nedostane do vagonu. Konečně je Luboš tady. Díky bohu. Je děsné,co se dá do vlaku nacpat. V kupé s námi sedí taková milá babka. Taky dvě Rumunky a obrovské množství balíků. Proboha,co v tom asi vezou.Je 20.45 , čtvrtek 11.6. a my odjíždíme z tureckého Istamulu. Po půlnoci jsme v pohraniční KAPIKULE. Celní prohlídka se nás téměř netýká. Horší je to s těmi dvěma Rumunkami. Platí a platí.Tak a jsme venku z Turecka..

A je tady Bulharsko. Přistupují další lidé. Vlastně jen jeden Bulhar a kouří. Hrůza. Přicházejí bulharští celníci a průvodčí. Tahají ze spolucestujících peníze , jinak prý „ven“.Hajzlové.Vše chtějí v markách. Přitom klidně veřejně ve službě chlastají. Při změně průvodčích se to opakuje.Samé podplácení a podplácení a veřejně. Kouřící Bulhar už s babkou dávno vystoupili, takže se dá v kupé dýchat. Vlečeme se přes Bulharsko jako šneci. Konečně jsme v pohraniční stanici RUSE. Tady opět celníci předvádějí komedii Během prohlídky cestující klidně kšeftují s těmi na peróně. Obyčejná tržnice na nástupišti pod dohledem celníků. Ti jen koukají, co by z toho vytřískali pro sebe od těch , co jedou dál. Zas se vybírají peníze. Ještě,že neotravují nás. Konečně odjez a my přejíždíme most do Rumunska. Giorgiu Nord, rumunští celníci a pak už Bukurešt. Jdeme do města. Chceme najít jednu tržnici ale nedaří se.Trošku bloudíme. Tak si radši dáváme zmrzlinku. Pro jistotu hned 2x.. Návrat na nádraží je spojen s velkonákupem žvýkaček. Vlak do Budapešti je místenkový. Nevadí, zaplatíme a jedeme. Krajina rumunských hor je nádherná. Vše kazí problémy na hranicích. Zas tam slouží náš známý blbec, co doluje z lidí peníze pod různými záminkami. U nás si počkal až ostatní podejdou a pak se vrátil. Znovu chce vidět pas, teda můj. Prý se mi odlepuje fotka a budu se muset vrátit do Bukurešti na vyslanectví. Nebo ať zaplatím, samozřejmě v markách. Musím mu dát těch 10 marek, jinak se ho nezbavíme. S úsměvem hajzl odchází a my přejíždíme do Maďarska. Do Budapešti je to jako obvykle na spaní. Z Budapešti jedeme osobákem na Slovensko.Krajina okolo Dunaje je však hezká, kopcovitá. Zastavujeme ve stanici NAGYMAROSZ. Po bývalé stavbě přehrady tu není Ani památky. Na protější straně Dunaje je pěkný hrad. Někdy přijedeme. Přechod na Slovensko téměř nevnímáme a jsme ve Štůrově. Tady před nádražím si dáváme jídlo a pivo. Popovídáme si ještě s místními nádražáky o cestování na FIP a potom nasedáme na IC vlak, který nás zaveze do Břeclavi, kde přesedáme směr Přerov. Ještě jeden přestup a jedem až do Pardubic. Tím jsme vlastně doma. Rozcházíme se , Luboš

jede rychlíkem do Hradce a já osobákem domů.

Po Turecku jsme najezdili 2500 km, ale bylo to zajímavé .Mešity byly jste hezké, zajímavé, ale doma v Čechách je hezčí. Přesto zas někam vyrazíme, jen zatím nevíme kam. Snad Rakousko či Slovinsko.

Fotogalerie

Nejsou zde žádné fotografie, jestli k tomuto příspěvku nějaké vlastníte, nahrajte je.
GPS souřadnice:
uložit .gpx soubor (41.005, 28.977)
Poslední aktualizace: 5.1.2010
Autor: jezek
Kvalita příspěvku:    
Hodnotit kvalitu příspěvku
Sdílet s přáteli
Byl jsem zde!
Zapamatovat

Istanbul

Příspěvky z okolí Turecko poprvé

Istanbul, Hagia Sofia
Istanbul, Hagia Sofia
Muzeum
Hagia Sofia (Aya Sofya), chrám Boží Moudrosti. Tato naprosto unikátní stavba vznikla před více než 1400 lety v časech byzantské říše. Na tomto místě na dnešním náměstí Sultanahmet stávaly původně dva kostely. Moh…
0.1km
více »
Istanbul, Hagia Sofia, Mauzolea
Istanbul, Hagia Sofia, Mauzolea
Muzeum
O chrámu Boží Moudrosti Hagia Sofia jsem napsala článek. Tady bych se chtěla zaměřit na mauzolea (hrobky), která byla k chrámu přistavěná v letech osmanské říše. V hrobkách jsou pohřbení sultán Selim II., syn sla…
0.2km
více »
Istanbul město mandarínů
Istanbul město mandarínů
Cestopisy
Istanbul, město mandarínů, Istanbul ... to byla slova písně z mého dětství, kterou hrávali v rádiu. Ani si již nepamatuji, kdo ji zpíval a nepamatuji si další slova. Ale těchto pár slov…
0.2km
více »
Istanbul, Palác Topkapi, Harém
Istanbul, Palác Topkapi, Harém
Zámek
Pro palác Topkapi a jeho harémovou část by se hodilo jako typ místa palác. Kdo se chce podívat do harému, musí si zaplatit zvláštní vstupné. Platili jsme po 15 lirách. Jak jsme se dozvěděli, uvidíme jen desetinu z…
0.3km
více »
Istanbul, Palác Topkapi (Topkapi Sarayi)
Istanbul, Palác Topkapi (Topkapi Sarayi)
Zámek
Topkapi je místem, které by měl každý návštěvník Istanbulu navštívit. Historie se tady na vás valí ze všech stran. Po dobytí Konstantinopolisu nechal sultán Mehmed II. Dobyvatel postavit tento palác jako své letn…
0.3km
více »
Istanbul, Palác Topkapi, Druhé nádvoří
Istanbul, Palác Topkapi, Druhé nádvoří
Zámek
Druhé nádvoří Topkapi vypadá jako velká obdélníková zahrada. Po pravé straně pod podloubím jsou schované kuchyně. Najdeme v nich sbírky porcelánu čínského, evropského, především ruského, a osmanského. Na levé st…
0.3km
více »
Istanbul, Palác Topkapi, Brána Blaženosti
Istanbul, Palác Topkapi, Brána Blaženosti
Pevnost, opevnění
Brána Blaženosti nebo Brána bílých eunuchů byla vchodem do sultánovy soukromé části paláce. Třetí nádvoří hlídali bílí eunuši a vstup býval dovolený jen několika velmi důležitým osobám. Při předávání trůnu se nov…
0.3km
více »
Istanbul, Bazilika Cisterna
Istanbul, Bazilika Cisterna
Zajímavost
Bazilika Cisterna (Yerebatan Sarayi, Yerebatan Sarnici) je jednou z nejzajímavějších istanbulských památek, v blízkosti Modré mešity a Hagie Sofie v ulici Yerebatan. Rozlehlá vodní nádrž, nádherná byzantská stavb…
0.3km
více »
Istanbul, hostel Erenler
Istanbul, hostel Erenler
Dům, budova
Když jsem hledala levné ubytování v Istanbulu, zvítězil hostel Erenler v ulici Taya Hatun 5 minut od nádraží Sirkeci a výhodně položený blízko všech hlavních památek. Doporučuji všem, kteří chtějí ušetřit a nemus…
0.4km
více »
Istanbul bez cestovky
Istanbul bez cestovky
Cestopisy
Cestopis – Istanbul Termín:                               5. 2. 201…
0.4km
více »
Istanbul, Palác Topkapi, Audienční pavilon
Istanbul, Palác Topkapi, Audienční pavilon
Zámeček
Audienční pavilon najdeme na 3. nádvoří paláce Topkapi. Malý pavilon vypadá zvenčí jako zámeček. Pavilon byl postavený v 16. století, v 18. století byl restaurován. Právě tady bývali přijímaní zahraniční vyslanci…
0.4km
více »
Istanbul, Park Gülhane
Istanbul, Park Gülhane
Odpočinkové místo
Park Gülhane býval růžovou zahradou na vnějších pozemcích paláce Topkapi. Dnes je v parku plném stromů odpočinek po "maratónu" při prohlížení památek. Čas, aby si člověk vše srovnal v hlavě a pokračoval dále. Pa…
0.4km
více »
Istanbul, Hipodrom, fontána císaře Viléma
Istanbul, Hipodrom, fontána císaře Viléma
Kašna
Kašna císaře Viléma nebo také Německá fontána stojí v severní části Hipodromu. Také se jí říká kamenná besídka. Roku 1901 byl německý císař Vilém na státní návštěvě Turecka. Sultán Abdülhamid II. dostal od něho k…
0.4km
více »
Istanbul, metropole mnoha jmen
Istanbul, metropole mnoha jmen
Město
Byzantium, Konstantinopol(is), Cařihrad, Stambul, Istanbul. To všechno jsou jména města ležícího na dvou kontinentech. Bospor, který z velké části město rozděluje, je zároveň hranicí mezi Evropou a Asií. Císař Ko…
0.5km
více »
Istanbul - prosinec 13
Istanbul - prosinec 13
Cestopisy
      Na letišti Atatürk v Istanbulu jsme přistáli ve čtvrtek 5.12. 2013 krátce před 15 hodinou. V turistických informacích bereme zdarma mapu Istanbulu. To je asi to jediný, co tu stojí za řeč. Kup…
0.5km
více »
Istanbul, Hipodrom, Hadí sloup
Istanbul, Hipodrom, Hadí sloup
Památník
Hadí sloup na Hipodromu vyrůstá jakoby ze země. Původně byl delší a jeho vrchol zdobily tři hadí hlavy. Sloup stával před Apollónovým chrámem v Delfách od roku 478 př. Kr. jako dík bohu za vítězství Řeků nad Peršany. Roku 330 ho nechal Konstantin Veliký převézt do svého nového hlavního města. Část hadí hlavy, která se zachovala, najdeme v archeologickém muzeu.
0.5km
více »
Istanbul a nargile
Istanbul a nargile
Zajímavost
V Istanbulu najdete nespočetné množství kaváren a čajoven, kde si kromě kávy, čaje a zákusků můžete objednat nargile. I my, nekuřáci, jsme se jeden večer usadili v jedné venkovní čajovně a vyzkoušeli si tuto zába…
0.6km
více »
Ani
Ani
Zřícenina
Bývalé hlavní město jednoho z Arménských království. V době svého největšího rozmachu mělo přes 100 tisíc obyvatel. Bylo známé také jako "město čtyřiceti bran" nebo "město tisíce a jednoho ko…
0.6km
více »
Istanbul, lázně Cagaloglu
Istanbul, lázně Cagaloglu
Lázně
Kdo se nepodíval do typických tureckých lázní, nebyl v Istanbulu. Jeden večer jsme si vybrali lázně Cagaloglu (Cagaloglu Hamami) v ulici Kazim Ismail Gürkan, vzdálené od našeho hostelu 15 minut. Tyto lázně nechal…
0.6km
více »
Istanbul, Sultanahmet
Istanbul, Sultanahmet
Městská část
Čtvrť Sultanahmet se rozkládá na mysu. Sousedí se čtvrtí Eminönü na západě, jinak je obklopená mořem. Zátoka Zlatý roh se setkává s Bosporem na severu, východ a jih Sultanahmetu omývá Marmarské moře. Tady najdeme…
0.6km
více »
Prodloužený víkend v Istanbulu
Prodloužený víkend v Istanbulu
Cestopisy
Prodloužený víkend v Istanbulu.  Vladimír Chilčenko  Istanbul je půvabný v každém ročním období.A navštívit toto podmanivé město mimo letní sezónu, přináší turistům řadu úsporných výhod.Včetně cha…
0.6km
více »
ze Sofie do Istanbulu
ze Sofie do Istanbulu
Cestopisy
Naše cestování od Istanbulu začalo 27.3.2009, kdy za mnou přítel přijel do Sofie, kde jsem trávila svůj Erasmus. Vyzvedla jsem si ho na letišti a od té doby začal náš boj o čas. Po mírně stresující cestě taxíkem …
0.6km
více »
Turecko
Turecko
Cestopisy
  Cesta (1-2den): Do Turecka jsme jeli busem spřestupem v Sofii, kde jsme stihli jenom kruhový objezd pro tramvaje. Dorazili jsme do Istambulu. Byl už večer a my jsme potřebovali přejet město a dostat se na…
0.6km
více »
Istanbul, nádraží Sirkeci
Istanbul, nádraží Sirkeci
Dům, budova
Železniční nádraží Sirkeci (Sirkeci Istasyonu) je to první, co v Istanbulu uvidíte, pokud přijedete vlakem. Je poslední stanicí pro vlaky, přijíždějící z Evropy. Také odtud jezdí příměstské vlaky. Nádraží bylo vy…
0.6km
více »
Istanbul, Hipodrom
Istanbul, Hipodrom
Odpočinkové místo
Hipodrom (Atmeydani) v centrální části Sultanahmet je dnes jednou z nejoblíbenějších promenád, parkem, odpočinkovým místem. V dávných dobách býval centrem života byzantské říše. Tady se pořádaly závody dvoukolový…
0.6km
více »
Istanbul, Hipodrom, Egyptský obelisk
Istanbul, Hipodrom, Egyptský obelisk
Památník
Egyptský (Theodosiův) obelisk na Hipodromu pochází opravdu z Egypta. Byl vytesaný v 2. tisíciletí př. Kr. a vztyčený v chrámu v Karnaku. Jiné prameny uvádějí, že byl vztyčený v Heliopoli, což je dnešní předměstí Káhiry. Roku 390 ho nechal dopravit do Konstantinopole byzantský císař Theodosius Veliký. Na mramorovém podstavci jsou dodnes vidět scény z jeho císařského života a…
0.6km
více »
V neklidném Kurdistánu
V neklidném Kurdistánu
Cestopisy
V neklidném Kurdistánu.       Vladimír Chilčenko Země zasněžených vrcholků vysokých hor a hlubokých propastí.Cestovatel tady mohl být snadno oloupen.Ale také země neo…
0.6km
více »
Istanbul, Modrá mešita (Sultan Ahmet Camii)
Istanbul, Modrá mešita (Sultan Ahmet Camii)
Mešita
Říká se, že Modrá mešita je nejkrásnější mešitou v Istanbulu. Ony jsou krásné všechny, je těžké je srovnávat. Své druhé jméno dostala podle modrých dlaždiček z Izniku. A původní jméno je podle sultána Ahmeda I., …
0.6km
více »
Istanbul, hradby
Istanbul, hradby
Pevnost, opevnění
Původní hradby, které obklopovaly Konstantinopol, se nedochovaly. Z Konstantinových hradeb jsou jen zbytky (nebyla jsem u nich) a Theodosiovy hradby zničili v polovině 15. století Osmani. Jediné hradby, které se …
0.8km
více »
Istanbul, pomníky
Istanbul, pomníky
Pomník
Nevím přesně, kolik je v Istanbulu pomníků či památníků, které připomínají prezidenta Atatürka. V průvodcích jsem se nic nedočetla. Při svých toulkách jsem potkala tři. První velký památník je u Valentova akvaduk…
0.8km
více »
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. další informace